sobota 14. prosince 2013

Přebalování se čtvercovými plenkami

Klasické plenky jsou pořád v kurzu a to i na přebalování.
Je s nimi sice prakticky více práce a zaberou hodně místa při sušení, ale zato mají následující přednosti:
- malá pořizovací cena
- mnoho lidí má doma starší zásoby
- velmi rychle schnou
- dají se lehce poskládat pro malinké miminko i pro velké batole
- dají se použít ke spoustě dalších věcí od kapesníku přes obklad pro nemocného po hadr na okno

Přikládáme pár tipů pro ty, kdo nad "čtvercovkami" uvažují.

Pokud chcete používat pouze klasické čtvercové plenky, doporučujeme pořídit si minimálně 60 plen. Na přebalování jsou lepší pleny s vyšší gramáží, investice do nich se jistě vyplatí. Pro ty kdo hledají původního českého výrobce plen s tzv. dutinkovou vazbou, máme v nabídce pleny z Libštátského textilního závodu.
Dále je možnost koupit si pleny s dutinkovou vazbou nikoliv z bavlny, ale z hebkého bambusu. Tyto pleny jsou jemnější a savější, ale více se srážejí praním a doporučují se u nich nižší teploty praní, takže to zda je použijete na přebalování necháme na vás.

Pro miminko od narození doporučujeme zakoupit velikost 70x70cm. Vyrábí se také velikost 80x80, ale ta je pro novorozence příliš velká, špatně se skládá a není nezbytné ji pořizovat. Osvědčit se může u velkého batolete, nicméně i pleny 70x70 se dají používat až do doby kdy se dítě naučí na nočník. Proto doporučujeme spíše tu menší velikost.
Po zakoupení pleny vždy vyperte. Nové pleny jsou na omak drsné, ale vypraním a vyžehlením se to změní. Pleny doporučujeme prát na 60°C. vyvářka není nutná, stačí ji použít jednou za čas pro lepší dezinfekci nebo pokud máte podezření na kvasinkovou infekci. Některé maminky mají dobrou zkušenost i s praním na 40°.

Pro ty kdo chtějí hodně ušetřit, pro ty kdo rádi experimentují a nebo pro ty, kdo špatně snášejí komerční prací prášky odkazuji na článek s návodem na mýdlový prací prostředek vhodný právě na pleny.

Sušení čtvercových plen je náročné na prostor, ale dá se zvládnout i v malém bytě. Svého času jsem pro tento účel s úspěchem používala věšáky na sukně, na které jsem navěsila 4-6 kusů čtvercových plen.

Před sušením je dobré mokré pleny hezky narovnat, protřepat, vytáhnout směrem do rohů, aby schly co možná nejvíc rovné. Pak už není třeba žehlit, stačí jen poskládat. Je pravda, že naše maminky si to bez žehlení nedovedly představit, ale dobře vyprané a hlavně vymáchané plenky  dezinfekci žehličkou nepotřebují. Maximálně pokud máte podezření na kvasinkovou infekci.
Nicméně žehlení může mít dobrý vliv na zjemnění hrubých plen. Takže pokud opravdu chcete žehlit, pak plenu nejdříve poskládejte a potom napařovací žehličkou párkrát pomalu přejeďte. Je to velmi rychlé a účinné, mnohem jednodušší a rychlejší než celou plenu rozžehlit a  potom skládat.

1. plena složená napolovic (s tou se přebalovat moc nedá...)
2.plena složena na čtvrtiny
3. a přeložením na půl vzniká plena složená "na osminy" a s tou se už přebalovat dá
4. a taková úzká nudle vznikne, když plenu složenou napůl složíte ještě na třetiny, je to vhodné např. pro novorozence
Pleny lze používat složené tzv. "na osminy" nebo do nudle nebo jakkoliv to chcete pojmenovat. Není nutno ale skládat pouze na osminy, pokud potřebujete ještě užší balení, můžete si plenu složit více na úzko. Je to nejjednodušší způsob přebalování se čtvercovými látkovými plenami. Výhodou je úzké balení. Dítě cítí vlhkost pouze uprostřed pleny, boky má suché. Větrá to :-)


Nevýhodou je  to, že se často zašpiní i svrchní kalhotky a ty je potom nutno častěji měnit a prát.
Proto při tomto způsobu přebalování doporučujeme vícero svrchních kalhotek, klidně 4-6 kousků. pro tento způsob není vhodné používat příliš  bachraté svrchňáčky (velkorysého volného střihu), jako např. ty od Haipa Daipa. Plena v nich mají sklon "cestovat".


Další možností je tzv. novorozenecký sklad. Je trochu složitější, ale díky němu získáte přiměřeně silnou savou vrstvu a plenka zpevněná snappi sponkou bude na dítěti dobře držet.

1. plenu složte na polovic a ještě jednou na polovic, vznikne čtverec
2. uchopte první volný roh a přesuňte ho po hraně plena doleva (možná, že jste skládali jiným směrem a nepůjde to, takže v tom případě doprava :-)
3. výsledkem je rovnoramenný trojúhelník a pod ním napravu kus pleny - tento sklad celý otočíme na druhou stranu
4. trojúhelník je dole, nahoře vlevo je přebývající kus pleny, který složíme doprava
5. a ještě jednou doprava, tak aby uprostřed vznikl tlustý savý pruh
6. miminko dáme na čtverec, dolní cíp přehneme k bříšku
7. oba boční cípy ovineme kolem boků
8. uchytíme snappi sponkou

Prohlédněte si novorozenecký sklad v kombinaci s různými svrchními kalhotkami.

Různé typy svrchních kalhotek. Nejlépe se nám pro tento úvaz líbily kalhotky Sweet Monkey a Haipa Daipa, nevhodné nám přišly Grovia, které jsou vhodné spíše na užší pleny a novorozenecký sklad z nich vyčuhuje.

Pokud chcete novorozenecký sklad používat déle než do cca tří měsíců, je třeba mít v záloze větší pleny 80x80. Ale v tomto období se dá použít i jiný sklad - "na draka".

Takto si nejdřív poskládáte plenu 70x70
a takto se přebaluje "na draka"
Při přebalování můžete ještě použít jednu vrstvu, tzv. separační plenu. Ta má za úkol oddělit stolici od plenky a po použití se buďto vyhodí nebo pokud je pouze počuraná, tak se vypere.
Separační pleny se vyrábějí z celulózy, viskózy, směsi obou nebo i jiných materiálů. Občas se jako separační pleny používají také flísové obdélníčky, které pomáhají udržovat zadeček miminka v suchu.

Použité pleny se skladují v uzavřené nádobě (kbelíku). Doporučujeme skladování na sucho, maximálně lehce přepereme pleny znečištěné stolicí. Skladování ve vodě je možné pouze pokud vodu pravidelně měníte. I tak ale textil trpí více než při suchém skladování a pleny se rychleji ničí. Skladujeme maximálně 3 dny, potom pleny vypereme.

Mnozí z vás kteří se prokousali až sem si možná řeknou, že je to poměrně komplikované a že jim ty látkové pleny za tolik práce nestojí. Chci zdůraznit, že čtvercové pleny jsou opravdu nejpracnější způsob přebalování do látky. Existují mnohem jednodušší způsoby - pleny vše v jednom nebo kapsové, ke kterým se na blogu určitě dostanu. Přesto jsou čtvercovky stále ve velké oblibě , v době finanční krize více než jindy...

Chystáte-li se na výbavičku složenou ze čtvercových plen, doporučujeme sehnat:
min. 60 čtvercových plen, ideálně s vyšší gramáží
2x sponku snappi
3-5 rostoucích svrchních kalhotek nebo 3ks od každé velikosti
separační pleny
šetrný prací prostředek nebo suroviny na výrobu mýdlového pracího prostředku
20l kbelík na skladování plen

Hodit se vám bude
pratelná přebalovací podložka
pytel na pleny

Doufám, že vám tento článek pomohl v rozhodování, zda to zkusit se čtvercovkami nebo zda "tohleto ani náhodou" :-)
Příště se budeme věnovat jiným typům plen a uvidíte, že ty skutečně moderní látkové pleny nemají co do jednoduchovsti obsluhy daleko k jednorázovkám.

Dobrou volbu přeje váš obchůdek www.vbavlnce.cz











čtvrtek 7. listopadu 2013

Nebudeš matkám sahat na děti!


Tak zní základní přikázání všech, kdo pomáhají při porodech a další péči o rodičky a novorozence.
Všechny jsme přirozeně vybaveny, abychom se o své děti postaraly samy, jinak by tu lidstvo nebylo. Dokonce i naše děti se o sebe umí postarat samy mnohem lépe než si myslíme, pokud k tomu mají dobré podmínky, což dokazuje schopnost novorozeného miminka doplazit se k prsu matky a samo se přisát.
Kdo to ještě neviděl, ať se podívá. Sledovat samopřisátí miminka je jako koukat Bohu do kuchyně.


Jako děti se při prvních výletech do přírody učíme, že nemáme sahat na žádná mláďata, protože jejich matky by se pak o ně mohly odmítnout starat. Lidské matky v podobné situaci dítě neodmítnou, přitom ale nelze říct, že by to na ně nemělo vliv.

Mám to štěstí, že jsem nikdy neměla pud brát ostatním matkám děti, zajímaly mne jenom mé vlastní děti a k cizím jsem měla velký odstup. V současnosti však učím maminky vázat novorozence do šátků a učím také jiné lektorky, jak mají efektivně podporovat a učit jiné matky nosit svá miminka v šátku. Na každém kurzu se vždy znovu dlouze probírá proč nemáme sahat maminkám na jejich děti. Vždy se snažíme popsat, jak se asi cítí matka, když někdo cizí váže její dítě do šátku. Někdy se nám nepříjemné pocity podaří identifikovat, jindy se v nás ozývají matky, jejichž kompetence vůči malým dětem často přebírali zdravotníci, snažíme se ospravedlnit to co jsme zažily, nechceme se toho vzdát.

Po těch několika kurzech pro lektorky mám sbírku různých situací, které pro lepší názornost posílám dál (doufám že se na mě kolegyně nebudou zlobit):

Prvorodička má v porodním plánu uvedeno, že si chce dítě vykoupat sama, ale když přijde sestra a bez ptaní začne dítě koupat, nezmůže se na odpor. Sestra si brzy vzpomene, že žena chtěla dítě koupat sama a říká – Vy jste vlastně chtěla koupat sama, zkusíte si to? Na což matka, která již chvíli pozoruje zručnou sestru při koupání jejího vlastního dítěte odpoví – Nene, já se teď radši budu dívat...

Po porodu doma jsou rodiče v posteli s novorozenětem, porodní asistentka nocuje u nich doma. Dítě se v noci s velkým křikem probudí, porodní asistentka bez ptaní vběhne do ložnice a díte matce přikládá k prsu.

Žena která učí vázat kamarádku do šátku miminko je vyzvána, aby to předvedla přímo s dítětem, maminka sama říká, že se bude cítít líp když uvidí, že to s tím jejím dítětem jde a bude pak klidnější.

Prvorodička se chce naučit vázat dítě do šátku. Dítě se chce kojit, při odložení od prsu je plačtivé, žena je nervózní ze vzniklé situace, ale přizpůsobuje se potřebám dítěte a stále kojí. Lektorka navrhne, že miminko do šátku uváže sama, což matku „vzpamatuje“.

Lektorka dětského plavání na každé lekci vybere nejnadanější dítě a s ním pak ostatním maminkám předvádí jednotlivé hry. Maminka dítěte se jen dívá, ostatní maminky se také dívají jak to paní lektorce s tím šikovným dítětem jde a snaží se to napodobit.

Bohužel i na videu Unipy o nošení dětí v šátcích lektorka doporučuje ostatním lektorkám, aby VŽDY dítě vzaly do rukou, kontrolovaly svalový tonus. Vznáším otázku v čem je to mamince a dítěti užitečné?

Ne vždy matky umí identifikovat, jak jim intervence cizí osoby vadí, často to ale intenzivně cítí a pokud jsou s tímto tématem konfrontovány, nepříjemné situace s úlevou vysypávají z rukávu. Ani lektorky a další pomáhající osoby nevidí na těchto situacích často nic špatného, protože i jim byly jejich děti často odebírány zdravotníky a jinými osobami. Všechny tyto situace lze ale řešit jinak bez poškození mateřských kompetencí. Stačí se jen řídit prvním přikázáním (viz nadpis) a řešení se vždy najde. A když se najde řešení, matka je vždy posílena, nikdy naopak.
Existují manipulační panenky, na kterých se dá nacvičit vázání do šátku, existují koupací panenky, se kterými lze maminkám předvést koupání a plavání ve vodě.
V Německu se výrobou takových panenek zabývá několik firem, např. tato:
www.renates-puppenstube.de
Kojící maminku není nutno oddělovat od dítěte, je možné naučit vázat tatínka s manipulační panenkou, matka se může dívat a vstřebávat při kojení podpůrné informace, lektorka jí může nabídnout pomoc ve vhodnější situaci.

Nejlepším pečovatelem o dítě je jeho matka a ta pečuje tím lépe, čím lépe je podpořena ve vlastních kompetencích, čím více ji ujistíme o jejích schopnostech. Nevstupujme tedy na posvátnou půdu jejich vzájemného vztahu. Nesahejme matkám na děti!


středa 18. září 2013

O kurzu pro lektorky, o certifikátu a o srážce s institucionalizačním syndromem




Už několik let jsem měla v hlavě plán kurzu pro lektorky vázání šátku. Chtěla jsem  ověřené a  funkční postupy dostat hlavně mezi profesionálky- duly, porodní asistentky a laktační poradkyně. Viděla jsem totiž, že maminky/lektorky působí jen poměrně krátkou dobu během rodičovské dovolené a nabídka pomoci pro těhotné má kolísající kvantitu i kvalitu. Měla jsem vizi, ale čekala jsem na to, čím ji naplním. Postupy vázání i výuky jsem díky několikaleté lektorské činnosti zpracované měla, ale cítila jsem, že to není vše.

Ten zásadní impulz přišel poté, co jsem se seznámila s klinickou psycholožkou Michaelou Mrowetz. Na jejím workshopu o bondingu jsem poprvé viděla video na kterém se pár minut staré miminko plazí k matčině prsu a zcela samo se přisaje. Přiznám se, že jsem byla úplně omráčená. Také jsem si vyslechla spoustu dalších informací, o některých jsem si pyšně myslela že je znám, ale až později jsem zjistila, že jsem je obrazně řečeno neměla uložené ve správném šuplíku. Díky Michaele jsem pochopila, co vlastně matka a její dítě potřebují. Asi půl roku to ve mně zrálo až jsem věděla, že kurz mám čím naplnit.
Velmi mě potěšilo, že byla Michaela ochotná plánované ostravské kurzy doplnit svou přednáškou.

První kurz se uskutečnil v dubnu 2013. Přihlásilo se tam mj. několik dlouholetých známých, kolegyň, které už dlouho učí vázat maminky do šátku. Těšilo mě, že mi tak věří, ale trochu jsem se bála, jestli jejich očekávání naplním. Ale na samotném kurzu jsem viděla příjemnou odezvu, někdy i překvapení a „aha“ momenty. Byla jsem si jista, že to má smysl.

Z dubnového kurzu
Jsem si jista, že to má smysl.

Přesto mě pronásleduje jedna noční můra a to je certifikát. Je to intenzivní víkendový kurz, klientky za něj platí nemalou částku, takže je jistě žádoucí, aby dostaly doklad o tom, že jej absolvovaly, tedy certifikát. Na certifikátu je přesně uveden rozsah kurzu a kdo jej vydává a za co.

Přesto se mě na ten certifikát stále někdo ptá a já několikrát týdně odpovídám.
Otázky jsou tohoto typu:
Kdo je garantem nebo kdo mě opravňuje k vystavování toho certifikátu?
Odpovídám – Nikdo jiný než já. Jsou to mé znalosti a zkušenosti, které posílám dál.
Opravňuje tento certifikát učit jiné maminky? Nikoliv. Tento certifikát je pouze dokladem, že jste si u mě byli pro rozumy. Učit můžete velmi dobře i bez něj, stejně jako bohužel můžete učit špatně s ním.
Má tento certifikát mezinárodní platnost? Jistě. Potvrzení že jste se zúčastnili kurzu s takovou a makovou náplní je univerzální. Je však třeba říct, že dokument tohoto typu má v cizině význam takový, jaký význam tam má člověk případně instituce která za tím dokladem stojí. Tak třeba na Slovensku už mě občas znají :-)

Na závěr bych chtěla říct, že neuděluji titul „certifikovaná lektorka“, absolventky kurzů nezkouším a nemám to v zatím v úmyslu.    

Manipulační panenky
Já sama věřím na obsah víc než na formu. Už roky pozoruji, že se u nás v ČR vázání miminek do šátku příliš drží formy a obsah pokulhává. Někdy se mi zdá, že je to závod o dokonalý úvaz, jindy zase že je to takový koníček na mateřské. Doufám, že to můžu změnit v podporu pro matky a jejich děti. Mé kolegyně znají moje názory, díky blogu je zná i spousta rodičů, kurzy mi za těch osm let prošlo mnoho maminek. Kdo si o mě chce udělat obrázek, ten si ho udělá. Nejsem zajíc v pytli.
Nikomu svůj kurz nenutím, ale srdečně zvu každého kdo má zájem. Letošní kurzy v září a říjnu jsou už naplněné, v lednu se chystám na Slovensko do Seredi a brzy určitě vypíšu další kurz v Ostravě.

A na závěr bych chtěla znovu poděkovat psycholožce Michaele Mrowetz za neustálou inspiraci a energii kterou z její činnosti čerpám a děkuji za vysvětlení pojmu institucionalizační syndrom, který se na mě nyní valí v podobě mého vlastního certifikátu. Sice mě to zlobí, ale aspoň tomu rozumím.

neděle 16. června 2013

Kdy musí africká žena za trest běhat po tržišti nahá?




Dostala jsem pár dotazů na to, jak vlastně ty Afričanky děti nosí. A tak jsem hledala a našla toto kouzelné video se stručným překladem.






„Jsem Afričanka, takže používám na nošení dítěte šátek a dávám si záležet, abych ho měla velmi dobře uvázaný“, říká paní Tade James. „Pokud vidím, že malý není spokojený s tím, jak ho do šátku vážu, tak požádám někoho poblíž aby mi pomohl.“

Existují pravidla, která se vážou k nošení těch nejmenších dětí na zádech. Ruce děťátka musí být uvnitř, aby byl krk dobře zajištěn“ vysvětluje jiná matka. „Musíte šátek poskládat dvojmo nebo trojmo a nesmíte dítěti roztahovat nožičky.“

Jedna žena zdůrazňuje co je u nošení nejdůležitější. „Při nošení na zádech musíte dbát na krk dítěte.“ To proto, že podle afrických pravidel je nepřípustné, aby dítě spadlo matce ze zad.

„Když na území Yoruba spadne matce dítě ze zad, pak pokud je to dívka, zemře jí sedm manželů a je-li to chlapec, zemře mu sedm žen!“ říká matka, která studuje a zároveň učí v Yorubě.

Vysvětluje, že pokud dítě spadne ze zad, matka musí za trest běhat nahá kolem tržiště!

Ptali jsme se mnoha matek s dětmi do jednoho roku a zjistili jsme, že i přes to, že to vypadá jako velmi namáhavé, mnoha matkám připadá nošení na zádech pohodlné a zábavné.

Většina nigerijských žen nosí jako denní oděv tradiční „Iro a Bubba“ – takže můžou použít kus látky k připevnění dítěte na záda.

Také s sebou vždy mají menší šátek zvaný Oja, kterým zpěvňují dítě kolem pasu, aby zlepšily rovnováhu. A ty ženy které „Iro a Bubba“ nenosí nosí alespoň jeden kus látky v tašce s ostatními věcmi pro dítě.

Exustují ale různé styly nošení dětí na zádech a to se odvíjí i od věku dítěte.

„Tam odkud pochází můj manžel se děti do 2-3 měsíců na zádech nenosí“ říká paní Okonkwo, matka dvou dětí.

Podle toho co matky říkají, dítě pro ně není nikdy příliš těžké.

„Moje dítě váží 7kg, takže není vůbec těžké“ říká paní Tade. „Když jsem ho mohla devět měsíců nosit v děloze, jak by mi mohl připadat těžký na zádech?“  

úterý 11. června 2013

Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálně

Anna Pohořálková

Z pohledu biologie lidského chování jsou naše děti nošenci.
Biolog a etolog Bernard Hassenstein zavedl v roce 1970 dělení mláďat savců podle jejich typického chování na tzv. nošence, hnízdoše a běhavce. Hnízdoši se rodí se zavřenýma očima a uzavřenými zvukovody, neumí se posunovat a jsou stěží schopni sami regulovat tělesnou teplotu. Potřebují ochranu hnízda, kde mohou být zanecháni matkou. Jejich strava je zasytí na dlouhou dobu. Během nepřítomnosti matky se chovají tiše. Naproti tomu běhavci jsou jakýmsi zmenšeným obrazem svých rodičů, mohou svou matku zakrátko po narození následovat a potřebují být neustále v její blízkosti. Než byl v roce 1970 profesorem Hassensteinem zaveden typ mláďat nošenců, byl člověk počítán spíše mezi hnízdoše, což nám dnes připomíná obvyklý způsob nakládání s kojenci. Nošenci jako opice, koaly a jiní, se mohou nohama a rukama přidržovat srsti matky. To lidští kojenci nemůžou. Musí být drženi a podporováni. Být sám znamená pro nošence totéž co být opuštěn, je to život ohrožující stav a mládě trpí velkým strachem. Člověk je podle této teorie typický nošenec, v čemž se podobá svým příbuzným primátům.
I dnes máme možnost pozorovat na svých dětech chování, které nás se skupinou nošenců jednoznačně identifikuje.


To, že nošenci jsou biologicky přizpůsobeni na neustálý tělesný kontakt s matkou konstatuje moderní vědecká disciplína etnopediatrie, která sezabývá mj. tím, v jakém vztahu jsou biologické potřeby a kulturně utvářené modely péče o dítě.  Etnopediatrie kombinuje poznatky terénní etnologie, medicíny a humánní etologie. Esenci této disciplíny najdeme v knize Meredith Smallové Naše děti, naše světy. O potřebě tělesného kontaktu píše autorka následující: „Kojenec na biologické úrovni očekává neustálý tělesný kontakt a stejnou péči, jaké se dostávalo kojencům před miliony let, kdy se  jejich potřeby utvářely. Ale v některých kulturách, jako jsou industrializované země Evropy a Severní Ameriky, rodiče volí daleko volnější vztah k miminkům. Ukládají je do postýlky a do autosedačky místo toho, aby je nosili pořád s sebou, krmí je podle daného harmonogramu, místo kojení na přání, a na nepohodlí miminka nereagují tak rychle. Tento styl garantuje rodičům jistou svobodu, ale vybírá si svou cenu- plačící miminko, které není biologicky přizpůsobeno kulturním změnám.“ 

Proč je nošení ideální prostředek v péči o novorozené miminko vysvětlují výzkumy orientované na hormonální podmíněnost chování matek a dětí. Při kontaktu kůže na kůži vylučuje matka i dítě hormon lásky – oxytocin. Ten je zodpovědný za to, aby dítě bylo spokojené a aby matka byla láskyplnou pečující osobou. Nejvyšší hladina oxytocinu v těle matky a dítěte je v okamžiku porodu a těsně po něm,  ale i pak má oxytocin velký vliv na budování vazby mezi matkou a dítětem. Má také zásadní vliv na kojení. Oxytocin udržuje dítě a matku ve stavu zamilovanosti a zajišťuje, aby docházelo k vzájemnému naplňování jejich potřeb. Oproti tomu opuštěné dítě vylučuje zcela jiný hormon – kortizol. Dnes už víme, že kortizol poškozuje vyvíjející se mozek, je tudíž pro dítě jednoznačně škodlivý a nežádoucí.

Kromě těchto taktilních podnětů vstupuje do hry i čich. Miminko udržuje termoregulaci zejména hlavičkou,  proto hlava vydává nejsilnější pachové vjemy. Bylo zjištěno, že tyto čichové podněty v limbickém systému matky podporují mateřské chování. Matky velmi často a rády boří nos do chmýří na hlavičkách svých dětí, mnoho z nich hovoří o neopakovatelné vůni, na které jsou doslova závislé. Není to náhoda. Toto instinktivní chování je jen další pojistkou, aby matka dobře pečovala o své miminko.

Máme ale i jiná biologická přizpůsobení, nebo alespoň jejich pozůstatky. O lidských mláďatech se soudí, že jsou to nošenci pasivní, stejně jako například klokani. Vypadá to, že nošení zajišťuje matka a nošenec je pouhý nečinný objekt. Přibližším pozorování máme ale možnost zjistit, že tomu tak není. Jak ve své knize Ein Baby will getragen sein popisuje Evelin Kirkilionis, odbornice na biologii lidského chování (humánní etologii), děti zaujímají spontánně a vytrvale polohy, které nedávají smysl, pokud si neuvědomíme, že jsou adaptací na nošení. Uchopíte-li malé dítě v podpaží a zvednete je z podložky, můžete pozorovat, jak při ztrátě opory ihned krčí nohy a zaujme tzv. abdukčně flekční polohu. Tímto pohybem se malý nošenec prozrazuje. Pokrčením nožiček se dítě chystá zaujmout stabilní postavení na těle matky. Kirkilionis tvrdí, že v době kdy lidský druh díky vývoji chůze a adaptaci nohy ztratil schopnost přidržovat se dolními končetinami srsti, došlo k přesunu mláděte z břicha na bok matky. V této poloze do sebe dítě s pokrčenými nožičkami a bok matky zapadají jako skládačka.
Specifické postavení kyčlí a nožiček pozorujeme u malých dětí často, vydrží v něm i desítky minut, např. při soustředěné hře, při zkoumání předmětů. Jelikož toto chování vyžaduje značnou energii, můžeme předpokládat, že není nahodilé a zapadá do anatomických a fyziologických daností lidského druhu.

Zajímavým dokladem o fyziologické podstatě této polohy je výzkum orientovaný na prevenci a léčbu dysplazie dětských kyčlí.
Jedním z vůbec prvních lékařů, kteří na tuto souvislost upozornili byl japonský  lékař Nagura, který si už ve čtyřicátých letech 20. století všiml, že změna způsobu péče o malé děti patrně vysvětluje to, že se v Japonsku začal vyskytovat problém luxace kyčlí (do přelomu 19. a 20. století jev v podstatě nevídaný). Na počátku 20. století se v Japonsku objevil „evropský“ způsob péče o dítě a s ním i toto dříve nepozorované onemocnění. Nagura popisuje ve své studii devět případů dětí s luxací kyčlí, které by patrně v evropském prostředí byly léčeny operativně. On však rodičům uložil, aby o děti pečovali tradičním japonským způsobem – aby je podle místních zvyklostí nosili, dokud pro ně nebude v nemocnici volné místo. Děti se ale nakonec úspěšně vyléčily bez nutnosti operativního zásahu. Ačkoliv se v této studii nehovoří o stupni závažnosti onemocnění, přesto nastiňuje možnost, že nošení může být nejen prevencí, ale i léčbou již vyvinuté dysplazie. Je jisté, že právě tato studie inspirovala další lékaře k zkoumání vlivu tradičního nošení na dětské kyčle. Tomuto tématu se například intenzivně věnovali němečtí ortopedi Johanes Büschelberger a Ewald Fettweis. Jeden ze závěrů těchto zkoumání je, že nošení by při správné poloze nožiček mohlo být příznivější než pasivní fixace, protože díky reakci na pohyby nosiče se i dítě mírně pohybuje a chrupavčitá oblast kloubu se dobře prokrvuje.

Z výše popsaného je více než jasné, že jako fyziologickou polohu pro nošení vnímáme polohu vertikální.
V této poloze je možný kontakt tělo na tělo v největší možné míře.
Tato poloha umožňuje matce vnímat intenzivně čichem vůni dětské hlavičky.
Reflexní chování dítěte při zdvižení a přiložení na tělo – zvednutí a pokrčení nožiček v tzv. abdukčně flekční poloze- dokazuje, že dítě hledá oporu těla nosiče.
Také úchopový reflex se nám lépe osvětlí, když pochopíme, že je pozůstatkem z doby, kdy se mládě rodu homo muselo pevně držet srsti matky a nošení bylo podmínkou jeho přežití.
Vertikální nošení s abdukčně flekční polohou dolních končetin je velmi příznivé pro zdravý vývoj kyčelních kloubů.

V současnosti však stále panuje obava z této polohy. Odpůrci uvádějí, že může vést ke skolióze či kulatým zádům (kyfóze), pokud se používá ve věku, kdy dítě ještě není schopno samostatně sedět. Stejně tak se argumentuje špatným vývojem svalového tonu. Jedná se však pouze o domněnku, která nebyla prokázána žádnými studiemi ani pozorováním. Kromě toho, má-li být vertikální nošení prospěšné pro vývoj kyčelních kloubů, má to největší význam právě v nejranějším období vývoje.Tady vzniká zřetelný rozpor.
Evelin Kirkilionis se rozhodla provést studii, do které zahrnula bezmála 200 nošených dětí, které pozorovala zhruba do věku nástupu do první třídy. Tato studie neprokázala žádnou souvislost mezi poškozením páteře a nošením ve vertikální pozici v raném období při srovnání s obdobnými výzkumy u nenošených dětí. Mezi 196 dětmi zahrnutými do dotazníkového šetření byla většina nošena 1- 2,5 hodiny denně, ale skoro 40 dětí trávilo nošením více než čtyři hodiny denně, některé dokonce šest i deset hodin. Tato skupina dětí je zvláště zajímavá, protože ani u ní se neprojevil žádný vztah mezi nošením a poškozením páteře.

Tato studie sice není velká počtem respondentů, ale to z povahy věci nemůže být, protože nosící rodiče tvoří v evropském prostředí zanedbatelné procento populace.
Proto je snad největším argumentem pro nošení fakt, že i v dnešní době se odhaduje, že dvě třetiny obyvatel této planety stále děti převážně nosí a jen jedna třetina používá kočárky. Je těžké představit si, že by takto historicky i teritoriálně rozšířená praxe byla zdraví škodlivá.

I proto je naprosto nelogické svádět jakékoliv problémy se zády na nošení. Bolesti zad jsou skutečně typickým onemocněním západní civilizace, přitom v této kultuře je nošení dětí bohužel naprosto okrajovým fenoménem.

Zamysleme se nad těmito informacemi a přestaňme se strašit vertikálním nošením malých dětí.
Při dodržení fyziologických daností a dalších pravidel jakými jsou
-        podsazení pánve podporující abdukčně flekční polohu nožiček dítěte, laicky se někdy popisuje jako M pozice nebo se definuje poučkou „kolínka výše než zadeček“
-        pevné utažení na těle nosiče zajišťující dítěti stabilní polohu a kontakt tělo na tělo
-        zajištění hlavičky dítěte
-        vyvarování se nepřirozených a nevhodných aktivit (sportu, běhu, apod.)
je nošení ve vertikální poloze naprosto bezpečné. Navíc jednáme v souladu s potřebami miminka a podporujeme pouto mezi matkou a dítětem, které má zásadní vliv na psychické i fyzické zdraví obou.

Ze své praxe bych ráda dodala, že během let co učím maminky vázat miminka do šátku pozoruji velký rozdíl v chování matek, které mají dítě navázáno v tzv. klubíčku a oproti tomu v chování matek, které mají dítě navázané ve vertikální poloze. Pokud jsou maminky podpořeny v nošení zkušenou a kompetentní ženou (ať už je to lektorka na kurzu, porodní asistentka, dula nebo kamarádka), naprostá většina jich vnímá subjektivně vertikální polohu jako bezpečnější, zejména kvůli velkému tělesnému kontaktu s miminkem a kvůli pocitu kontroly nad polohou a stavem miminka. Tato poloha působí na matky terapeuticky, uklidňují se, instinktivně miminko očichávají a líbají. Nošení miminka v kolíbce tyto reakce nevyvolává, pachové vjemy z hlavičky nejsou tak dobře dostupné, tělesný kontakt matky a dítěte je omezen na podstatně menší plochu, protože dítě je k matce otočeno bokem.

Další poznatek z mé nosící praxe je ten, že nošení dítěte vertikální poloze s podsazeným zadečkem v pevně dotaženém šátku je podstatně méně fyzicky náročné než jakékoliv nošení bez pomůcky, ale také než nošení v poloze klubíčko bokem k nosiči. Je to dáno umístěním těžiště, které je při vertikálním nošení velmi blízko našemu přirozenému těžišti.  Je-li dítě nošeno vertikálně, je matka přirozeně nucena držet se vzpřímeně, protože v této poloze je miminko lépe stabilizované a podporuje to požadované zakulacení miminka v úvazu. Naproti tomu při nošení v klubíčku bokem k nosiči hrají velkou roli fyzické parametry maminky (velikost prsou, šířka ramen a hrudníku) a stává se, že dítě se v úvazu doslova obtáčí kolem matčina těla. Při tomto nošení nemá vzpřímený postoj matky pozitivní vliv na polohu dítěte, může ji naopak deformovat.
U vertikálního nošení se také předpokládá pozitivní vliv na svalstvo pánevního dna nosící ženy. Umístění miminka na břiše matky, jeho drobné pohyby, kopkání nožiček, to vše může pozitivně ovlivňovat svalovou aktivitu v této oblasti.

Doufám, že tento článek pomůže osvětlit skutečnosti, které podporují argumenty pro nošení dětí ve vertikální poloze a povzbudí matky a otce k nošení jejich dětí.


Nošení ve vertikální poloze v pevně dotaženém šátku je v souladu s poznatky biologie lidského chování (humánní etologie), etnopediatrie i psychologie a je přirozenou odpovědí na potřeby matky a dítěte.


Nošení léčí.


Nošení podporuje naše rodičovské kompetence.




Pokud vás téma zajímá a ráda byste se stala podporující osobou pro další maminky, ketré chtějí nosit své děti, zvu Vás na kurz pro poradkyně nošení dětí. Pro další informace si pište na pohoralkova@vbavlnce.cz

Z článku je možno citovat pouze s uvedením zdroje a přímým odkazem na tyto stránky.

pondělí 27. května 2013

Článek z roku 2004 o tom, co říkají Afričanky na kočárky

Africké matky vnímají kočárky jako odpornou módu. Tradice nošení dětí se stále drží. Děti přece nemohou sedět jako pecky.

Emily Wax, Washington Post



Irene Wambui: "Nedokážu si představit, proč by si někdo koupil dětský kočárek." Říká, že ho považuje za studenou klec plnou zbytečných chrastítek, držáků na nápoje a odrazek. "Děti někdo nacpe do nějaké vymyšlenosti a tlačí je městem jako nějaké zvíře."Přesto ji vidíme,jak se v nákupním středisku pro střední třídu Westlands snaží prodat nejnovější zboží, čtyřkolové plastové a kovové nástroje moderního mateřství. Ale kočárky byly dosud v Nairobi propadák a urážka tradici.V Africe vídáme ženy s někdy spícími někdy rozmarnými dětmi zabalenými v kuse látky na zádech. Miminka se přesouvají v rytmu boků svých matek, celý den jsou synchronizovaná, ohýbají se se svými maminkami pro vodu nebo když zametají podlahu a znovu se s nimi zvedají, když se ženy zastaví k odpočinku. Visí na nich  i tehdy když jejich matky prodávají potraviny na trhu, nebo se modlí v kostele či mešitě.Zavedení kočárků a sporťáků děsí tradicionalisty, a to i takové jako Wambui, která kočárky prodává. Kočárky se už objevují v hlavních městech po celé Africe, ale zatím to není žádný trhák."Není to nic moc. V Africe děti buďto nosíme nebo je necháme ať si dělají co chtějí. Nemohou sedět jako pecky," říká Wambui." Kromě toho, naše silnice nejsou na kočárky dělané. Pokud by všichni měli kočárek, způsobilo by to kolaps v ulicích. Pak by to bylo špatné nejen pro naše děti ale i pro naše ulice."Zara Esmail je manažerka obchodu a nadřízená paní Wambui. Prochází se sem a tam před kočárky. Říká, že v obchodě se prodal pouze jeden dětský kočárek za poslední dva měsíce, a to pracovníkovi OSN z Británie, který si stěžoval na malý výběr."Myslela jsem, že se budou prodávat mnohem lépe," řekla Esmail. A dodala - možná že by bylo dobré nasměrovat reklamu více na pracující maminky ze střední třídy. "Mysleli jsme, že tyto moderní věci budou hit."Kočárek vyvolal debatu mezi africkými pediatry, kteří si myslí, že tento nástroj - původně vytvořený jako prostředek, který šetří námahu evropské střední třídě- může poškodit vztah mezi matkou a dítětem."Kočárek je opravdu nejlepší prostředek k tomu, aby vzdaloval dítě od matky" řekl Frank Njenga, dětský psychiatr působící v Nairobi, rušném hlavním městě Keni. "Dítě na zádech matky je stále v teple a pohodlí. Dítě se cítí bezpečně a bezpečnější lidé jsou šťastnější lidé."Ve Spojených státech a Evropě budí kočárky již dlouho kontroverze. V poslední době je někteří lékaři a dětští psychologové obviňovali ze všeho možného, od dětské obezity po nízké sebevědomí později v životě.Jane Clark, profesor kineziologie na University of Maryland, řekl, že existuje obava z následků nadužívání kočárků pro starší děti, protože batolata jsou tak méně fyzicky aktivní. Mezi rodiči se stále více prosazuje myšlenka nošení dětí a osvobození dětí z jejich kočárků.

Zároveň se ale spousta webových stránek a časopisů ve Spojených státech a Evropě věnuje tématu výběru toho správného kočárku - ať už má otočnou rukojet, sedačky vedle sebe, je vhodný k joggingu nebo na spaní, má nebo nemá lehkou titanovou konstrukci, pneumatiky, zadní odpružení, lapače nečistot, baterie na blinkry. Některé evropské starožitné kočárky jsou symboly společenského postavení pro celebrity, jako je Madonna a Celine Dion, které prý utratily 2.600 dolarů za klasickou značku Balmoral Pram, kterou weboví recenzenti popisují jako malý Humvee.Afričané považují tradiční metodu nošení dětí za jedinou opravdovou metodu každodenní péče o dítě. Když je čas kojení, matka jen přesune své dítě ze zad na břicho a dítě je u prsu. Dětský kočárek  by tak mohl změnit všechno. Ale mnoho lidí v Nairobi je toho názoru, že toto zařízení by bylo jen dalším příkladem toho, jak Afričani přijímají ty nejhorší výdobytky industrializace."Existuje mnoho prastarých zvyků, které už pro dnešní Afričany nemají význam" řekla Carol Mandi, šéfredaktorka časopisu Eva pro východoafrické ženy. "Naším úkolem je vybírat si jen to dobré. Ale nošení na zádech, to je prostě skvělý zvyk, který udržuje děti emocionálně stabilní a v matkách podporuje vazbu k dítěti. Nemůžeme přestat být Afričankami proto, že jsme se náhle ocitly uprostřed moderního světa. Co bude dál? Řeknou nám abychom přestaly kojit na veřejnosti? Ani náhodou."

čtvrtek 11. dubna 2013

Přebalujeme, vybalujeme i balíme :-) látkové pleny - bilancování u příležitosti mezinárodní kampaně Týden opravdových plen 2013




Tak já vím, je to takové banální, v každém plenkovém e-shopu se dočtete jak se majitelka zprvu dojala předmětem své činnosti, jak se v těch nejlepších pohnutkách jala šířit osvětu, jak jí jde o zdraví planety a mír na zemi. Já bych se asi nedojala, nebýt toho, že v roce 2004 žádný takový e-shop nebyl. A tak jsem pocítila nutnost ho založit a můj muž mě podpořil. Upřímně řečeno, zdálo se to jako hloupý nápad, látkové pleny skoro nikoho nezajímaly a každá zmínka o nich byla podnětem k neskutečně emotivním debatám a hygieně a času věnovaném dítěti až se nakonec člověk cítil jako ufon.

Jedna z prvních látkových diskuzí je na emiminu a když chci občas zavzpomínat na staré zlaté časy kdy jsem ještě balila více plenek na miminko než do balíku, tak si se slzou v oku počtu.

První roky s e-shopem byly takové pionýrské, dělala jsem předváděčky, maminky se chodily koukat jak vypadají ty kuriozity, ty látkové pampersky. Připadaly jsme si velmi avantgardně. Nejde přesně popsat to vzrušení které jsme pociťovaly při brouzdání zahraničním internetem, kde se nacházely pleny rozličných barev a tvarů a k nim spousta různých vychytávek. A jen minimum z toho jsme si v ČR mohly koupit. Připadaly jsme si trochu podvedené při zjištění, že na "západě" se látkové plenky stále používají a dokonce vytvářejí svůj maličký obchodní segment, který živí několik desítek tzv. garážových rodinných firem, zatímco u nás v ČR už jsou látkové pleny považovány za dokonale překonané.

A když už jsem zmínila to Emimino, bylo by dobré připomenout si staré dobré časy na diskuzním fóru baby-cafe.cz, kde se o plínkách naplkaly tisíce stránek a kde byla svého času plínková diskuze nejbujnější ze všech. Díky šéfové BC Petře Mazancové dostala tato témata v článcích i diskuzích prostor a podporu a vznikly i některé speciály, mimořádně povedený byl například ten k Týdnu opravdových plen v roce 2007. Jestli se dnes na diskuzních fórech o plínách tolik neplká, považuji to za pozitivní signál, že bylo užívání látkových plen přijato mezi civilizované praktiky a netřeba o něm diskutovat více než třeba o autosedačkách. 

Je krásné pozorovat jak se za ty roky český trh s dětským zbožím změnil. Pro naši rodinnou firmu je to docela drsné konkurenční prostředí, e-shopů jsou desítky a v posledních letech přibývají i kamenné prodejny. Troufám si říct, že v tomto ohledu ČR předčí kdekterou sousední zemi.

My V BAVLNCE jsme naši první prodejnu, tu ostravskou, otevřeli v roce 2008. O rok později přibyla prodejna v Praze. Protože jsme náš rodinný byznys zakládali v době, kdy se během čtyř let narodily naše tři dcery, museli jsme chod obchodu sladit s rodinným životem. Bylo to náročné, ale zejména mně jako matce obchod přinesl mnoho dobrého. Nepřipadla jsem si na mateřské sociálně izolovaná, měla jsem práci, která přinášela výsledky a děti mohly být stále se mnou, poznávala jsem nové lidi.. Ne že by to bylo vždy idylka, práce s dětmi byla a je velmi vyčerpávající, člověk se rozdává na dvou frontách, ale zase není nikdy nuda. 


Když jsme přijímali první zaměstnance, přirozeně jsme si vybírali mezi podobnými lidmi - maminkami na mateřské, které náš sortiment bavil. Cílem našeho obchodu totiž nikdy nebylo pouze prodat zboží, velkou složkou naší práce bylo už od počátku poradenství. Maminky si k nám chodily a stále chodí popovídat, poradí se o problémech, mezi řečí si doporučíme pediatra, porodnici, dobrou knížku... Tak to u nás chodí.


Zní to jako PR idylka, ale čas od času všichni padáme na hubu... Před pár měsící jsme váhali, zda je naše koncepce zaměstnávání maminek na mateřské ještě únosná. Vyskytly se předvídatelné, leč pro nás překvapivé problémy. Tak třeba ženské které k nám nastupovaly s jedním dítětem mají teď tři. Ty které měly dvě, mají čtyři. Sladit to s provozem prodejny začínal být oříšek. Navíc se pro mnohé z nás stala z příjemného zpestření jen náročná rutina. Přibylo nám zákazníků, s novým e-shopem vzrostl provoz při vyzvedávání zakázek, objektivně toho bylo na nás víc než jsme si kdy dovedli představit.

Ale jsou to zákazníci, kdo nás stále utvrzují v tom, že to je dobrá cesta. Dlouho jsme váhali, ale nakonec jsme si řekli, že nechceme budovat prodejny jaké najdete v obchodních centrech, kde mladá děvčata bez jakékoliv mateřské zkušenosti nabízejí vše od lahviček po plíny a nedozvíte se od nich více než z příbalového letáku. Takže dobrá zpráva je, že V BAVLNCE plínky stále prodávají maminky, které je samy na své děti používaly. Jen tak nám to totiž dává smysl. Naši zákazníci totiž nechtějí jen doporučit značku, oni chtějí slyšet i příběhy, chtějí vědět že jsou i jiní lidé, kterým naše výrobky vyhovují, chtějí slyšet naše karamboly, aby si nepřipadali tak nešikovní, chtějí vědět, jaké plenky používá paní šéfová, protože je možné, že ta tomu rozumí nejvíc (to je ironie, rozumíme si? :-)

A jestli tomu teda rozumím? Chtěla bych tady veřejně přiznat, že jednorázovky dnes používám taky a nestydím se za to. Každý dělá jen to co může a já nejsem výjimka. Na našich třech děvčatech jsem otestovala kdejaké látkové pleny, vlastně každou novinku která nám do obchodu přibyla (a to navzdory tomu, že sama bych nejradši žádné plínky nezkoušela a koupila si dvacet stejných se kterýma mi to půjde dobře od ruky). Ale s posledním bylo všechno jinak. Naše čtvrté dítě, náš Vašík, přišel na svět po pěti letech od nejmladší Evičky. Děvčata už dojíždí do školy a školky, maminka s tatínkem do práce, odpoledne se všichni scházíme v obchodě a děti řádí s kamarády venku, domů se vracíme až k večeru. Kromě toho jsem stále nucena pendlovat mezi Ostravou a Prahou. Docela jsem se bála, jestli v tomhle režimu vůbec najdou látkové pleny své místo. A příjemně mě překvapilo, že si ho našly. Stále mi stojí za to. S úlevou musím konstatovat, že ty nejnovější plenky all in one které v obchodě máme přinášejí jen minimum práce, dobře se s nimi přebaluje, neprotékají a hezky schnou. Takže i pro matku manažerku se u nás najde řešení ;-)

Jestli má být tento rok zlomový, tak u nás je i není. Mnoho se toho změnilo, ale vlastně jen proto, abychom se ujistili, že věci jsou tak, jak mají být a že jdeme dobrou cestou. Jestli tento článek čtete, jste možná našimi zákazníky a já doufám, že jste u nás spokojeni, protože to je smyslem naší práce. A pokud ještě našimi zákazníky nejste, přijďte se k nám podívat - do prodejen, do e-shopu, na blog, na facebook. Tam všude se můžete cítit jako V BAVLNCE :-)

Krásný TOP vám za BAVLNKU přeje Anna Pohořálková


Akce k TÝDNU OPRAVDOVÝCH PLEN 2013  v prodejnách a e-shopu V BAVLNCE:
Slevové akce na pleny z našeho e-shopového TOP listu a další akce:

pondělí 15. dubna 10% sleva na pleny Kikko LUX Eco, naše nejprodávanější čtvercovky
úterý 16.dubna 10% sleva na české čtvercovky 70x70 z Libštátu - naše druhé nejprodávanější čtvercovky

středa 17.dubna pouze v Ostravě - odpoledne s českou firmou Anavy - nakupte plenky přímo od výrobce
Kalhotkové pleny Anavy vyhrály dvakrát po sobě anketu Plena roku.

čtvrtek18.dubna 10% sleva na zavazovací pleny Disana

pátek 19. dubna 10% sleva na oblíbené bambusky Bambinex


čtvrtek 7. března 2013

MDŽ - oslavte to pohárkem :-)

Milé ženy, určitě už jste o něm slyšely. Vejde se do dlaně, je malý, měkký, průhledný. Trochu divný, pravda. Ale stojí za vyzkoušení.

Menstruační pohárek.


Dozvěděla jsem se o něm z internetové diskuze někdy v roce 2005. Narozdíl od některých žen, mně se ten nápad hned líbil. Překvapilo mě, že existuje už od 30.let 20. století a přitom o něm není nikde ani vidu ani slechu. Chtěla jsem ho. A protože v ČR nebyl k sehnání, objednali jsme si rovnou zásilku do obchodu. Hned první den kdy přišel jsem plna nadšení do noci překládala návod, aby pohárek hned mohl do e-shopu. Pyšně můžu říct, že první e-shop který menstruační pohárky v ČR prodával byla naše BAVLNKA.

A pohárek nezklamal. Manipulaci bylo zpočátku potřeba trochu nacvičit, ale pohodlí bylo nesrovnatelné s tampony nebo vložkami. Zpětně po těch mnoha letech přerušených několika porody mohu říct, že vložky už nepřipadají v úvahu. A hlavní důvod - přízemně se přiznám- není ani tak ekologie, ani zdravotní stránka, ale pohodlí. Nevím o něm. Mám pocit, že jsem uvolněnější, mám menší bolesti. Při pečlivém dodržování základních hygienických zásad (čištění pohárku, pečlivé mytí rukou) jsem se dlouhodobě zbavila problémů s kvasinkovými infekcemi. Samozřejmostí je použití při sportu - plavání, běhání, tanci, čemkoliv...
To že ušetřím je jasné.
Díky tomu že pohárky prodáváme, často si o nich se zákaznicemi povídám. Je docela zajímavé sledovat ten proces, nejdřív naprosté znechucení spojené s obrovskou zvědavostí, pak postupné shromažďování informací a překvapivého množství pozitivních referencí a nakonec ještě dlouhé váhání, zda ho pořídit teď, za měsíc nebo radši až příští rok. Mám kamarádky které roky váhaly a pak litovaly, že se nerozhoupaly dřív.


Protože vím, že většina čtenářek tohoto blogu jsou matky malých dětí, dovolím si dvě doporučení speciálně pro ně. S pohárkem se na mateřské dobře začíná - jste často doma, ve svém prostředí, můžete si dobře naplánovat výměnu. Než půjdete za pár let do práce, budete to už mít v malíčku. Ale je zde i jedna nevýhoda. První menstruace od porodu bývají velmi silné, a tak vás tato zátěžová zkouška může od používání pohárku odradit. Vím o čem píšu, několikrát jsem to zažila. Každá další menstruace už je slabší a použití pohárku je tak pohodlnější a bezpečnější.

Tento článek vám píšu k EM-DÉ-ŽET. Je to výzva. Pokud jste dlouho váhaly, možná je teď čas to zkusit. Pokud jste o pohárku dosud neslyšely, je čas začít se ptát.
BAVLNKA vám zítra k MDŽ nabídne nové české pohárky Gaiacup s 10% slevou.

Vše nejlepší k našemu dni i k našim dnům
přeje Anka





pátek 15. února 2013

Jak se obléct do mrazů s miminkem v šátku


Dneska malý fotonávod jak se obléci s miminkem do velkých mrazů. U nás v Ostravě je dnes jen pár stupňů pod nulou, takže tolik zateplovat nepotřebujeme, ale zažili jsme s Vašíkem i týden, kdy bylo -15°C a zvládali jsme to bez jakéhokoliv prochladnutí.
Když nosíte miminko, hlavním zdrojem tepla jste si navzájem vy dva. O toto teplo se nesmíte připravovat, proto zásadně noste miminko maximálně na svetru a pod bundou.

Co můžete zateplit jsou:
NOŽIČKY - a nejlepší jsou samozřejmě kožešinové botky, ty nenahradí žádné polyesterové chlupatiny. Pokud nechcete kůži, můžete použít výrobky z vlny, ponožky nebo různé návleky na nohy.
HLAV A KRK MIMINKA - zde se vyplatí pořídit vlněnou kukličku. Tato kukla hřeje parádně i ve velkých mrazech, čepici přes ni dejte pouze v případě že fouká.



JAK NEJLÉPE OBLÉCI MIMINKO? Není nic lepšího než vlna, skutečně. Pokud máte obavy z kousavosti, pak vězte že pro děti se vyrábí oblečení z jemného a nekousavého merina. Pokud přesto špatně snášíte vlnu na tělo a máte obavu, že by ji špatně snášelo i miminko, můžete ji použít jako druhou vrstvu. Vlna skutečně hřeje a drží teplo. Narozdíl od tolik rozšířeného flísu není vlna vůbec tolik potivá a když už se v ní náhodou zpotíte, pak nepůsobí chladně.


JAK ZATEPLIT ZVENČÍ DO VELKÉHO MRAZU?
Letos jsem z nouze vymyslela tento zlepšovák. Protože k nosící kapse mám speciální nákrčník, zůstala má vlastní "ohlávka" bez využití. Tak jsem ji vložila mezi pruhy šátku jako další teplou vrstvu pro miminko.



A NAKONEC KAPSA.

Kapsa vám umožní chodit v běžném oblečení a přitom dobře zateplit malé miminko. Je dvouvrstvá, horní vrstva je nepromokavá a naprofoukne ji vítr, vevnitř je tlustý a teplý flís. Na ramena najdřív nasadíte kapsu a přes ni kabát nebo bundu kterou běžně nosíte.
A výsledek nemusí působit nijak humpolácky :-)


NOŠENÍ ZDAR!

O souměrnosti při nošení

Souměrnost je něco, co velmi často hodnotíme a kontrolujeme. V různých odvětvích lidské činnost. Souměrnost je to...