Co je to vztahová vazba a jakou roli v ní může hrát nošení dětí na těle

V zahraničí i u nás se někdy hovoří o vztahovém rodičovství, což je přístup k rodičovství, který klade důraz na bezpečný a úzký vztah mezi rodičem a dítětem.

Určitě stojí za to alespoň trochu porozumět základům teorie vztahové vazby (nebo citové vazby – v angličtině se používá slovo "attachment"), kterou poprvé formuloval John Bowlby ve čtyřicátých letech dvacátého století, a kterou rozšířila Mary Ainsworth v šedesátých a sedmdesátých letech.

Podle této teorie dochází k budování vazby u dítěte působením vrozeného systému v mozku, který organizuje motivační, emoční a paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám. Základní vzorec vazby spočívá v hledání fyzického a emočního uspokojení a ochrany před ohrožením. Toto přilnutí umožňuje psychické struktuře dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutější psychiky pečující osoby a organizovat a strukturovat vlastní procesy. Zážitky z těchto vztahů celoživotně nastavují způsob navazování a udržování klíčových vztahů a tedy i schopnost k nim.

Prvky vazbového chování ze strany dítěte jsou vyhledávání tělesné blízkosti pečovatele, orientování se v prostoru a věšení se na blízké objekty, emoční projevy jako pláč, křik a úsměv. Tyto projevy vyvolávají na straně pečovatele specifickou odpověď, poskytnutí péče a bezpečí, která u dítěte odstraňuje úzkost z ohrožení a existenční úzkosti. Mezi takové odpovědi patří hlazení, nošení, houpání, zahřívání, krmení, mluvení, zpívání apod. V takovém případě vzniká tzv. bezpečná vazba.

Pro lepší představu nabízím obrázek:

Bezpečná vazba – Dítě používá pečující osobu jako bezpečnou základnu pro zkoumání okolí. Vykazuje přiměřenou úzkost, když pečující osoba opouští místnost a uklidní se a znovu se vrátí ke zkoumání, když se pečující osoba vrátí. Dítě může být uklidněno i cizím člověkem, ale preferuje pečující osobu.

Ambivalentní vazba: Dítě nepoužívá pečující osobu jako bezpečnou základnu, ale protestuje, když se chystá odejít. Je velmi rozčilené, když je pečující osoba pryč a jen pomalu se uklidní, když se pečovatel vrátí. Dítě se velmi zajímá o to, kde se pečovatel vyskytuje, vyhledává kontakt, ale když ho dosáhne, rozčileně ho odmítá. Nedá se jednoduše utišit cizí osobou. V tomto typu vazby je dítě neustále úzkostné, protože dostupnost pečující osoby není stálá.

Vyhýbavá vazba: Dítě při hře málo sdílí své emoce. Projevuje náznaky emocí, když se pečovatel vytrácí nebo vrací. Vykazuje málo citu, když je mu projevována náklonnost. K cizím se chová podobně jako k pečovateli. Dítě ve svém jednání může projevovat nedostatek příchylnosti a nízkou sebeúctu.

Dezorganizovaná vazba: Dezorganizované emocionální chování se projevuje například tak, že dítě pozoruje pečující osobu, ale přitom je zády k němu.

Nošení dětí je součástí vazebného chování. Je to odpověď na potřeby dítěte. Existuje zajímavá studie, která prokázala, že intervence v podobě doporučení nosítka zlepšuje šance dětí na bezpečnou vazbu s matkou.
V této studii byly matky ze sociálně ohrožených poměrů po porodu v porodnici požádány, aby se zapojily do výzkumu. Jedna skupina dostala běžné dětské lehátko, druhá dostala nosítko a instrukci používat ho denně. Matky byly během roku sledovány a dotazovány s cílem zjistit míru interakce mezi matkou a dítětem a děti byly pozorovány standardními metodami, které mají za cíl posoudit typ vazby s matkou. Skoro polovina matek z nosící skupiny používala nosítko skutečně denodenně, další používaly nosítko 2-3 krát týdně, některé méně. Nosící matky byly už po několika měsících citlitvějšími vůči svým dětem, především reagovaly dříve na jejich signály. Po roce měly nosící matky se svými dětmi většinou bezpečnou vazbu (83%), mezi nenosící skupinou to bylo 38%. Zejména děti které byly nošeny denně měly se svými matkami skoro všechny bezpečnou vazbu.Anisfeld, E. Casper, V.Nozyce, M.Cunningham: Does infant carrying promote attachment? An experimental study of the effect of increasedphysical contact on the development of attachment. In: Child development 61, S.1617-1627.

Na jarním pokračovacím kurzu pro poradkyně nošení dětí nám o vztahové vazbě přesnášel Dr.Henrik Norholt. A nejenže vykládal, on nám vlastně všechny typy vztahových vazeb zahrál. Hrál matku a dítě při tzv. Strange Situation Test, ale taky nám předváděl, jak reagují dospělí lidé při tzv. Adult Attachment Interview. Chvílemi nám běhal mráz po zádech, chvílemi jsme se smáli. Myslím, že každá z nás aspoň chvíli uvažovala jak by reagovala při "interview", jestli by uměla spontánně popsat své zážitky s maminkou nebo by složitě hledala slova a opakovala fráze.
To co jsme si ale odnesly všechny, bylo upozornění, že typ vazby se ve vysokém procentu dědí. Tak jak se k nám chovaly naše matky (otcové nebo jiné důležité pečující osoby), chováme se většinou i my k našim dětem K tomu abychom změnili vzory jednání musíme většinou vyvinout úsilí, někdy potřebujeme pomoc, podporu. Jak ukazuje výzkum, podpora nošení je možnou cestou ke změně.

reklama