Proč se děti při nošení uklidňují?

Mohli bychom uvést spoustu jednotlivých důvodů. Jsou v kontaktu s maminkou nebo někým jiným, blízkým, jsou v bezpečí. Ale je za tím ještě komplexnější vysvětlení. Lidské děti, stejně jako někteří jiní savci, mají ve své genetické výbavě tzv. reakci na transport (anglicky transport response).

Mláďata, která se rodí nezralá, disponují tímto reflexním chování proto, aby mohla být v případě nebezpečí přenesena matkou. Když fena chňapne do huby štěně, mládě reflexně stočí ocas a svěsí nohy. Zároveň se mu zpomalí tep a dýchání a to na úroveň, která odpovídá jeho tělesnému stavu při odpočinku. Totéž se děje s lidskými dětmi.

Studie z roku 2013 se zabývala reakcí na transport u dětí a u myších mláďat a zjistila, že reakce našich dětí se velmi podobá reakci hlodavců. Při přenášení dochází k pasivitě, uklidnění a utišení. Kromě toho, studie potvrdila ještě jednu věc – tuto reakci nelze plně navodit imitováním, kdy například výzkumník uchopí myší mládě podobně, jako by to udělala jeho matka a takto s ním pohybuje. Platí to i pro lidské děti. Výzkumníci tvrdí, že taktilní a propriocentivní stimuly nošení matkou jsou zásadní pro vyvolání reakce na transport.

Myslím, že tento jev mohou velmi dobře popsat ženy plačtivých dětí. Dítě sice většinou dobře reaguje na houpání, ale nošení má ve většině případů mnohem lepší efekt. Stejně tak dítě pozitivně reaguje na kontakt s maminkou, ale k úplnému uklidnění je často zapotřebí, aby chodila.

Výzkumníci také popisují, že nejefektivnějším pohybem pro uklidnění nošených dětí je chůze. Nejlépe se děti uklidňují při rytmu chůze cca 60 kroků za minutu. Není to tedy žádná lenivá chůze, ale chůze průměrně rychlá. Tuto reakci mám sama mnohokrát ověřenou z praxe. Dítě, které je uvázáno v šátku u maminky, se často neuklidní, když se s ním matka rytmicky pohupuje na místě, ale jakmile se žena vydá na svižnou procházku, do několika sekund je ticho.

Transportní reakce také snižuje reakci na bolest. Dítě, které prožívá bolest a pláče, se může při nošení uklidnit. Jakmile se ale nosící osoba přestane pohybovat, pláč bude pokračovat.

Důvodem je právě reakce na transport. Tuto vlastnost máme proto, že se lidské děti rodí velmi bezbranné a odkázané na naši péči. Reakce na transport zvyšovala v minulosti šance mláděte na přežití, protože nosící osobě usnadňovala transport a dítě se chovalo tiše a klidně.

V dnešní době už tato naše vlastnost pro přežití není tak zásadní. Je běžnou realitou, že malé děti většinu dne leží. Také jsme si zvykli na obraz toho, že malé dítě pláče. Hunziker ve studii z roku 1986 zjistil, že nošené děti pláčou o 43% procent méně než kontrolní skupina. Je tedy dost pravděpodobné, že typické plačtivě chování našich kojenců, je způsobeno absencí nošení a tedy i absencí reakce na transport, kterou nás příroda vybavila, abychom obstáli v konkurenci s jinými živočišnými druhy. 

 



Zdroje:

Esposito, Gianluca, et. al. “Infant Calming Responses during Maternal Carrying in Humans and Mice.” Current Biology 23.9 (2013): 739-45.

Hunziker, A. U., and R. G. Barr. “Increased Carrying Reduces Infant Crying: A Randomized Controlled Trial.” Pediatrics 77 (1986): 641-48.

Aradia Wyndham: Transport Response. Evolutionofbabywearing.com

Hašto, Jozef: Vzťahová väzba. Ku koreňom lásky a úzkosti. F, Trenčín 2005







Komentáře

  1. Syn se obvykle uklidní, sotva vidí šátek, ale je pravda, že na procházkách mnohem rychleji usíná.

    OdpovědětVymazat
  2. To tedy nevím, ale můj syn už je docela dost starší a má takové menší problémy se stresem... Paradoxně ho nejvíce v poslední době vyklidní užívání cbd kapslí a žádné už další takové to povídání okolo, že by měl být v klidu atd... No, na každého to funguje trochu jinak :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminky pozor! Chůze má svá pro i proti.

Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálně