Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2016
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 7.
Restrikce/omezení se vyskytují v různých kulturách na různé aktivity.
Ve třicátých letech 20. století vědci upozorňovali na to jak dramatické opoždění vývoje vykazují sirotkové v ústavech, kde vyrůstají bez běžných sociokulturních podnětů. Studie z roku 1957 popisuje podmínky novorozenců v libanonském sirotčinci, kde byly děti pevně zavinuty, zbaveny vizuální stimulaci díky těžkým závěsům mezi jednotlivými postýlkami, krmeny byly z lahví na polštáři a pečovatelky se jich dotýkaly pouze velmi krátce během měnění plen. Starší děti měly málo místa pro pohyb a nedostatek hraček. Jejich průměrný výsledek na Cattelové vývojové škále byl 63, zatímco průměr amerických dětí byl 101. V podobných podmínkách íránského sirotčince chodilo ve třech letech pouze 15% dětí.
To jsou jedny z nejhorších podmínek jaké mohou děti mít k vývoji.
Nicméně v mnoha kulturách existují restrikce přirozených vývojových aktivit, které mají vliv n…
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 6.
Ještě krátká poznámka k lezení. V některých kulturách je totiž považováno za závadné a nežádoucí.
Rodiče na Bali například považují lezení za příliš "zvířecí" a proto ho svým dětem zakazují. V období, kdy západní děti začínají s lezením, balijské jsou jen zřídka pokládány na zem, a pokud je někdo z dospělých spatří při pokusu o lezení, okamžitě dítě zvedne. Toto popisují Meadová a Macgregor ve studii z roku 1951
Growth and culture: A photographic study of Balinese childhood.

V příštím díle, trošku delším, se budeme věnovat právě pohybovým restrikcím napříč kulturami a jejich vlivu na vývoj dítěte.

Ilustrační foto: Mother and Son (Kintamani, Bali)
iraleon.buzznet.com

Další díly série:
1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl

7. díl
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 5.
Odborníci, kteří se v minulosti věnovali výzkumu psychomotorického vývoje dětí předpokládali existenci jistých vývojových univerzálií.
Předpoklad univerzálních vývojových stupňů znamená, že dítě nemůže daný stupeň přeskočit, jednotlivé stupně si nemohou konkurovat ani se vyskytovat v jiném než daném pořadí.
Z pohledu antropologie je tento přístup mylný. V dostupných studiích mnoho afrických dětí vůbec nelezlo a mnoho z těch, co lezly to dělaly až v pozdějším věku. Například na Jamajce 29% dětí lezení přeskakovalo a ty které lezly s tím začaly ve věku, kdy začaly také chodit. Ukázal se překvapivý fakt – lezení, dovednost která je považována za základní milník ve vývoji vedoucí k chůzi u mnoha dětí chybí nebo je nahrazováno jinou sekvencí chování. Ve skutečnosti až 17% britských dětí neleze, z nich 10% se místo toho posunuje po zadku a 7% začne rovnou chodit.
Před sto lety přeskakovalo stádium lezení zhruba 40% ameri…
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 4.
Než načnu dnešní téma, musím na úvod něco zmínit. Západní matky žijí v totálním chaosu ohledně doporučení v péči o dítě. Radí jim matky, tchýně, kamarádky, zdravotníci, žurnalisté, stát, každý něco trochu jiného.
Vývoj společnosti je tak rychlý, že každá generace radí něco jiného, medicína ani nečeká na výměnu generací a klidně radí něco zcela jiné co dva roky. To například zažily ženy, které rodily v sedmdesátých letech, kdy jim v jedné a téže porodnici jednou nařídili pokládat dítě na břicho a nikdy jinak a o dva roky později se to stejně emotivně zakazovalo. Proto máme tendenci hledat stabilitu v minulosti nebo v těch částech světa, kde vývoj nefrčí tak ďábelským tempem. To ale může být zrádné. Kultura je funkčně propletená síť, některé souvislosti této sítě jsou zjevné jen lidem uvnitř sítě a některé dokonce ani těm. Je ošidné interpretovat nebo přejímat zvyklosti jiných kultur, nerozumíme-li síti, jíž jsou so…
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 3.
Antropologové nabízejí namísto laboratorních podmínek západního výzkumu přirozený experiment, který porovnává motorické dovednosti mezi jednotlivými kulturami i uvnitř nich. K pozornosti se tak dostává velké množství různých faktorů, které ovlivňují motorické dovednosti, například klima, bydlení, terén, nástroje, očekávání rodičů, naivní teorie nebo konkrétní praktiky při péči o děti.
Dobrým příkladem přirozeného experimetnu může být preference k užívání pravé nebo levé ruky. Pravorukost je téměř univerzální v kulturách, které kladou důraz na psaní a ovládání nástrojů. Některé kultury povzbuzují pravorukost výtkami, někde se dětem levá ruka dokonce přivazuje.
ALE - byla by preference pravé ruky i tam, kde děti nezískávají formální vzdělání, nemají k dispozici psací potřeby, není zde velký tlak na ovládání manuálních nástrojů a pravorukost není nijak povzbuzována? Takové podmínky mají například děti na Papui Nové Gu…
Obrázek
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 2.
Trocha historie a jedna z kapitol debaty "nature versus nurture"
Gesselova vývojová škála (obdoba našich tabulek psychomotorického vývoje, jejíž první verze byla publikována v roce 1925) inspirovala sociální antropology k mezikulturním srovnávacím výzkumům věkových norem. Největší zájem se od poloviny 20.století soustředil na zkoumání afrických dětí. Bylo zjištěno, že děti v Ugandě jsou měsíc až dva popředu oproti Gesselově škále v jednotlivých dovednostech, jako je držení hlavičky, sed, stoj, chůze, v běhu jsou dokonce o čtyři měsíce popředu.
Další desítky studií z jiných míst v Africe se zdály tyto závěry potvrzovat. Převládala tendence vysvětlovat tato zjištění geneticky. V překrásné knize Zdeňka Matějčka a Josefa Langmeiera Výpravy za člověkem z roku 1981 (kterou jsem nedávno zhltla, a kterou doporučuji všem zájemcům o vývoj dětí) je zachyceno právě toto období objevu africké "předčasné zralost…
Obrázek
Psychomotorický vývoj dítěte z pohledu antropologie, 1.díl
Všude na světě se matky dozvídají informace o načasování vývoje dětí buďto od svých matek, porodních bab nebo také od lékařů a z knih. Pozorují, zda děti v určitém věku získávají patřičné dovednosti, zejména ty, které jsou pro jejich kulturu důležité.
V kulturách, kde se používají formální rutinní procvičování a nácviky určitých dovedností, jsou matky více naladěny na sledování milníků, pro které je dítě "trénovano".
Tak například sezení je velmi důležité pro matky v Ugandě, protože reflektuje společenské chování a je požadováno pro speciální ceremonii, při které dítě získá jméno.
Chůze je důležitá jak pro matky v Ugandě, tak pro malijské matky, protože je spojena s věkem odstavování a nácviku samostatné hygieny u dětí.
Když německé matky sledovaly videa s nahrávkami formálních rutinních cvičení, které s dětmi provádějí kamerunské matky, komentovaly pouze nezvykle drsné zacházení s dětmi, ne jejich motor…