čtvrtek 6. prosince 2012

Na slovo zima se rýmuje rýma :-)

Rýma a nachlazení dovedou hezky potrápit. Přesto to nejsou nemoci, se kterými bychom museli vysedávat v čekárně u doktora (a riskovali tak nějakou "lepší" infekci) a není nutno podléhat všudypřítomným televizním reklamám na "úžasné" přípravky s paracetamolem.

Chce to nohy v teple a nějaké ty babské rady. A pokud se skutečně budete chtít praštit přes kapsu, v BAVLNCE pro vás máme přírodní přípravky, které vám pomůžou a nezatíží vaše tělo vedlejšími účinky.

Chytla se vás pořádná rýma? Máte ucpaný nos, špatně se vám smrká i dýchá? Zkuste reflexní spouštění rýmy, které opravdu uleví. Stačí namočit ruce a chodidla zároveň do horké vody. Nejlépe ruce do umyvadla (až po lokty) a nohy pěkně do lavoru. Můžete to použít i na starší děti, když budou svolné postát. Vodu použijte nejteplejší jakou bez úhony snesete.

Na počínající nachlazení je skvělý domácí nápoj se zázvorem a medem. Chce to nastrouhat na plátky trochu čerstvého zázvoru, přidat lžíci medu a trochu citronové šťávy. Doporučujeme zalít nápoj trochou studené vody a až potom dolít horkou. Nezničíte tak výživovou hodnotu nápoje a navíc se dá ihned vypít. Pokud jste čerstvý zázvor ještě nikdy neochutnali, vězte, že v nápoji má pořádný říz. Pokud budete tento nápoj nabízet i předškolním dětem, stačí opravdu jen troška zázvoru.


Z kalendáře firmy Nobilis pro vás vybíráme i tip na prohřívací koupel a masáž, která může být nesmírně prospěšná, když máte pocit, že na vás něco leze.
Při prochlazení si připravíme teplou koupel s prohřívacími éterickými oleji. Do neutrálního hydrofilního oleje, smetany nebo medu přidáme 5 kapek éterického oleje z hřebíčku, skořice, jalovce nebo zázvoru. V koupeli se prohřejeme alespoň 10 minut.Poté se zabalíme do teplé pokrývky a buď se necháme namasírovat nebo si sami potřeme hrudník, obličej a namasírujeme chodidla. Masážní směs si vytvoříme z 20ml sezamového nebo hořčičného oleje, 5 kapek tymiánového a 5 kapek zázvorového oleje. Nejenže docílíme příjemného prohřátí celého těla, ale navíc oleje působí preventivně proti nachlazení a rýmě.

Pokud nemáte doma zásobu éterických olejů a aromaterapii používáte jen příležitostně, doporučujeme vám k použití speciální směsi éterických olejů od Nobilisu:
RESPIRANT - éterické oleje v této kompozici pomáhají při nachlazení, uvolňují dýchací cesty, mají mukolytické účinky a účinně podporují vykašlávání. Směs posiluje při slabosti a únavě, napomáhá vylučování škodlivých látek z organizmu a podporuje zdravou imunitu.
IMUNITA -směs éterických olejů se vyznačuje silnými protivirovými a antibakteriálními účinky, stejně tak jako uvolňujícím působením na nervový systém. Účinně posiluje obranyschopnost organizmu, ulevuje při úzkosti a depresích, harmonizuje srdce a emoce.
Směsi můžete použít v aromalampě nebo jako první pomoc inhalovat přímo z misky s horkou vodou.Pokud máte doma inhalační tyčinku od Nobilisu, můžete ji také využít
Pro dospělé i děti máme v prodejně jemný nosní olej od Nobilisu, který který zklidňuje a chrání ústí a okolí nosu a zabraňuje vysoušení pokožky. Obsažené éterické oleje mají zklidňující a antimikrobiální účinky na pokožku a při aplikaci pomáhají uvolňovat dutiny. Jsou účinné při dýchacích obtížích a zahlenění, zmírňují riziko komplikací a zánětů.Olej se aplikuje tak, že se jemně vtírá do oblasti ústí a okolí nosu kdykoliv podle potřeby. Olej lze také vmasírovat do oblasti čelních dutin a krku.

Další příjemnou pomůckou jsou osvěžovače vzduchu. Pro děti použijte Jasánek od Eoné nebo Osvěžovač vzduchu pro miminka od Nobilisu, pro dospělé je výběr podstatně větší. Všechny ostatní osvěžovače z naší nabídky jsou v období rým velmi vhodné, protože čistí vzduch (citron) nebo působí preventivně proti rýmě(eukalyptus).
A nakonec ještě tip na zimní ošetření pleti a rtů - velmi se nám osvědčila mast Lalium, kterou doporučujeme nosit s sebou celou zimu v kabelce či batůžku. Je skvělá na rýmové opruzeniny pod nosem, na popraskané rty a ruce, můžete s ní dětem natřít tváře do mrazu. Krásně voní a hodí se prostě na vše.

A když se vás žádná rýma nechytne, tak si k nám přijďte koupit éterické oleje pro dobrou vánoční pohodu a nebo vonnou směs pro rok 2013 od Nobilisu.

Příjemné prožití zimních plískanic přeje
vaše BAVLNKA



.

 

středa 21. listopadu 2012

Comeback mýdla a další ekotipy do domácnosti

Musím se pochlubit- byla jsem u toho! Na počátku roku 2005 vznikly na komunitním serveru emimino.cz dvě zázračné diskuze, jedna o látkových plenách a druhá o ekologické domácnosti, kde jsme s nadšením shromažďovaly své zkušenosti s obojím. Uživatelka Stefinka vložila do jedné z nich nenápadný příspěvek o pracím prostředku z mýdla a sody, který si kdysi ženské připravovaly samy doma. A tím vznikla hromadná nákaza, taková, jaká může vzniknout jenom na internetu. Stovky ženských doma strouhaly mýdlo, rozpouštěly je v kbelíku, experimentovaly s množstvím sody a sledovaly co to všechno dělá s jejich prádlem. Na diskuzi jsme pak probíraly výslednou konzistenci výrobku, která měla široké rozpětí od husté mléčné tekutiny, přes řídké želé až po husté želé a tak se prostředku začalo říkat roztomile "sliz". Proto pokud chcete googlovat, je termín sliz ten nejlepší (spojení jelení sliz (podle mýdla s jelenem), mýdlový sliz, sliz na praní apod).

Základní návod na mýdlový prací prostředek:
1ks jádrového mýdla - nastrouhat
soda na praní - doporučujeme spíše krystalickou
10l kbelík, kelímek od velkého jogurtu (Hollandie) a voda
V litru horké vody smícháme kelímek strouhaného mýdla s kelímkem sody a za stálého míchání dolejeme vodou celý kbelík. Na praní použijeme jeden až dva kelímky vzniklého pracího prostředku.

Pokud se chcete o výrobě "slizu" dozvědět víc, klikněte na výše zmíněné odkazy z gůglu, najdete spoustu informací z praxe o tom, jak to funguje. Patrně si ale stejně budete muset najít vlastní způsob jak prostředek připravit. Doporučuju zejména zjistit si přesnou tvrdost vaší vody na stránkách patřičných vodáren a přizpůsobit tomu množství sody. Když to totiž přežente se sodou, bude vám prádlo šednout. Je v tom trocha alchymie, ale je to celkem zábavné.
Prostředek je ideální na praní plen a kojeneckého oblečení. Přestane vám patrně vyhovovat při praní skvrn od jídla, s těmi si už poradit neumí, protože v něm chybí sofistikované (a neekologické) přísady dnešních prášků, jako jsou optické zjasňovače, které skvrny opticky zamaskují tak, že nejsou vidět.
Na skvrny se dá trochu vyzrát tzv. solí na skvrny, kterou v menším množství přidáte do bubnu. V letním období hodně pomáhá sluníčko.

Zajímavé je, že mýdlový prostředek lze použít i v myčce, jedna má kamarádka ho tak úspěšně používala v kombinaci s octem jako oplachem. I já jsem to jednou vyzkoušela a výsledek byl překvapivě dobrý.

Díky diskuzi jsem si také ověřila, že v domácnosti toho stačí mít na čištění málo. Třeba jedlá soda/prášek do pečiva, ta skvěle čistí vše připálené, zbavuje usazenin a zápachů. A díky tomu, že je jedlá, nemusíte se jí bát nikde, kde přichází do styku s jídlem, což se o spoustě dalších čistících prostředků nedá říct.
A ocet, to je při úklidu domácnosti vůbec zázrak. Zkuste třeba vzít ocet na sklokeramickou varnou desku! O čištění záchodu nebo ledničky se asi nemusím zmiňovat, to je všeobecně známo. A použití trochy octa (1/2 deci) namísto aviváže je už také dost rozšířené.
Možná budete překvapeni, že tyto základní suroviny fungují mnohem lépe než speciální čističe a třeba dospějete jako já k přesvědčení, že trh na nás chrlí spoustu speciálních čistících prostředků, které příliš nefungují, jen proto, abychom si pod vlivem reklamy kupovali další a další a nikdy nebyli úplně spokojeni. Jaké je pak naše překvapení, když zjistíme, že funguje něco tak prostého jako ocet...

Kdybyste přece jen chtěli něco, co se tváří jako běžný čistící prostředek, potom můžete sáhnout po značce Frosch, která vyrábí čistič na bázi octa i sody.

Baví mě sledovat zpětně kolik se toho událo za tu dobu co mám děti. Když jsme v roce 2005 začínali s BAVLNKOU, byli jsme první e-shop který spojoval informace pro rodiče, kteří chtěli nosit své děti, vychovávat kontaktně a zároveň se chovat šetrně k životním prostředí, používat ekologické prací prostředky, prát plínky, pečlivě vybírat co nejšetrnější přírodní kosmetiku. Dnes už je konkurence v tomto oboru velká, o to víc se musíme snažit. Ale čas od čas se ráda vracím k té první plenkové diskuzi a s úsměvem porovnávám, jaký jsme udělali krok kupředu v informovanosti a dostupnosti produktů, které byly v roce 2005 na našem trhu úplně nové a velmi vzácné.



Obchod V BAVLNCE najdete v Ostravě u Futura. Přijďte se k nám podívat a poradit. Těšíme se na vaši návštěvu!


středa 10. října 2012

Václav testuje 2 - jak sedí nosítka šestinedělňátku

Jak jsem slíbila, tak činím.
Václav za ty čtyři týdny něco přibral, neznám sice přesnou hmotnost, ale něco málo přes čtyři kila tipuji. Více než na kila ale "přibral" na délku, má totiž po kom. Takže testujeme s hubeným, dlouhým a pokud to mohu posoudit, tak celkem zpevněným dítětem.


Jako první jsme opět nahodili Storchenwiege nosítko. Za mě oproti minulému pokusu téměř žádná změna, jen jsme museli trošku rozšířit tu spodní část. Sedělo hezky, mně i miminku. Fotka se myslím podobá té minulé.






Potom jsme testovali Bondolino. Tam byla oproti pokusu ve dvou týdnech patrná jistá změna, protože dlouhonohý Václav už mohl dát nožky ven, ale nebyla jsem s jejich polohou spokojena, protože byly přece jen trochu jinak, než bych si představovala. Patičky dítěte jako by směřovaly přede mne. Dovnitř jsme je také zkoušely dát, ale moc to nešlo. Pokud by se nám to povedlo, myslím, že by Vašík nebyl dostatečně zpevněný do stran, protože by to trochu oddálilo zádovou opěrku.
Za sebe jsem cítila větší pohodlí než v nosítku Storchenwiege, ale já jsem odjakživa velký fanoušek ramenních popruhů Bondolina.



Manducu jsme vyzkoušeli opět ještě s novorozeneckou vložkou, zapnuli jsme ji na dva spodní druky. Pokud si vzpomínáte, ve dvou týdnech jsme měli zapnuté dva horní druky. Zpevnění do stran bylo celkem dostatečné, hlavička byla také dobře zajištěna, jen se mi Vašík trochu "stavěl" na nohy, což je vidět na fotce z boku. Zkoušeli jsme zapnout Vaška výše, ale to nám zase trochu moc vykukovala hlavička.
Pohodlí pro nosiče bylo velké. Zátěž jsem cítila spíše na bedrech než na ramenou, což je pro šátkařku trochu nezvyk, ale pro ramena je to velká úleva.



Takže jak bych to vyhodnotila tentokrát?
Já vím, že to ne každý rád uslyší, ale u tak malého miminka se skutečně nic nevyrovná šátku. U všech třech nosítek jsem měla pocit, že támhle nebo onde bych ještě ráda něco přitáhla nebo povolila.

Ale ve výsledku můžu říct
- Storchenwiege jednoznačně vítězí z hlediska polohy dítěte

- Bondolino má nejpříjemnější ramenní popruhy
- Manduca nejlépe přenáší váhu na bedra

Za další měsíc či dva si dáme repete.






Zdraví vás Anka, která si nakonec neodpustí to srovnání s šátkem ;-)


úterý 9. října 2012

Miminka celého světa

Dnes to bude trochu delší. Nedávno jsme se s mužem procházeli jedním ostravským nákupním centrem. Už jsem odvykla tomu, jaké je to promenádovat se s navázaným miminkem v šátku a manžel taky. Po minutě chůze mezi lidmi mi řekl, že si myslí, že kdybych tam běhala nahatá, nebudila bych tolik pozornosti. Holt exotika. Jenomže tohle je jen náš pohled na věc. Vždyť dvě třetiny obyvatel této planety děti nosí.

A právě pohled na rodičovské postupy "zbytku planety" přináší kniha Meredith F.Smallové Naše děti, naše světy. Není to klasická rodičovská příručka, ale ani suché antropologické pojednání. Je to kniha, na níž je vidět, že ji psala matka a vědkyně v jedné osobě, z nichž obě k nám promlouvají střídavě. Vědkyně přináší spoustu zajímavých studií, zkušeností a tezí, matka apeluje na naši schopnost vyvozovat pro sebe coby rodiče rozumné závěry a upřednostňovat biologické potřeby dítěte před kulturními požadavky.
Kniha je nesmírně poutavým čtením o rozmanitosti kultur této planety a o rozdílných výchovných modelech. Představuje cenný příspěvek k jedné z nejzajímavějších otázek - co nás víc formuje? Naše biologická podstata nebo kultura? Umožňuje nám zamyslit se nad našimi výchovnými cíli, prozkoumat podstatu vlastního rodičovského jednání a třeba ji i trošku změnit.



Chtěla jsem vás původně navnadit výcucem z knihy, ale při opětovném zkoumání jsem zjistila, že to v úvodní kapitole sepsala sama autorka. A jelikož líp bych to patrně nesvedla, tady máte anotaci přímo od autorky:

K kapitole první začnu vyprávěním o "lidském mláděti" v raném období našeho druhu Homo sapiens. Podíváme se na ně jako na organismus, který se po mnoho generací evolučně utvářel až do dnešní moderní podoby. Člověk se rodí nahý, má zralý pouze zlomek mozku.Neumí stát, bránit se ani si najít potravu.Roste velice pomalu.Lidské mládě je nejzávislejším mládětem na světě. Proč? Z neznámého důvodu se před miliony lety začal náš druh vyvíjet jiným směrem než naši předci podobní lidoopům. Začal se pohybovat po dvou. Anatomické změny v pelvické oblasti, které byly nezbytné pro chůzi po dvou, ovlivnily tvar lidské pánve. Během evoluční historie se  zvětšoval i mozek, takže bylo najednou nutné, aby lidské mládě dokončilo svůj nervový vývoj mimo dělohu. Lidské mládě je tedy silně závislé a to pro rodiče znamená velmi intenzivní péči. S dítětem, které má pouze omezený repertoár jak dát najevo své potřeby, musejí vytvořit intimní, symbiotický vztah. Proto se toto pouto stalo součástí lidské biologie a růstu. První kapitola popisuje tuto evoluční stezku "lidského mláděte" a objasňuje zvláštní charakteristické rysy nejmladších členů našeho druhu a jejich nezbytný vztah s dospělými.


Kapitola druhá se zabývá společenským významem mnoha různých přístupů k rodičovství. Matky afrického kmene Gusiiů tak například na svá miminka skoro nemluví. Činí tak pouze v případě, kdy je potřeba je utišit. Američanky naopak cítí povinnost mluvit na děti neustále. Oba přístupy dávají smysl v rámci kulturního kontextu dané společnosti. Gusiijské matky opovrhují verbální stimulací, protože jsou přesvědčeny, že by to podpořilo egoismus dítěte, vlastnost, která ve společnosti zaměřené na soužití rodiny není vítaná. Je pro ně důležité dělit se s ostatními a být loajální. Naopak je tomu u amerických matek. Ty jsou přesvědčené, že verbální stimulace je jediný způsob, jak vychovat inteligentní a úspěšné dítě. Jejich společnost totiž klade důraz na samostatnost a sebevědomí. Proto se tato kapitola zabývá cíli rodičů a jejich původem. Dále také detailněji přibližuje koncept etnopediatrie, která tvoří jádro této knihy: pohled na rodičovství napříč kulturami a na evoluční biologii dítěte. 

Kapitola třetí je švédským stolem přístupů k rodičovství v růlzných kulturách. Možná vás překvapí, když zjistíte, že Sanové v Botswaně nikdy nenechají miminko ležet na zádech nebo kolik času tito rodiče věnují tomu, aby dítě co nejdříve naučili sedět a chodit. Jejich děti jsou tak docela brzy daleko motoricky zdatnější než děti vyrůstající v západní civilizaci. Japonští rodiče zase mají tendenci nahlížet na své dítě jako na svobodného ducha, kterého je potřeba integrovat do rodinné jednotky. A tak japonské matky a otcové podporují závislost. Američtí rodiče se ubírají naprosto odlišným směrem. Snaží se, aby děti byly samostatné a nezávislé, a proto volí emoční a fyzický odstup. Je to tím, že kultury, nebo lépe lidé, kteří tyto kultury tvoří, mají pro své děti přichystané různé nevyřčené, často podvědomé cíle. Tyto jsou úzce propojené s ekonomikou dané spollečnosti a s tradicemi, které jsou dodržovány po mnoho generací. Ale tyto cíle nejsou pevné. Když se změní ekonomické či politické klima, změní se i rodičovské cíle. Lze tedy říci, že přístupy k rodičovství jsou tradiční a zaběhnuté, ale nejsou neměnné. Přestože jich na celém světě existuje nepřeberné množství, každý rodič si myslí, že to, co dělá, je "správné".

Další tři kapitoly v knize se zaměřují na tři nejdůležitější body života kojence: spánek, krmení a psychický stav. Těmito kanály se rodičovské cíle přenášejí do konkrétních denních aktivit a interakcí. Kapitola čtvrtá se zabývá dětským spánkem. Ten rodiče na západě považují za měřítko dětského vývoje, a pokud kojenec nespí celou noc, stěžují si pediatrům. Bdělé miminko neodpovídá normě, je vývojově opožděné. Pro etnopediatry, kteří studují spánkové vzorce, je bdělost přirozená. Západní zvyk spát o samotě považují jak u dětí, tak u dospělých za protiklad lidské biologie a evoluce. Během ní se spánek kojenců vyvíjel v atmosféře úzkého kontaktu matky a dítěte. I v dnešní době devadesát procent všech kojenců na světě spí s dospělým. Je pozoruhodné, že nové výzkumy poukazují na fyziologické výhody společného spánku. Vědci zjistili, že se novorozenec orientuje podle vzorců rodičovského spánku a učí se tak správně dýchat. Společný spánek by možná bylo možné použít na ochranu některých dětí před syndromem náhlého úmrtí kojence (SIDS).

Kapitola pátá se zabývá psychickým stavem kojence. Začíná pláčem - dramatem a traumatem čerstvých rodičů. Pláč slouží kojenci k tomu, aby dostalo najíst nebo čistou plenu. Na základě svého výzkumu etnopediatři tvrdí, že v žádném případě nemá dospělé nahněvat. Je to evolucí vyvinutý adaptační signál dítěte, že něco není v pořádku. Pokud tyto signály ignorujeme, situace se zhorší. Miminka na Západě pláčou často a dlouho. V mnoha jiných zemích tomu tak ale není. Miminka se nenechávají vyplakat, dospělí je neustále nosí a na jejich potřeby velice rychle reagují. Máme tedy očividné důkazy, že psychický stav kojence a reakce rodičů na něj významně ovlivňují náladu kojence. Výzkum psychologů zabývajících se kojenci nasvědčuje tomu, že nálada a postoj kojence a především to, jak reaguje na změny, tedy temperament, mají vrozený biologický základ. Ten však může nesymbiotický vztah plný nesouladu mezi rodičem a dítětem výrazně zhoršit. Kojenec a jeho rodič tvoří jednotku, dvojici, která se ovlivňuje navzájem. Psychický stav kojence neexistuje ve vzduchoprázdnu- je součástí jeho vztahu s rodiči a ostatními členy sociální skupiny.

V kapitole šesté se zabývám kojením. Tam je propast mezi kulturou a biologií největší. V dnešní době je kojena většina dětí na světě. Je to praktické a z hlediska výživy pro kojence nejlepší. Kojení zajišťuje dostatek důležitých protilátek a má i jiné zdravotní výhody. Není to ale tak dávno, co se coby nejlepší způsob výživy intenzivně propagovalo a praktikovalo krmení z lahve. Stojí za povšimnutí, že se v 60.letech 20.století krmení umělým mlékem rozšířilo z kulturních důvodů - bylo symbolem modernosti, svobody a kultivovanosti Západu. A poté se rozšířilo i v zemích, kam se umělé mléko začalo dovážet. V zemích třetího světa však nebyla zaručena odpovídající hygiena, což vedlo ke zvýšení dětské úmrtnosti. Umělé mléko už tedy není jen kulturním fenoménem. Stalo se tématem zdravotníků a "horkou bramborou" politiků.

Kapitola sedmá knihu uzavírá. Pojednává o tom, jak jsou rodiče nuceni proplétat se džunglí těchto informací. Během každého dne s dětmi se musejí vědomě či nevědomě rozhodovat. Budu dítě nosit, aby neplakalo, nebo nebudu? Je přeci těžké! Nakoupím spoustu věcí a budu krmit z lahvičky, nebo budu kojit a přijdu o svou volnost? Budu spát společně s  miminkem, tedy lehkým spánkem, nebo ho uložím do postýlky v pokojíčku a vnoci budu vstávat a kontrolovat, jestli je v pořádku? Každé rozhodnutí má své následky. A rodiče se nerozhodují pouze instinktivně. Kultura, v níž žijí, jim spoustu věcí předepisuje. Možná rodičům pomůže, když se dozvědí o alternativách, které nabízejí jiné kultury.

Doufám, že už jste dostatečně navnaděni.
Příjemné čtení přeje Anka

Knihu vydalo letos (2012) nakladatelství Dharma Gaia, přeložila Bora Berlinger. Předmluvy k českému vydání napsali poradkyně pro rodičovství Eva Labusová a antropolog a etnograf Mnislav Zelený Atapana. Edice Šťastné dítě.

A pozor! S Meredith Smallovou se můžete setkat 22.10. v Praze na křtu knihy a diskusním večeru v Divadle Kampa.

pondělí 8. října 2012

Aby se v šátku nehroutilo - tři finty


Když začínáte vázat vertikální úvazy s novorozeňátkem, musíte se hodně soustředit na dobré dotažení úvazu. Dítě které ještě ani nedrží hlavu musí být dobře podepřeno z jedné strany tělem nosiče a z druhé strany dotaženým šátkem. Přes veškerou snahu se výsledek člověku někdy nezdá. Dítě je tam prostě "nějak divně".

Mně osobně se to stává když dávám miminko do šátku spící a ono svěřepě zaujme nějakou polohu, které se nechce vzdát... Nebo tehdy, když je dítko nespokojené a při vázání se propíná do luku a všelijak jinak vrtí.

Ukážu vám pár fint, které vám mohou pomoci. Všechny tyto finty se týkají úvazu kapsa.


Na začátek dvě fotky šestinedělňátka v kapse. Takto malá miminka někdy neumí roznožit nožičky do tzv. M polohy, umožníme jim pokrčit kolínka a roznožit co nejvíce, ale jen tak, jak to dovedou - nic neděláme násilně. Nožičky mohou být ještě schovány v kapse, ale mohou taky čouhat ven.
Na ukázku posílám příklad Vašíka uvázaného s nožičkami uvnitř - držel nožky ještě poměrně dost u sebe a nechtěla jsem ho nutit do nepřirozené polohy, pruhy jsem vázala pod miminko. Je to ale jen možné řešení, ne povinnost.

No a teď jak na to hroucení.

Jednou z nejčastějších příčin špatné polohy dítěte  je nedokonalé dotažení. Při dotahování kapsy postupujte tak, že budete látku dotahovat skutečně kousek po kousku. Nejčastěji má na hroucení podíl špatné dotažení v horní části zad dítěte. Člověk se při vázání příliš soustředí na dobré dotažení krku, ale oblast těsně pod ním je také kritická. Když se zde šátek dobře nedotáhne, miminko se často nepřirozeně zkroutí a nebo se zhroutí a nepřirozeně překloní nabo zakloní hlavičku. Proto pokračujte dotahování hned vedle dotaženého lemu, tak jak je to naznačeno na fotce.


Další fínta která vám může pomoci je předklon.Ten můžete vyzkoušet nejlépe ve chvíli, kdy už máte dovázáno. Hlavičku dítěte buďto schováte do šátku nebo přidržíte, pak se hluboce předkloníte a počkáte až se dítko vlastní vahou hezky srovná. Když se narovnáte, fixujete polohu opětovným dotažením bočních popruhů.


No a nakonec ještě finta pro zpevnění krčku miminka. Dítě by krk nikdy nemělo nepřirozeně zaklánět. Bohužel, některá slabší miminka k tomu mají vždy blízko, i když vážete pečlivě. Tehdy můžete použít nějakou vhodnou vycpávku - např. žínku. Tu založíte do horního okraje dotaženého šátku a vytvoříte tak límec kolem krčku dítěte.



Pozn. Protože se v poslední době vycpávka za krkem velmi ujala a zaregistrovala jsem, že ji nosí i např. osmiměsíční děti, upozorňuji, že je to jen podpůrný prostředek (upřímně spíše pro uklidnění maminky než pro dítě), nemá sloužit k paralýze nošeného dítěte. Dítě by mělo mít možnost pohybovat s hlavičkou a to i ve spánku. Podpora hlavička navíc slouží skutečně jen malinkým dětem, v osmi měsících je bezpředmětná.

Snad vám tyto finty pomůžou k spokojenějšímu vázání. Případné dotazy přijímám v komentářích:-)

Příjemné nošení přeje Anka!








čtvrtek 13. září 2012

Václav testuje - ve dvou týdnech do nosítka

S radostí oznamujem, že se nám na samém konci srpna narodil čtvrtý nošenec a první potomek mužského pohlaví, Václav. Narození miminka je jistě překrásná událost v každé rodině, ale náš Václav není jen miminko, on je i tester. Paňmaminka lektorka na něm může po letech zas otestovat, že věci fungují tak jak mají a že nastávajícím i stávajícím maminkám a jejich polovičkám nevykládá žádné bludy.

Dnes jsme pro vás s Václavem otestovali nosítka vhodná pro nošení od narození.
Nošenec měl zrovna plné dva týdny a něco málo přes 3,5 kg.

Začali jsme s nosítkem Storchenwiege, což je nosítko vytvořené hlavně s ohledem na nošení malých miminek. Umožňuje totiž nastavit šíři zádové opěrky mezi nožkama dítěte. U tohoto nosítka je vhodné nastavit si pečlivě délku popruhů ještě před vázáním, protože pak už to jde ztuha. Pro novorozence doporučujeme nastavit látku mezi nožkama dítěte hodně na úzko. Návod sice radí stanovit šířku zádové opěrky tak, že změříme dítě od kolínka ke kolínku v tzv. abdukčně flekčním postavení kyčlí, ale u novorozence doporučujeme ponechat nožičky volněji a tolik je neroztahovat. Této poloze někteří říkají žabička a hezky je vidět například zde.

Do tohoto nosítka se Vašík umísťoval velmi dobře. Obepínalo ho skutečně pevně, neměl žádný prostor k hroucení do stran. Hlavička byla dobře fixovaná, protože ji kapucka srolovaná pod zipem udržovala v poloze, která neumožňovala záklon ani úklon na stranu.
Vašík měl kolínka výše než zadeček, což je základní poznávecí znamení správné polohy miminka v nosítku.


Na fotce z boku je vidět jak se nosítko stahuje na bocích. To je velmi důležité pro správnou polohu páteře. Miminko se samozřejmě nesmí nijak hroutit do stran. Nosítko se v tomto místě stahuje velmi lehce, proto se může jednoduše stát, že dítěti trochu "přiškrtíte" nožičky. Doporučujeme proto po dotažení šňůrku přeci jen trochu povolit a zkontrolovat, že dítě nemá u kolínka nožičku příliš přitaženou.

Mně coby nosiči se nosítko nosilo dobře a měla jsem dobrý pocit i z polohy miminka. Vašík v nosítku spokojeně usnul, ale stejně tak i v dalších dvou testovaných.

Dalším testovaným nosítkem byla Manduca. Ta má pro potřeby nošení novorozenců integrovanou novorozeneckou vložku, která se používá u dětí cca do tří měsíců (do doby než je dítě schopno vystrčit kolínka ven z nosítka). Vložka, to jsou vlastně takové kalhotky všité dovnitř nosítka, které miminko trochu nadzvednou, aby se docílilo polohy "žabička" (odkaz viz výše).
Dítě umístěné v novorozenecké vložce vypadá asi takto:


Na vložce jsou celkem tři páry patentů v různých výškách. Pro každé miminko je nutno najít tu správnou polohu. Miminko se do vložky vkládá tak, že si nosící rodič sedne a dítě do vložky umístí na svých kolenou.
Novorozenci mají různé tělesné parametry, proto každému bude vyhovovat trochu jiné nastavení. Vašík byl umístěn v nejvyšší poloze. Podařilo se nám krásně sepnout i další (nižší) pár patentů, což je velmi důležité pro dobrou polohu páteře, nosítko tak miminko trošku obejme.Vašíkovy nožky zůstaly uvnitř nosítka. Někdy ale mohou nožičky čouhat ven.







I v Manduce byl Vašík stabilně  a přirozeně umístěn. Nehroutil se do stran.














Na fotce z boku je hezky vidět upnutí novorozenecké vložky. Při umístění v nejvyšší poloze je zip na zádové opěrce Manducy rozepnutý, aby bylo miminko celé schované v nosítku.



 

Třetí nosítko které jsme testovali bylo Bondolino. Bondolino nemá žádnou novorozeneckou vložku. Výrobci doporučují umístit dítě do polohy žabička s nožkami pod sebou, vidět to můžete např. v tomto videonávodu.

Také do Bondolina se mi Vašík dával popsaným způsobem dobře. Zmizel tam teda tak, že ho nebylo skoro vidět. Ale při pohledu z boku vidíte, že tam je.
A právě ta mezera na boku bylo to, co mi vadilo.
Cítila bych se lépe, kdyby miminko bylo zpevněné i z boku. Nicméně po pravdě musím říct, že ani v tomto nosítku se Vašík nijak nehroutil.

Testování tedy dopadlo dobře. Všechna nosítka obstála. Z prodejny ale víme, že ne každému miminku sedí tak jako našemu testerovi. Proto je velmi dobré, když si nosítko můžete přijít osobně vyzkoušet.
I já za sebe mohu říct, že každé nosítko ve mně vyvolávalo úplně jiný pocit a vím, že rodiče často vnímají jednotlivá nosítka jako rozdílně pohodlná.


P.S.: Za čtyři týdny si testování zopákneme ať vidíme jak se nosítka zvládají přizpůsobovat rostoucímu miminku.

čtvrtek 31. května 2012

Kdy se hodí nosítko?




Všude tam, kde se z nějakého důvodu nehodí šátek. Kdo zná BAVLNKU tak ví, že jsme hlavně přes „ty šátky“. Šátek je díky svému jednoduchému principu přece jen tím nejuniverzálnějším nosítkem vůbec. Dá se v něm nosit nedonošené miminko, ale v krizi ponosíte i čtyřleté dítě znavené celodenním výletem. Takhle univerzální žádné nosítko být nemůže.

Ale jsou situace, kdy má i nosítko své výhody.
Nejčastěji tehdy, kdy z nějakého důvodu šátek vázat nechcete. Hodně lidí se na šátek příliš necítí, přijde jim to trochu moc „etno“, mají pocit, že to nejde dohromady s jejich životním stylem. Tady si dovolím nesouhlasit, šátek se dobře snese i s kostýmkem, jak dokládá foto italské poslankyně evropského parlamentu. Ale dobře, přiznejme si, že šátek stále ještě není vnímán jako něco běžného a dejme tomu, že na sebe nechcete poutat tolik pozornosti.


Taky se může stát, že se považujete za kopyto a máte pocit, že vázání šátku nezvládnete. Mohu vás ujistit, že to zvládne kdekdo, já jsem toho živoucím důkazem. Ale je pravda, že „kopytu“ to může dát zabrat.

Jsou ale situace, kde se objektivně více hodí nosítko. Zde je jejich neúplný výčet:
Nosíte větší batole, které chce střídavě nosit a ťapat (kdo se s tím má furt vázat…)
Je zima, prší, venku je spousta špíny a vám hrozí, že si při manipulaci šátek pošlapete nebo urousáte.
Nosíte na zádech a vaše akční batole se při vázání odmítá na chviličku zklidnit.
Je vedro – nosítko přece jen nepokrývá tolik z povrchu těla vás a miminka, takže tolik nehřeje.
Střídáte se při nošení s jinými členy rodiny, kteří to s šátkem neumí.
Atakdále atakdále...

Takže chcete nosítko. Dobrá. Nejprve si povíme, jaké nosítko rozhodně nechcete – nechcete klokanku. Klokanka je zvrácený a inženýrsky nezdařený typ pomůcky pro nošení. Není pohodlná ani pro nosiče, ani pro děťátko.
Jejím základním nedostatkem je nedostatečná šíře látky mezi nožičkami dítěte. V důsledku toho nožky dítěte volně visí dolů. Záda jsou často polstrovaná a nepříliš pružná a páteř miminka je tak zcela rovná, někdy dokonce prohnutá do luku. Hlava dítěte pak nesměřuje zpátky k hrudníku nosiče, ale spíše do záklonu. Tato poloha je pro dítě naprosto nevhodná, hlavička tlačí nežádoucím způsobem na rovnou páteř. Nožičky visí dolů a kyčle tudíž nezaujímají zdravou tzv. abdukčně flekční polohu. Kromě toho se veškerá váha dítěte soustředí do rozkroku, což nám zejména u chlapečků připadá jako mučení.
typická poloha dítěte v klokance

Mučení je to ovšem i pro nosiče. Všimněte si že tradiční nosítka jsou konstruovaná vždy tak, aby aspoň část zátěže přenesla na bedra nosiče. Oproti tomu v klokance dítě visí celou vahou na ramenou nosiče, což je velmi nepříjemné. Těžiště je příliž nízko a daleko od těla nosiče, což také zvyšuje zátěž při nošení.
Klokanka je tedy spíše mučidlo než pomůcka.
Pokud si kupujete nosítko pro své novorozené miminko, nepřemýšlejte ani nad krosnou. Krosna je nosítko vhodné pro outdoorové aktivity se starším dítětem, nejlépe už chodícím. Absolutně neřeší vhodnou polohu dítěte vzhledem k jeho věku a motorickým schopnostem. Pro ženu je navíc krosna pěkně fyzicky náročná. Těžiště je příliš daleko od těla a samotná konstrukce může vážit až 3kg. Krosnu tedy raději přenecháme sportovně založeným tatínkům a hlavně chodícím dětem, tedy dětem, jejichž páteř je na to dostatečně vyvinutá a u nichž už nepředpokládáme dlouhý pobyt v nosítku.

Jaké nosítko vám tedy doporučíme?
Ergonomická nosítka jsou moderní pomůcky pro nošení dětí, které konstrukčně vycházejí z asijských nosítek typu mei-tai. Většinou se na nich nic neváže, mají přezky, v místech kde je to potřeba jsou polstrovaná.

ergonomické nosítko Manduca
Obchody V BAVLNCE vám nabízí několik typů těchto nosítek, z nichž nejoblíbenější je nosítko Manduca. Manduca je oblíbené a zákazníky oceňované nosítko, které plně respektuje jednotlivá stádia vývoje dítěte. Dá se v ní nosit na břiše i na zádech. Miminko i nosič v ní mají maximální možný komfort. Doporučujeme ji zejména pro děti od půl roku do dvou let, může ale sloužit i mladším nebo starším dětem.
Manduca je vybavena novorozeneckou vložkou pro nošení miminek od narození, přesto máme z obchodu zkušenost, že nesedí každému novorozenci ideálně. Robustnější miminka jsou většinou v novorozenecké vložce „usazena“ dobře (píšeme usazena v úvozovkách, protože se nejedná o sed, ale o polohu, v níž je podsazený zadeček a záda jsou zakulacena a dobře podepřena nosítkem, tak jak to odpovídá potřebám novorozence - viz obrázek).
Drobnějším a slabším dětem ovšem Manduca nemusí poskytovat potřebnou oporu už od narození.
Manducu tedy doporučujeme všem aktivním rodičům, kteří shánějí vhodné nosítko pro nošení doma i pro outdoor.
Pokud ovšem hledáte nosítko hlavně pro první měsíce po narození děťátka, doporučujeme subtilnější nosítko Storchenwiege. Toto nosítko se snaží v mnohém napodobit vlastnosti šátku. U malého miminka umožňuje nastavení šíře látky od kolínka ke kolínku přesně podle rozměrů dítěte. Nosítko také disponuje zadrhovací šňůrkou, která umožňuje stáhnout přebytečnou látku po bocích dítěte a zamezit tak případnému hroucení drobného miminka do stran. Proto je nosítko doporučeníhodné i pro novorozence.
Také toto nosítko můžete nosit na břiše a později i na zádech.
Nicméně nošení těžších batolat už není tak pohodlné jako ve výše zmíněné Manduce, zejména proto, že bederní pás je užší a není polstrovaný.


nosítko Storchenwiege vlevo s dvouletým dítětem a vpravo s novorozencem

Dalším zajímavým typem nosítka je ring sling – šátek s kroužkem. Jeho použití je nesmírně jednoduché a rychlé a nosítko navíc vypadá velmi elegantně. Schválně mrkněte na tohle francouzské video.

Ring sling je nosítko na kratší pochůzky, je nesymetrické, veškerá zátěž visí na jednom rameni a trochu paralyzuje jednu ruku. Přesto je velmi oblíbené. Pokud je ring sling vyroben z pevné šátkové tkaniny, je skutečně pohodlný a rychle se na dítěti dotahuje.

úterý 15. května 2012

Vietnamec

Už je to pár let, stála jsem na zastávce tramvaje na Barrandově a chystala se na úmornou cestu na druhý konec Prahy, do Ládví. Podotýkám, že metro tehdy do Ládví nejezdilo a nejspíš byly také prázdniny, které do pražské hromadné dopravy vnášejí spoustu pikantních přestupů a objížděk.

Jela jsem s prvorozenou, nějak si nemůžu vybavit, jestli byla v kočárku nebo v šátku, nejspíš v tom druhém.

Na začátku nástupiště stál Vietnamec s dítětem podobných rozměrů ( a snad tedy i věku) jako byla moje dcera. Děcku mohl být necelý rok. Vietnamec nesl to těžké dítě na ruce. Pozorovala jsem je a říkala si, že asi jedou pár zastávek. Představa, že bych si s děckem vyrazila na vejlet bez ničeho (bez kočárku nebo nosidla) mi přišla naprosto šílená.

Docela mě překvapilo, když jsem je pak zahlédla na Smíchovském nádraží.

A když jsem je pak po více než hodinové úmorné cestě hromadnou dopravou potkala v Ládví, patrně mi klesla brada.

Od té doby je sleduju, Vietnamce. Oni ty kočárky opravdu moc nevedou. Ale často je uvidíte, jak si při běžných denních činnostech předávají děcka z náruče do náruče. Pochybuji že by u toho hloubali nad psychologickým dopadem svého neuváženého počínání. Určitě se jim nedostalo zásadních výchovných informací o tom, že dítě si na to nošení zvykne a pak už se ho nezbaví. Asi jim tu neinformovanost závidím.

Šátek a hledání zázračného receptu na šťastné dítě


Vzpomínám na to, jak jsem si jako prvorodička představovala život s miminkem. Byl to takový radostný mlžný opar plný společného mazlení zarámovaný útulnou voňavou domácností plnou kupiček čistého a voňavého prádla a dobrého domácího jídla. A úplně přesně si pamatuji, že jsem se chtěla naučit šít, plést a háčkovat. Nic z toho se ve větší míře nekonalo.

Nechce se mi vypisovat jak mi má prvorozená udělala čáru přes rozpočet, o tom ten článek být nemá. Spíše bude o našich představách o životě s novorozenětem, o neexistenci toho, co Jean Liedloffová popisuje jako kontinuum. O absenci životního rámce, sdílené kulturní zkušenosti utvářené mnoha generacemi, ověřené, respektovatelné, respektované.

Nepamatuji se, že bych ve svém mladém životě viděla někoho pečovat o malé dítě- miminko. Nikdy jsem se neocitla v domácnosti s malým dítětem, nikdy jsem si o tom s nikým nepovídala. Vyskytovala jsem se ve věkově stejnorodých sociálních skupinách, mezi spolužáky, sourozenci, bratranci a sestřenicemi. Všichni kolem vzorně dodržovali rozumné generační odstupy a děti si pořizovali po sobě v rámci jedné mateřské dovolené. Prostě nikde žádné miminko. Mé zkušenosti byly nulové a když připočítám to, že mi v mých sedmnácti zemřela maminka, byly vlastně mínusové.

Myslím, že tak začíná nejedna prvorodička. Co jí pak chuděře zbývá než číst knížky a časopisy. Tuny receptů na rodičovství, které to všeobecně respektované kontinuum také postrádají, často si protiřečí a málokdy vás něco pořádného naučí.

Prvorozená mi naštěstí svou povahou ihned naznačila, že vzájemný kontakt bude jedinou funkční léčbou jejího i mého stresu. Díky ní jsem začala nošení chápat jako nezbytnost a součást našeho rodinného životního stylu. Neměla jsem čas pochybovat.

Teď už je to sedm let co učím maminky vázat děti do šátku. Chodí jich čím dál víc. A já se poslouchám, jak jim zcela proti všem zásadám úspěšného marketingu vykládám, že šátek není žádný recept na spokojené miminko. Šátek plní dvě základní funkce: za prvé je to pomůcka pro přesun z bodu A do bodu B,  za druhé je to způsob, jak poskytnout dítěti bezpečí a jistotu plynoucí z fyzické přítomnosti nejdůležitější osoby v jeho životě, maminky.

Není to čarovná formulka, která z mrzutého dítěte vytvoří spokojené miminko (i když tak může někdy fungovat). Není to čarovná formulka, která z uštvané maminky vytvoří nadpřirozenou, rozzářenou ženu z televizní reklamy na dětské pleny. Psycholožka Jiřina Prekopová ve svých knihách, zejména v Malém tyranovi, píše o tom, jak jsou dnešní maminky při výchově dětí dezorientovány ztrátou přirozených motivací a funkcí. My moderní matky své děti nenosíme proto, abychom se co nejjednodušeji přesunuly z bodu A do bodu B, ale proto, abychom pro ně udělaly „to nejlepší“. A pak nás plačící dítě přirozeně mate. Paradoxem je, že kočárek si svou funkci zachoval, v něm dítě plakat může, protože jeho funkcí stále je spíše přesun z místa A do místa B (a ve velké míře taky reprezentuje náš společenský status, podobně jako auto, ale to sem nepatří…). Kočárek patrně nepořizujeme ani tak pro blaho dítěte, ale spíše pro blaho vlastní.
Takže POZOR moderní mámy! Dvě třetiny obyvatel tohoto světa kočárek neznají a přesunují se bez něj, aniž by při tom meditovali nad psychologickým dopadem, jaký tento typ transportu bude mít na jejich miminko.

Když jsme ještě s prvorozenou žili v Praze na sídlišti, občas se mě maminky z okolí ptaly: „ a kam s tím dítětem v tom šátku chodíte?“ Trvalo mi dlouho než jsem pochopila, kam ta otázka vůbec míří. Má dcera tak hlasitě projevovala své potřeby, že jsem přesně věděla co mám dělat. Ale ne každé dítě je takhle sveřepé. Některé prostě zdánlivě přijme fakt, že máma si v příručce po babičce přečetla, že kojit se bude po třech hodinách a že je nutno dvakrát denně v zimě v létě chodit po sídlišti s kočárkem sem a tam, aby děcko mělo režim a čerstvý vzduch..
Když mi to docvaklo, pochopila jsem, že jim prostě připadá nesmyslné chodit dvě hodiny po sídlišti sem a tam s děckem v šátku. Nemohla jsem jim to mít za zlé – tohle fakt smysl nedává.

Otázka je, proč tedy to dítě vlastně nosit. Tady se nabízí spousta informací od psychologů o tom, že fyzická blízkost matky je pro novorozeně základní biologickou potřebou. Ale nemusíte nutně číst příručky. Stačí když budete sebe a své dítě vnímat jako jednu jednotku. Co dělá matka, dělá i dítě a naopak, co dělá dítě, to dělá i matka. Nesmyslné činnosti jaksi samy o sobě zaniknou. Chovejme se jako matky „stvořitelky“, stvořme si svůj svět pro sebe a své dítě a pak uvidíme „že je to dobré“.

O souměrnosti při nošení

Souměrnost je něco, co velmi často hodnotíme a kontrolujeme. V různých odvětvích lidské činnost. Souměrnost je to...