Maminky pozor! Chůze má svá pro i proti.

Dnes bych se chtěla věnovat chůzi. V dnešní době chodí opravdu mnoho lidí. Je to skutečně nový trend. Léta se zdálo, že lidstvo směřuje k maximálnímu využívání hromadné a osobní dopravy, kde lidé většinu času sedí nebo maximálně stojí. Snad každý druhý Čech má kolo, na kterém se také sedí. Zdálo se, že chůze je už na úpadku a v životě společnosti bude nahrazena modernějšími typy chování, které více souzní s dnešním sedavým životním stylem.
Zdá se ale, že lidé stále chtějí chodit, z chůze se stává skutečně moderní trend, dokonce si k ní můžete koupit i speciální vybavení, obuv nebo hole nebo si ji můžete jít procvičit na pás do fitness centra. Chůze vás tedy může přijít na pěkné peníze. S návratem tohoto znovuobjeveného zvyku je třeba zvážit jeho zdravotní benefity a rizika.


Všichni víme, že chůze má svá pozitiva. Říká se, že je to přirozený pohyb, který má příznivý vliv na celý organizmus. Zároveň má ale svá nepopiratelná rizika. Prvním z nich je úraz. Časté je především zakopnutí, doprovázené úrazy různé závažnosti, od drobných oděrek, přes zlomeniny, po otřesy mozku nebo u starších lidí tolik typické zlomeniny krčku. Velmi časté a bolestivé je vymknutí kotníku, ke kterému jsou někteří lidé zvláště disponováni a v životě je provází skutečně opakovaně a působí jim nemalé problémy.
Někteří lidé si oblíbili náročnější formu chůze, turistiku. Jedná se o dlouhou pěší aktivitu, dnes moderně nazývanou trekking, často v náročném terénu. Tady jsou rizika samozřejmě mnohem větší, horští záchranáři by mohli vykládat.
Existují zde ale skrytá rizika, která se neprojevují ihned, jejich následky jsou plíživé a bohužel nevratné. Prvním z nich je opotřebení kloubů kyčlí a kolen. To přichází s pravidelnou chůzí zcela nevyhnutelně a starším lidem působí mnohé komplikace. Lidé mají k tomuto problému různé dispozice, které ale nejsou jednoduše předvídatelné. Napomoci nám pomůže rodinná anamnéza, ale i bez ní můžeme tento problém „vyhrát“.
Druhým skrytým rizikem jsou špatné pohybové návyky. A ty má – nebudeme si lhát- skoro každý. Najít třicátníka, který umí dobře chodit, je dnes skutečný problém. Problém začíná už v raném věku, například když rodiče děti tahají za ručky nebo je nechají chodit kolem nábytku příliš brzy. Kromě toho jim sami nevědomky předávají své špatné pohybové stereotypy, které dítě jednoduše odkouká. Tyto špatné stereotypy se velmi těžko odstraňují, je to záležitost dlouhodobé rehabilitace s odborníkem. Přitom špatnou chůzí ovlivňuje člověk celý svůj pohybový aparát a tím i své celostní zdraví.
Často jako argument pro chůzi slýcháme fakt, že lidstvo patrně většinu své historie výhradně chodilo a spousta lidí na světě i dnes používá k transportu výhradně chůzi. Je třeba zvážit to, že v minulosti byla mnohem kratší doba dožití a člověk se tak nějakého závažného opotřebování kloubů většinou ani nedožil. Stejně tak nelze argumentovat jinými kulturami. Tam, kde není společnost automobilizovaná, kde nejsou kvalitní cesty a chodníky, tam samozřejmě nic jiného než chůze nezbývá. Je to nutnost, nouze a lze předpokládat, že kdyby měli tito lidé možnost jezdit všude autem, určitě by ji využili. Zvažme i fakt, že naše západní společnost je díky životnímu stylu už velmi zdegenerovaná a na pravidelnou chůzi už není stavěná.
Je tedy nutné, abychom byli ve vztahu k chůzi obezřetní. Nehleďme jen na krátkodobá pozitiva a prchavé zážitky. Mějme na mysli naše zdraví a řiďme se příslovím „všeho s mírou“. Nechoďme více, než je třeba. Využívejme v maximální míře dopravu, kam se lze dovézt, tam se dovezme. Vždyť vlastní klouby máme jedny. Chůze může být příjemným zpestřením našeho života, ale jen v maximální nezbytně nutné míře. A i v těchto případech doporučujeme konzultovat ji s odborníkem.

Dočetli jste až sem? To jste teda opravdu stateční. Asi si říkáte, proč jsem takovou hloupost vyplodila, když 1.duben je dávno za námi. Já už nad tímhle článkem uvažuji opravdu dlouho. Říkám si, že by mohl upozornit na diskuzní fauly, které slýcháme už léta v rádoby odborných, ale i laických diskuzích o nošení dětí. Každý, kdo přemýšlí nad pro a proti, musí zohlednit naprosto nesporný fakt – nošení je fyziologické. Je to základní biologická charakteristika primátů a humánní etologové ji potvrdili biologickou charakteristiku homo sapiens. Je-li něco fyziologické, jsme na to vybaveni. Pointou tohoto nesmyslného článku má být, že nošení je stejně přirozené a bezpečné jako chůze. Dá se samozřejmě poukazovat na spoustu rizik, ze kterých můžeme dovozovat různé závěry. I hodně přitažené za vlasy. Dnes jsme v kulturní situaci, kdy se malé děti většinu času vozí, což je situace naprosto odlišná od toho, jak se s dětmi zacházelo po většinu historie. Proto jsme nakloněni tomu, některé z argumentů přijmout. Ale je to jen kulturní zkreslení, nic víc.
Myslete na to. Nosit děti (ať už na rukách nebo v pomůckách) je stejně fyziologické, stejně zdravé a stejně „nebezpečné“ jako chůze.