tag:blogger.com,1999:blog-75348383150388369932024-03-09T04:57:18.367-08:00V bavlnceaneb kam se klubíčko zakutálí...Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.comBlogger36125tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-58729775700682315882021-01-04T00:22:00.001-08:002021-01-04T00:33:31.245-08:00Chováme se k novorozenci jako k nošenci?<p>Převzato z dnes již neexistujících stránek<br />https://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006030303&fbclid=IwAR135IF0_ds2GB_D7yzAsDIPF2BZJ6xZpQG0vylU4Yw0XizAi--wY8C8qqk<br /><br /></p><div class="_39k5 _5s6c"><h2 class="_2cuy _509y _2vxa"></h2><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><span class="_4yxp">MUDr. Jiří Šráček,<br />Doc.MUDr.Danuše Šráčková, CSc.<br /><br /></span></div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa">Byl to Francouz Frédérick Leboyer, tento porodník-básník, který v roce 1974 svou knihou Za narození bez násilí zahájil onu éru v porodnictví, pro níž se vžil název Humanizace porodnictví. Leboyer respektuje při porodu nejen matku, ale i dítě. Z jeho následovníků je to zejména Francouz Michel Odent, který jeho učení dále rozvinul a jenž z Pithiviers ve Francii přešel do Anglie, kde založil v Londýně Výzkumné středisko prvotního zdraví (Primal Health Research Centre).</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />V září 1980 se nám podařilo dosáhnout toho, aby Michel Odent se zúčastnil 3.perinatologických dnů v Olomouci a mohl nás seznámit s tzv. fenoménem Leboyer. Byla pak po domluvě s ním zajištěna jeho účast na navržené konferenci České gynekologické a porodnické společnosti v r.1984 v Podolánkách na téma Humanizace porodnictví. Došlo však k tomu, že tato konference o humanizaci porodnictví nebyla na schůzi federálního výboru ČSGPS 5.10.1983 v Brně schválena a k naší velké lítosti tak nemohl M. Odent přijet. Důvody neschválení nebudeme rozebírat, již natištěné pozvánky šly do stoupy. Tím došlo k určitému zdržení a zaostávání v této oblasti u nás a teprve po roce 1989 k postupnému zavádění dalších prvků humanizace porodnictví - před r.1990 byl v podstatě zaveden ve větší míře pouze systém rooming-in, novorozenec s matkou.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Větší pozornost věnovaná novorozenci se projevila i v zájmu etologů a biologů o chování novorozence a o určení jeho biologického typu. Nás jako členy České a Slovenské etologické společnosti (tato společnost i po roce 1993 zůstala společná) zaujaly studie etologa a biologa B. Hassensteina z BRD. B. Hassenstein vychází z toho, že prapůvodní biologický typ savčích mláďat je tzv. mládě nidikolní - česky z ornitologie převzatý výraz krmiví, německy Nesthocker. Tento typ mláďat můžeme názorně pozorovat u štěňat a koťat, jsou slepá, resp. mají uzavřená oční víčka a sluchovody, jsou málo osrstěná, u ptáku jsou to holátka, zůstávající v hnízdě a rodiči krmená. I lidský plod prochází takovým nidikolním stadiem, mezi třetím a pátým měsícem nitroděložního vývoje má přechodně uzavřena oční víčka jako ontogenetickou rekapitulaci vývojového procesu.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Někteří savci nezůstali ve stadiu nidikolního mláděte, ale vyvinuli se dále, a to ve dvou směrech. Jedni jako tzv. mládě nidifugní, z hnízda odcházející. B. Hassenstein jako příklad uvádí stepní běžce, jako jsou antilopy, koně, hovězí dobytek, kdy mládě se narodí s otevřenýma očima, ušima, srstí, s funkčními končetinami, kdy brzy po porodu může následovat svou matku. U ptáků jsou to tzv. nekrmiví - kuřata, kachňata, potápky.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Druhý směr představují mláďata savců žijících v korunách stromů - sem patří především opice, subhumánní primáti, lidoopi, ale též vačice, koala, lenochod. Tato mláďata se rovněž rodí s otevřenýma očima a ušima, osrstěná, ale jejich končetiny nejsou k pohybu, ale k tomu, aby se vlastní silou pevně držela matčiny srsti, teprve po delší době - za týdny až měsíce - jsou schopna samostatného pohybu. Pro tento biologický typ savčího mláděte užívá B.Hassenstein název Tragling - od německého slovesa tragen – nositi.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"> </div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa">Na etologické konferenci ČSES na Moravě v Dolních Kounicích jsme navrhli a byl přijat český název nošenec. Když B. Hassenstein při příležitosti 90.narozenin prof. MUDr. Josefa Švejcara navštívil Prahu a měli jsme tak možnost se s ním osobně poznat, seznámili jsme ho i s naším výrazem nošenec. B. Hassenstein umí částečně česky a náš překlad se mu líbil. U lidoopů, např. u nám nejbližšího šimpanze, se novorozené mládě nedokáže vlastní silou v srsti své matky trvale pevně udržet a proto mu tato pomáhá a přidržuje si ho, když např. musí prchat. U lidského mláděte – novorozence je to ještě výraznější, tato potřeba podpory a pomoci. Když B.Hassenstein zvažuje, ke kterému typu savčích mláďat lidské mládě přiřadit, tak toto není ani nidikolní, ani nidifugní, ale nejvíce se blíží nošenci, ovšem nikoliv aktivnímu nošenci, který se umí sám přidržet srsti své matky. Nazývá je proto pasivním nošencem, též bývalým nošencem.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Nicméně mnohé jak anatomicky, tak chováním svědčí pro nošence, byť pasivního. Morfologicky sem patří Ligamentum iliofemorale Bertini, pars medialis, jež zabraňuje u novorozence natažení v kyčelním kloubu a fixuje jeho stehna v typickém roztažení a ohnutí. Je to biologický šetřící mechanismus, který umožňuje bez vydání svalové energie nošení novorozence na břichu nebo kyčlích matky.<br />Když měříme obvyklým způsobem délku novorozence v korýtkové míře, tak mu natažením kyčelních kloubů tyto můžeme poškodit. Tyto negativní vlivy na vývoj kyčelního kloubu novorozence byly projednány s primářem ortopedie v tehdejším KÚNZu Ostrava MUDr. E. Filipem, jeho doporučení upustit od současného měření délky novorozence však nebylo přejato do praxe.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />K vrozenému chování nošence patří úchopový reflex, kdy položením prstu nebo jiného předmětu do dlaně novorozence jej tento sevře. Současně je možno využít souběhu tohoto reflexu s přisátím se k prsní bradavce a zesílením sání. Svého času byla ve Fakultní porodnici v Brně na oddělení šestinedělí bába kojenářka, která pomáhala a radila při kojení. Ta když se novorozenec nechtěl přisát, dávala mu do dlaně veverčí ocásek, a téměř vždy se přisál. B. Hassenstein nám sdělil, že i on po vzoru starých zkušených porodních báb doporučuje v takovém případě dáti novorozenci do dlaně "etwas pelziges" - něco chlupatého.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Dalším co je geneticky vývojově zakódováno je potřeba pravidelného nebo nepravidelného pohybu - v korunách stromů pralesa nošený nošenec při vnímání pohybu měl pocit bezpečí - být pohybován patřilo k normě, dávalo mu jistotu, že je se svou matkou. Proto při neklidu nebo pláči vede u něj pohybování k uklidnění, proto obliba houpání - ta přetrvává až do dospělosti. Při návštěvě v Pithiviers bylo možno vidět na pokojích šestinedělí kolébku, na Kubě zase matky kojily v houpacích židlích - v KÚNZ Ostrava se však nepodařilo dosáhnout zakoupení jak kolébek, tak houpacích židlí pro oddělení šestinedělí.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><br />Důležité je dále, aby si matka osvojila příslušné signály které k ni novorozenec a v dalším kojenec vysílá, jak tyto hlasové signály zjistil a prozkoumal M. Morath – celkem 5 signálů, z nich nejdůležitější je tzv. kontaktní signál, krátký zvuk, trvající cca 0,1 sekundu o frekvenci do 8 kHz. Nejčastěji tento kontaktní signál dává náš pasivní nošenec po probuzení, když není poblíž pečující osoba. Slouží k jejímu přivolání a ujištění, že není opuštěn. Má charakter otázky - Je někdo zde? , nebo jsem opuštěn, a tím v pralese ztracen, vydán na pospas predátorovi nebo smrti hladem? Na tento signál je nutno ihned odpovědět, jinak se novorozenec rozpláče a rozkřičí a hůře se pak utišuje. M. Odent aplikoval na situaci, kdy signál nevedl k požadované odpovědi a k ujištění o bezpečí tzv. inhibici akce podle H. Laborit-a. Tento stav inhibice akce vede k některým tzv. civilizačním chorobám, jako je hypertense, infarkt myokardu, mozkové příhody, ale i diabetes mellitus, poruchy imunity a jiné. Dostat novorozence do situace inhibice akce a ponechat ho v ní, tj. když jeho volání o pomoc nenajde potřebnou odpověď, znamená "zadělat" u něj na pozdější civilizační choroby.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa">Je toho ještě více, co k nošenci patří, je to kontakt rtů nošence s prsní bradavkou matky, nebo se šidítkem, ten rovněž dává pocit bezpečí a vede k uklidnění, dává jistotu, že není opuštěn, často si lokne nebo i nasaje několik doušků mléka.<br />Na otázku v názvu našeho sdělení je možno odpovědět tak, že novorozenec je dle B.Hassensteina bývalý nošenec resp. pasivní nošenec, a ne vždy se k němu chováme v souladu s vývojově zakódovanými anatomickými útvary nebo s vrozenými na evoluci upamatovšími vzorci chování:<br />- nerespektujeme při měření délky jeho kyčelní klouby<br />- nerespektujeme dostatečně potřebu pohybu (kolébka, houpací židle)<br />- nereagujeme vždy včas na jeho kontaktní signál<br />- ponecháváme jej někdy ve stavu inhibice akce,<br />takže je co zlepšit a napravit.</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa"><span class="_4yxo"><br />Literatura:</span><br /> Hassenstein, B.: Verha1tensbio1ogie des Kindes, Piper, Munchen 1973<br /> Laborit, H.: L'inhibition de l'action, Masson, Paris 1980<br /> Leboyer, F.: Pour une naissance sans violence, Seuil, Paris 1974<br /> Morath, M.: Differences in the non-crying vocalisations of infants in the first four months of life. Neuropadiatrie (Supp1.) S, 543-545, 1977<br /> Odent, M.: Bien naitre, Seui1, Paris 1976<br /> Odent, M.: The Scientification of Love, Free Association Books limited, London 1999<br /> Šráček, J.: Některé trendy v současném porodnictví ve vztahu matka – dítě, ČS Gynek. 1981, 46: 191-2</div><div class="_2cuy _3dgx _2vxa">Autor: MUDr. Jiří Šráček, Doc.MUDr.Danuše Šráčková, CSc.</div></div>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-68405138661271767722020-05-13T00:36:00.003-07:002020-06-06T04:38:47.932-07:00Maminky pozor! Chůze má svá pro i proti.<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi7EHmGlveLYDR9w0Plm7XpJzx9zjV89sJ2fSqCh5Zz7r0g1Kgnf7efspOU-wU8BN0DPwHfOZg7YeeTRcm7d0GO34HRaxvdAPUiphrcSjTxB3pHBARxEVOQDhuzkHy56CPcSqMz2H8H1At/s1600/36556350_1935536633147032_5151088405626486784_o.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi7EHmGlveLYDR9w0Plm7XpJzx9zjV89sJ2fSqCh5Zz7r0g1Kgnf7efspOU-wU8BN0DPwHfOZg7YeeTRcm7d0GO34HRaxvdAPUiphrcSjTxB3pHBARxEVOQDhuzkHy56CPcSqMz2H8H1At/s400/36556350_1935536633147032_5151088405626486784_o.jpg" width="400" /></a><br />
Dnes bych se chtěla věnovat chůzi. V dnešní době chodí opravdu mnoho lidí. Je to skutečně nový trend. Léta se zdálo, že lidstvo směřuje k maximálnímu využívání hromadné a osobní dopravy, kde lidé většinu času sedí nebo maximálně stojí. Snad každý druhý Čech má kolo, na kterém se také sedí. Zdálo se, že chůze je už na úpadku a v životě společnosti bude nahrazena modernějšími typy chování, které více souzní s dnešním sedavým životním stylem.<br />
Zdá se ale, že lidé stále chtějí chodit, z chůze se stává skutečně moderní trend, dokonce si k ní můžete koupit i speciální vybavení, obuv nebo hole nebo si ji můžete jít procvičit na pás do fitness centra. Chůze vás tedy může přijít na pěkné peníze. S návratem tohoto znovuobjeveného zvyku je třeba zvážit jeho zdravotní benefity a rizika.<br />
<br />
<br />
Všichni víme, že chůze má svá pozitiva. Říká se, že je to přirozený pohyb, který má příznivý vliv na celý organizmus. Zároveň má ale svá nepopiratelná rizika. Prvním z nich je úraz. Časté je především zakopnutí, doprovázené úrazy různé závažnosti, od drobných oděrek, přes zlomeniny, po otřesy mozku nebo u starších lidí tolik typické zlomeniny krčku. Velmi časté a bolestivé je vymknutí kotníku, ke kterému jsou někteří lidé zvláště disponováni a v životě je provází skutečně opakovaně a působí jim nemalé problémy.<br />
Někteří lidé si oblíbili náročnější formu chůze, turistiku. Jedná se o dlouhou pěší aktivitu, dnes moderně nazývanou trekking, často v náročném terénu. Tady jsou rizika samozřejmě mnohem větší, horští záchranáři by mohli vykládat.<br />
Existují zde ale skrytá rizika, která se neprojevují ihned, jejich následky jsou plíživé a bohužel nevratné. Prvním z nich je opotřebení kloubů kyčlí a kolen. To přichází s pravidelnou chůzí zcela nevyhnutelně a starším lidem působí mnohé komplikace. Lidé mají k tomuto problému různé dispozice, které ale nejsou jednoduše předvídatelné. Napomoci nám pomůže rodinná anamnéza, ale i bez ní můžeme tento problém „vyhrát“.<br />
Druhým skrytým rizikem jsou špatné pohybové návyky. A ty má – nebudeme si lhát- skoro každý. Najít třicátníka, který umí dobře chodit, je dnes skutečný problém. Problém začíná už v raném věku, například když rodiče děti tahají za ručky nebo je nechají chodit kolem nábytku příliš brzy. Kromě toho jim sami nevědomky předávají své špatné pohybové stereotypy, které dítě jednoduše odkouká. Tyto špatné stereotypy se velmi těžko odstraňují, je to záležitost dlouhodobé rehabilitace s odborníkem. Přitom špatnou chůzí ovlivňuje člověk celý svůj pohybový aparát a tím i své celostní zdraví.<br />
Často jako argument pro chůzi slýcháme fakt, že lidstvo patrně většinu své historie výhradně chodilo a spousta lidí na světě i dnes používá k transportu výhradně chůzi. Je třeba zvážit to, že v minulosti byla mnohem kratší doba dožití a člověk se tak nějakého závažného opotřebování kloubů většinou ani nedožil. Stejně tak nelze argumentovat jinými kulturami. Tam, kde není společnost automobilizovaná, kde nejsou kvalitní cesty a chodníky, tam samozřejmě nic jiného než chůze nezbývá. Je to nutnost, nouze a lze předpokládat, že kdyby měli tito lidé možnost jezdit všude autem, určitě by ji využili. Zvažme i fakt, že naše západní společnost je díky životnímu stylu už velmi zdegenerovaná a na pravidelnou chůzi už není stavěná.<br />
Je tedy nutné, abychom byli ve vztahu k chůzi obezřetní. Nehleďme jen na krátkodobá pozitiva a prchavé zážitky. Mějme na mysli naše zdraví a řiďme se příslovím „všeho s mírou“. Nechoďme více, než je třeba. Využívejme v maximální míře dopravu, kam se lze dovézt, tam se dovezme. Vždyť vlastní klouby máme jedny. Chůze může být příjemným zpestřením našeho života, ale jen v maximální nezbytně nutné míře. A i v těchto případech doporučujeme konzultovat ji s odborníkem.<br />
<br />
Dočetli jste až sem? To jste teda opravdu stateční. Asi si říkáte, proč jsem takovou hloupost vyplodila, když 1.duben je dávno za námi. Já už nad tímhle článkem uvažuji opravdu dlouho. Říkám si, že by mohl upozornit na diskuzní fauly, které slýcháme už léta v rádoby odborných, ale i laických diskuzích o nošení dětí. Každý, kdo přemýšlí nad pro a proti, musí zohlednit naprosto nesporný fakt – nošení je fyziologické. Je to základní biologická charakteristika primátů a humánní etologové ji potvrdili biologickou charakteristiku homo sapiens. Je-li něco fyziologické, jsme na to vybaveni. Pointou tohoto nesmyslného článku má být, že nošení je stejně přirozené a bezpečné jako chůze. Dá se samozřejmě poukazovat na spoustu rizik, ze kterých můžeme dovozovat různé závěry. I hodně přitažené za vlasy. Dnes jsme v kulturní situaci, kdy se malé děti většinu času vozí, což je situace naprosto odlišná od toho, jak se s dětmi zacházelo po většinu historie. Proto jsme nakloněni tomu, některé z argumentů přijmout. Ale je to jen kulturní zkreslení, nic víc.<br />
Myslete na to. Nosit děti (ať už na rukách nebo v pomůckách) je stejně fyziologické, stejně zdravé a stejně „nebezpečné“ jako chůze.<br /><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjV7dCq6pagq-DRuRSIRsesBdbeN3Ea1Zo11mvSo2u3PLP_hFf1nY23mb0ZlNsBI9TIeoSLBVY9v0QWo-j1yjoncq4u6-Mkd0zHqMU4pHTC6n47r6COAOgH0Wthbka0KSjb4QbVLV3tFaQT/w640-h244/reklama+003+blog.jpg" width="640" /></a></div>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-51587835600777381712019-02-27T04:04:00.004-08:002020-06-06T04:40:03.829-07:00O souměrnosti při nošení<div class="_3t09 _6iil" id="fbPhotoSnowliftDetails">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglWTmXs_0UyevprVo5PU5eEkq7dmfaOV9p4bENdRgACcj1W6WQLabwTFRVr3RxOGbvavky-s0kxVQgVxorpabqty2pHjYOm8H3666aF6jgnFkRMZ689tk4xPieiycsCYG1r7HhDuSpKWdg/s1600/46353026_1766776853451679_6745234198358917120_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="639" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglWTmXs_0UyevprVo5PU5eEkq7dmfaOV9p4bENdRgACcj1W6WQLabwTFRVr3RxOGbvavky-s0kxVQgVxorpabqty2pHjYOm8H3666aF6jgnFkRMZ689tk4xPieiycsCYG1r7HhDuSpKWdg/s320/46353026_1766776853451679_6745234198358917120_n.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="rhcBody _72zy">
<div class="uiScrollableArea rhcScroller _467y fade uiScrollableAreaWithShadow _72z- contentAfter contentBefore" style="height: auto; width: 285px;">
<div aria-label="Oblast procházení" class="uiScrollableAreaWrap" id="u_12_1" role="group" style="overscroll-behavior: contain;" tabindex="0">
<div class="uiScrollableAreaBody" style="margin-right: -16px;">
<div class="uiScrollableAreaContent">
<span id="fbPhotoSnowliftCopyrightBanner"></span><br />
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_5c767bcf43b0c4923847570">
<div aria-hidden="true" class="_xlv _8o _8r lfloat _ohe" data-ft="{"tn":"\u003C"}" id="fbPhotoSnowliftAuthorPic" tabindex="-1">
<a aria-hidden="true" class="_5pb8" href="https://www.facebook.com/nabricho/?ref=nf&__tn__=%2Cd%3C%2AF-R&eid=ARBNKCZaC37lXMiy7GZc0EYsd4BlwvHL6tnvmeeIigle0bTs1uZWeDAfUh69MkaGMKJYg2C22VUzooTX&hc_ref=ARS5RLRCbP0CYgpHJKUghxrqGPR5dDrfJPku_Gg_BykPSw0ZDCQ43jlCVxRvKF2XEW8" tabindex="-1"></a><br />
<div class="_38vo">
<div>
<a aria-hidden="true" class="_5pb8" href="https://www.facebook.com/nabricho/?ref=nf&__tn__=%2Cd%3C%2AF-R&eid=ARBNKCZaC37lXMiy7GZc0EYsd4BlwvHL6tnvmeeIigle0bTs1uZWeDAfUh69MkaGMKJYg2C22VUzooTX&hc_ref=ARS5RLRCbP0CYgpHJKUghxrqGPR5dDrfJPku_Gg_BykPSw0ZDCQ43jlCVxRvKF2XEW8" tabindex="-1"><br /></a></div>
</div>
<a aria-hidden="true" class="_5pb8" href="https://www.facebook.com/nabricho/?ref=nf&__tn__=%2Cd%3C%2AF-R&eid=ARBNKCZaC37lXMiy7GZc0EYsd4BlwvHL6tnvmeeIigle0bTs1uZWeDAfUh69MkaGMKJYg2C22VUzooTX&hc_ref=ARS5RLRCbP0CYgpHJKUghxrqGPR5dDrfJPku_Gg_BykPSw0ZDCQ43jlCVxRvKF2XEW8" tabindex="-1">
</a></div>
<br /></div>
<div class="_xlr">
<span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
<span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Souměrnost
je něco, co velmi často hodnotíme a kontrolujeme. V různých odvětvích
lidské činnost. Souměrnost je totiž důležitým kritériem krásy,
estetičnosti. <br /> I ve vývoji dítěte kontrolujeme souměrnost. Sledujeme
souměrnost tváře a hlavičky, sledujeme souměrnost těla a pohybů. Naše
hledání souměrnosti je velmi přirozené.<br /> Je ale sama souměrnost přirozená? Čistě biologicky,<span class="text_exposed_show">
naše tělo souměrné není. Náš mozek není souměrný, ani anatomicky, ani
funkčně. Nechci do toho příliš zabředávat, ale souměrnost je spíše něco,
s čím se porovnáváme, než něco, co by reálně existovalo.<br /> Ale pojďme
konečně k tématu, kterému se chci věnovat a to je souměrnost při
nošení. Je totiž jedním z velkých kritérií, kterým posuzujeme děti v
šátcích a nosítkách. <br /> Podle mých zkušeností se význam souměrnosti
velmi přeceňuje. Když své dítě vážete do šátku nebo instalujete do
nosítka, samozřejmě dbáte na to, abyste měli rovnoměrně zatížená ramena a
aby vaše dítě bylo rovnoměrně podepřené. Protože je to tak pohodlnější
pro vás i pro ně. Ale výsledek už souměrný být nemusí. Často jako bychom
zapomínali, že uvnitř toho nosítka je živá bytost s vlastní vůlí. Je
zbytečné dávat dítěti obě ručky nahoru nebo podél těla, když ono chce
mít jednu nahoru a druhou dolu. Má na to plné právo. Když si o
souměrnosti vykládáme na kurzech, někdy zkouším obejít účastnice, které
sedí na zemi nebo na lavičkách a židlích, opírají se o polštáře či vaky a
často zaujímají relaxované úlevové pozice. A vybízím je, aby si
představily, že je teď všechny obejdu, „zesouměrním“ a budu opravovat
jakoukoliv jejich snahu o úlevové pozice, třeba hodinu. Uvědomte si, jak
právě teď sedíte vy. Líbí se vám představa, že by vás někdo neustále opravoval podle osy? Pochybuji. Dítě se má hýbat a potřebuje k tomu nějakou základní oporu, ale ne znehybňování a omezování.<br />
Když jsem byla mladá matka, prvorodička, hltala jsem všechny možné
informace o vývoji dítěte. Dozvěděla jsem se mnohé o tom, co kdy a jak
má dítě dělat. Taky se ke mně dostala informace, že dítě by mělo mít
hlavu střídavě na jedné a druhé straně, aby ji pak ke své smůle nemělo
nějak nesouměrně oploštělou. Sledovala jsem své dítě a vypozorovala, že
hlavu dává opravdu důsledně vždy jen na jednu stranu. Co s tím? Naštěstí
nejsem zvyklá běžet se vším k lékaři (což je pozůstatek výchovy v
rodině lékaře), tak jsem pozorovala dále. A zjistila, že po pár dnech,
či týdnech dítě otáčí hlavu znovu důsledně na druhou stranu. To mě
uklidnilo a dál už jsem tomu příliš nevěnovala pozornost. Stejný jev
jsem pozorovala, když jsem pak sledovala, jak se naše miminko snaží
otočit na bok a na bříško.<br /> Po letech jsem to probírala s kamarádkou
psycholožkou. No jasně, říkala mi. To nás ve vývojové psychologii učí.
Dítě si dovednosti neosvojuje souměrně, vždy se učí na jednu stranu, pak
na druhou, pak ty dovednosti integruje, vrací se k nim a přibaluje na
ně nové. Ale ten proces neprobíhá souměrně. Má to logiku, viďte? <br />
Ale realita je taková, že rodiče pozorují své dítě, zjistí v panice, že
otáčí hlavu jen na jednu stranu, vyrazí k dětskému doktorovi, ten je
pošle k fyzioterapeutovi a ten už většinou „něco“ najde. Ale to by bylo
na jiné povídání.<br /> Často se řeší situace, kdy dítě není souměrné už
od narození. Už v děloze může dítě dlouhodobě zaujímat nesouměrné
pozice. A když pak vyplave z plodové vody do prostředí naší zemské tíže,
může mu chvíli trvat, než se s tímto stavem vyrovná. V šátku pak takové
miminko vypadá zvláštně, ať už vážeme sebelépe. Je na každém z nás
rodičů, jakou cestu si v této situaci zvolí, ale já jsem přesvědčena, že
nošení na souměrném těle maminky či tatínka dítěti pomáhá aktivovat
souměrnost vlastního těla, pomáhá pochopit jak své tělo používat a to v
teple a bezpečí u těch nejbližších. Nošení tedy může být skvělým
doplňkem jakékoliv terapie.<br /> Cílem mého článku bylo, aby si rodiče
uvědomili, že kritéria souměrnosti jsou jen jakýmsi vzorem, ale je
zbytečné mít je za základní požadavek v každodenním životě.<br /> Když
dítě uvážete do šátku, nechte ho se hýbat. Pohyb je základní lidská
potřeba. Nepoměřujte dítě podle pravítka. Základní kontrolu souměrnost
provádí lékař v ordinaci pomocí aktivace souměrných reflexů, které jsou
vůlí neovlivnitelné, a proto jsou spolehlivějším indikátorem problémů. <br />
Naše miminko je živý tvor se svými potřebami a svým vlastním tempem
vývoje, který není pravolevě souměrný. A kontrola je něco, co nám
znemožňuje prožívat radost. Proto méně kontrolujme a více se se svými
dětmi radujme.<br /><br /><br /></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPsWI8ehGh9AHpAidfhO-5SLOBTp06aXN8h3RFKU4JFrpJCmyiVaa8IMjORWEGRM2He49pR37PkowaRUzYFs7ST2OUBMRAydk-vhEYfmOfuQDglcZul7sAVhJPWyZamO3njdONQDDacAcg/w640-h244/reklama+004+blog.jpg" width="640" /></a></div></span></span>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-28191959784176147322018-01-11T03:52:00.001-08:002020-06-06T04:35:25.228-07:00Proč se děti při nošení uklidňují?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl78TuDKpJbMYhyqJxZv8iVmQu6DX6b2T4u0v7zzzEpUCEMqkOQWNkQ4b2n4ePGOCXmn5w0QjfBAy_z3D7UtOl1TWXb0E2XkUTAt6fuiP9C5-8YcvOiQKuoxpX0ufYrdYDl91tGcsOjtbD/s1600/Kopie+-+_MG_2209web.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl78TuDKpJbMYhyqJxZv8iVmQu6DX6b2T4u0v7zzzEpUCEMqkOQWNkQ4b2n4ePGOCXmn5w0QjfBAy_z3D7UtOl1TWXb0E2XkUTAt6fuiP9C5-8YcvOiQKuoxpX0ufYrdYDl91tGcsOjtbD/s320/Kopie+-+_MG_2209web.jpg" width="213" /></a></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Mohli bychom uvést spoustu
jednotlivých důvodů. Jsou v kontaktu s maminkou nebo někým
jiným, blízkým, jsou v bezpečí. Ale je za tím ještě
komplexnější vysvětlení. Lidské děti, stejně jako někteří
jiní savci, mají ve své genetické výbavě tzv. reakci na
transport (anglicky transport response). <br />
<br />
Mláďata, která
se rodí nezralá, disponují tímto reflexním chování proto, aby
mohla být v případě nebezpečí přenesena matkou. Když fena
chňapne do huby štěně, mládě reflexně stočí ocas a svěsí
nohy. Zároveň se mu zpomalí tep a dýchání a to na úroveň,
která odpovídá jeho tělesnému stavu při odpočinku. Totéž se
děje s lidskými dětmi.<br />
<br />
Studie z roku 2013 se zabývala
reakcí na transport u dětí a u myších mláďat a zjistila, že
reakce našich dětí se velmi podobá reakci hlodavců. Při
přenášení dochází k pasivitě, uklidnění a utišení. Kromě
toho, studie potvrdila ještě jednu věc – tuto reakci nelze plně
navodit imitováním, kdy například výzkumník uchopí myší
mládě podobně, jako by to udělala jeho matka a takto s ním
pohybuje. Platí to i pro lidské děti. Výzkumníci tvrdí, že
taktilní a propriocentivní stimuly nošení matkou jsou zásadní
pro vyvolání reakce na transport.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
Myslím, že
tento jev mohou velmi dobře popsat ženy plačtivých dětí. Dítě
sice většinou dobře reaguje na houpání, ale nošení má ve
většině případů mnohem lepší efekt. Stejně tak dítě
pozitivně reaguje na kontakt s maminkou, ale k úplnému uklidnění
je často zapotřebí, aby chodila.<br />
<br />
Výzkumníci také
popisují, že nejefektivnějším pohybem pro uklidnění nošených
dětí je chůze. Nejlépe se děti uklidňují při rytmu chůze cca
60 kroků za minutu. Není to tedy žádná lenivá chůze, ale
chůze průměrně rychlá. Tuto reakci mám sama mnohokrát ověřenou
z praxe. Dítě, které je uvázáno v šátku u maminky, se často
neuklidní, když se s ním matka rytmicky pohupuje na místě, ale
jakmile se žena vydá na svižnou procházku, do několika sekund je
ticho.<br />
<br />
Transportní reakce také snižuje reakci na
bolest. Dítě, které prožívá bolest a pláče, se může při
nošení uklidnit. Jakmile se ale nosící osoba přestane pohybovat,
pláč bude pokračovat.<br />
<br />
Důvodem je právě reakce na
transport. Tuto vlastnost máme proto, že se lidské děti rodí
velmi bezbranné a odkázané na naši péči. Reakce na transport
zvyšovala v minulosti šance mláděte na přežití, protože
nosící osobě usnadňovala transport a dítě se chovalo tiše a
klidně.<br />
<br />
V dnešní době už tato naše vlastnost pro
přežití není tak zásadní. Je běžnou realitou, že malé děti
většinu dne leží. Také jsme si zvykli na obraz toho, že malé
dítě pláče. Hunziker ve studii z roku 1986 zjistil, že
nošené děti pláčou o 43% procent méně než kontrolní skupina. Je tedy dost
pravděpodobné, že typické plačtivě chování našich kojenců,
je způsobeno absencí nošení a tedy i absencí reakce na
transport, kterou nás příroda vybavila, abychom obstáli v
konkurenci s jinými živočišnými druhy. </div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGGtz1OEY08jtcxPxgumavU4KZSNUFt8gpKWBzm_1hobZ-cMuxXICQ_m_8GRuoJao9r2ywpV7210MtUF3pCvy3xvycFQ2y5ekX7uOwUxB81XSK14MVfVe1xPtcIk9H4TUIrfEE2K39g4v9/w640-h244/reklama+001+blog.jpg" width="640" /></a></div><br /> </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
Zdroje:<br />
<br />
Esposito,
Gianluca, et. al. “Infant Calming Responses during Maternal
Carrying in Humans and Mice.” Current Biology<i> </i>23.9 (2013):
739-45. <br />
<br />
Hunziker, A. U., and R. G. Barr. “Increased
Carrying Reduces Infant Crying: A Randomized Controlled Trial.”
Pediatrics 77 (1986): 641-48. <br />
<br />
Aradia Wyndham: Transport
Response. Evolutionofbabywearing.com<br />
<br />
Hašto, Jozef: Vzťahová väzba. Ku koreňom lásky a úzkosti. F, Trenčín 2005<br />
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-48880485087883522162017-04-06T06:16:00.000-07:002020-05-13T05:54:13.803-07:00Dotek je důležitý pro zdravý vývoj mozku malých dětí<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://spectrumnews.org/wp-content/uploads/2016/06/20140609-PeripheralNerves-844.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="216" src="https://spectrumnews.org/wp-content/uploads/2016/06/20140609-PeripheralNerves-844.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Dotek je oporou našeho sociálního života a existují i důkazy o tom, že může <a href="https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3944476/" target="_blank">zmírňovat úzkost a ulevovat od bolesti</a>. Může však dotek měnit aktuální ozganizaci našich mozků? Současný výzkum odhaluje, že naše <a href="http://reliawire.com/early-touchscreen-scrolling/" target="_blank">zkušenosti s dotykem</a>, zvláště v dětství, skutečně tvarují náš vyvíjející se mozek. <br />
Tuto skutečnost <a href="http://www.cell.com/pb-assets/journals/research/current-biology/S200backup/curbio13517.pdf">nedávno dokázal</a> tým výzkumníků pod vedením Nathalie Maitre v Nationwide
Children’s Hospital Columbus, Ohio. Výzkumníci nasadili 125 dětem elektrody na hlavu a zaznamenávali aktivitu jejich mozku v situaci, kdy se někdo lehce dotýkal jejich kůže.<br />
Nejdříve zaznamenali typickou reakci mozku na dotek u dětí narozených v termínu (děti narozené po 37 týdnu těhotenství). Potom zaznamenali aktivitu mozku dětí, které se narodily předčasně (před 37 týdnem). Předčasně narozené a termínové děti pak byly porovnány podle věku.<br />
V porovnání s termínovými dětmi zaznamenávaly předčasně narozené děti mnohem menší mozkovou aktivitu v reakci na dotek.Výzkumnící také zaregistrovali rozdíly v rozložení mozkové aktivity, to znamená, že při jednotlivých dotecích se aktivovala různá místa v mozku.<br />
Výzkumníci také poprvé dokázali, že u nedonošených dětí kvalita doteku při pobytu v nemocnici po porodu (typicky kolem jednoho měsíce) jednoznačně ovlivňuje jejich mozkové funkce. Když prováděli testy na dětech propouštěných z nemocnice, zjistili, že čím více se dětem dostalo příjemných a pečujících doteků (kojení, kontakt na kůži), tím větší byla reakce jejich mozků na dotek. Oproti tomu nepříjemné doteky, jako například injekce, byly spojeny se zmenšenou mozkovou aktivitou. <br />
To dokazuje, že naše senzorické zkušenosti v dětství mají důležitý dopad na mozkové funkce.<br />
Tyto poznatky přispívají k porozumění faktu, že vývoj mozku nemůže být posuzován odděleně od vývoje těla. <br />
Senzorický systém pro dotek se <a href="http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0013469473902496">v lidském těle rozvíjí jako první</a>
a může také vytvářet základnu pro další procesy, které následují, jako je rozvoj dalších smyslů nebo sociální a kognitivní rozvoj. To také může být důvod proč abnormální senzorický vývoj může být <a href="http://fn.bmj.com/content/99/6/F475">silným prediktorem</a> zdravotních problémů a potíží s učením v pozdějším životě.<br />
<br />
<span style="font-size: 10pt;">Z článku </span><br />
<span style="font-size: 10pt;">Harriet Dempsey-Jones, Postdoctoral Researcher in Clinical Neurosciences, <i>University of Oxford</i></span>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-32990091679745029452017-01-11T02:58:00.003-08:002020-06-06T04:41:48.724-07:00Proč nosí většina žen své děti na levé straně?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/3e/b1/84/3eb184c55a6f1e85f998fd17ac4c4844.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/3e/b1/84/3eb184c55a6f1e85f998fd17ac4c4844.jpg" width="222" /></a></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br />
Nemusíme asi být vědci
na to, abychom postřehli, že většina žen preferuje při nošení
dětí svůj levý bok a levou ruku.<br />
Jeden výzkum tuto
preferenci vyčíslil na 70 – 85% žen.
<br />
https://pdfs.semanticscholar.org/e431/486d3a6056370bcb785e149fa69df3447d44.pdf<br />
A
netýká se to pouze matek. Tato preference je pozorovatelná už u
předškolních děvčátek, která si hrajou se svými panenkami.
Muži nemají v této preferenci stejné výsledky. Zatímco otcové
také upřednostňují levou stranu, muži, kteří nemají děti,
žádnou preferenci nevykazují.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/3f/24/73/3f2473ef1c3d9580ad41b328185ed8be.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/3f/24/73/3f2473ef1c3d9580ad41b328185ed8be.jpg" width="213" /></a></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
Po leta se pro tuto
preferenci hledala vysvětlení. Uvažovalo se o blízkosti srdce
nebo pravorukosti a potřebě uvolnit si pravou ruku k jiným
činnostem.<br />
Nicméně nejnovětší studie ukazují, že jde
mnohem více o to, jak funguje náš mozek.<br />
<br />
Když dítě
držíme na levé straně těla, vysíláme tím signály do pravé
části mozku, což nám pomáhá vytvářet pouto s naším
dítětem.<br />
<br />
Děje se následující:</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
1) Fyzický dotek na
levé části matčina těla vyvolává reakci v pravé části
matčina mozku.<br />
2) Vztah mezi jednou polovinou těla a
protilehlou stranou mozku se nazývá lateralizace.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
3) Pravá strana
mozku mimojiné zodpovídá za komunikaci - jazyk a interpretaci
emocionálních signálů.<br />
4) Proto když je dítě na levé
straně, matka lépe interpretuje jeho fyzické i psychické
potřeby.<br />
<br />
Výzkum publikovaný v časopise Nature
<br />
http://www.nature.com/articles/s41559-016-0030<br />
shrnuje
aktuální poznatky takto:</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Pozice dítěte
na levé straně matčina těla může optimalizovat mateřský
monitoring tím, že všechny smyslové signály posílá do pravé
hemisféry.“</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/eb/9b/11/eb9b1142ce0ae673b068b0805e6d2308.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/eb/9b/11/eb9b1142ce0ae673b068b0805e6d2308.jpg" width="224" /></a></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br />
<br />
Překvapivé? Když jsem se tuto informaci
dozvěděla, až do této části článku jsem si říkala, že to
přece nemusí být nutně příčina, ale následek. Vždyť pravou
ruku potřebujeme mít volnou k tolika činnostem, je přece
přirozené, že se náš mozek vyvinul v souladu s našim chováním.
Jenže přichází další fascinující informace. Nejsme mezi savci
jediní. Mnoho dalších druhů upřednostňuje mít svá mláďata
po levém boku, včetně koní nebo dokonce velryb. A nejenže matky
preferují mít své děti nalevo, také mláďata si vybírají levý
bok matky. <br />
<br />
Takže nástroje a specifická lidská evoluce
rozhodně nejsou odpovědí na tuto otázku. Odpovědí je spíše náš mozek a snaha o lepší porozumění a pouto.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Fascinující, že?<br /><br /><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwxybAlvfQFoV8-BmXvDgeX_hoJv8A_YViO9eOtpqmHoecteaLwI6firvxsTNXOVaC6kVOXFbWHfFC1TZdGiCdPHRZGlfzyOCZ9w2xli8-AIJMdf8-tyY4efgjy9-zrZ_rlrSOrUuSnFNp/w640-h244/reklama+003+blog.jpg" width="640" /></a></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-28713810948967127472016-11-25T00:03:00.001-08:002020-05-13T05:51:46.625-07:00Skvělá konference s Nilsem Bergmanem, světově proslulým lékařem a největším světovým advokátem kontaktu kůže na kůži<br />
O víkendu proběhla v Žilině dvoudenní konference s Nilsem Bergmanem,
světovým odborníkem na perinatální neurovědu a velkým propagátorem péče o
dítě po narození na těle matky, tzv. Kangaroo Mother Care. <br /> Bohužel jsem nemohla vidět oba dva dny, ale jen nedělní část. A byl to zážitek.<br /> O práci Nilse Bergmana vím už leta z jeho stránek<br /> <a href="http://skintoskincontact.com/" rel="nofollow" target="_blank">http://skintoskincontact.com</a> – tyto stránky jsou určeny pro zdravotníky<br /> <a href="http://www.kangaroomothercare.com/" rel="nofollow" target="_blank">www.kangaroomothercare.com</a> – stránky jsou zaměřeny na rodiče předčasně naro<span class="text_exposed_show">zených dětí<br />
Sám Nils Bergman vyprávěl o tom, že na počátku bylo jeho pozorování
novorozených dětí na tělech matek v situaci, kdy neměl dostupné
inkubátory. Zjistil, že děti se chovají jinak, než uvádějí příručky a
učebnice. A to ho přivedlo na cestu poznání, na jejímž konci stojí
statisticky podložené zjištění, že i ty nejmenší nedonešené děti
vykazují lepší výsledky (mortalitu, morbiditu) na těle matky než v
moderní péči jednotek intenzivní péče. Nils Bergman přináší ve svých
přednáškách po světě jednoznačné poselství – NULOVÁ SEPARACE. Dítě má
být s matkou, protože to je prostředí, které je optimální pro jeho
vývoj. Otce by určitě zajímalo, že na jejich roli Nils Bergman
nezapomíná a vyzdvihuje jejich pečovatelské schopnosti, zejména po
operativních porodech a u předčasně narozených dětí. Dokonce je školí v
resuscitaci, aby byli schopni zasáhnout dřív, než se dostaví odborná
pomoc. Množství důkazů, které pro svá tvrzení přináší, je neúprosné.
Jeho přednášení je zábavné, strhující a velmi, velmi profesionální.<br />
Odpolední závěrečná přednáška přinášela přesah péče o matky a rodiny při
porodech a péče o novorozence do celospolečenských témat v duchu hesla
„care and share“ - pečuj a sdílej. Vyzařovala z ní hluboká odpovědnost
přednášejícího k společnosti, k Africe, v níž většinu svého života
působí, k Jihoafrické republice, v níž žije, k původním obyvatelům
Afriky, k planetě, která poskytuje zdroje pro náš život. Vše ve vztahu k
tomu, jak rodíme a jak se rodí naše děti. Emoce byly tak husté, že by
se daly krájet. A nedívala jsem se, ale myslím, že při závěrečném
několikaminutovém potlesku ve stoje se všem minimálně leskly oči. Byl to
opravdu hluboký zážitek, ve který by člověk na vědecké konferenci
nedoufal. <br /><br />Chcete-li si udělat přednášku o práci a poselství Nilse Bergmana, prostudujte jeho stránky a nebo se podívejte na jeho videa na youtube. <br /></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/2IYtFrgbDUo/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/2IYtFrgbDUo?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-62796112507784101962016-10-09T13:21:00.000-07:002020-05-13T05:55:38.538-07:00Co je to vztahová vazba a jakou roli v ní může hrát nošení dětí na těle<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
V zahraničí i u nás se někdy
hovoří o vztahovém rodičovství, což je přístup k rodičovství,
který klade důraz na bezpečný a úzký vztah mezi rodičem a
dítětem.<br />
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Určitě stojí za to alespoň trochu porozumět
základům teorie vztahové vazby (nebo citové vazby – v
angličtině se používá slovo "attachment"), kterou poprvé
formuloval John Bowlby ve čtyřicátých letech dvacátého století,
a kterou rozšířila Mary Ainsworth v šedesátých a sedmdesátých
letech.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
Podle této teorie dochází k
budování vazby u dítěte působením vrozeného systému v mozku,
který organizuje motivační, emoční a paměťové procesy ve
vztahu k významným pečujícím osobám. Základní vzorec vazby
spočívá v hledání fyzického a emočního uspokojení a ochrany
před ohrožením. Toto přilnutí umožňuje psychické struktuře
dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutější psychiky
pečující osoby a organizovat a strukturovat vlastní procesy.
<span style="color: #990000;"><b>Zážitky z těchto vztahů celoživotně nastavují způsob
navazování a udržování klíčových vztahů</b></span> a tedy i
schopnost k nim.<br />
<br /></div>
Prvky vazbového chování ze strany dítěte jsou vyhledávání
tělesné blízkosti pečovatele, orientování se v prostoru a
věšení se na blízké objekty, emoční projevy jako pláč,
křik a úsměv. Tyto projevy vyvolávají na straně pečovatele
specifickou odpověď, poskytnutí péče a bezpečí, která u
dítěte odstraňuje úzkost z ohrožení a existenční úzkosti.
Mezi takové odpovědi patří hlazení, nošení, houpání,
zahřívání, krmení, mluvení, zpívání apod. V takovém případě
vzniká tzv. bezpečná vazba.<br />
<br />
Pro lepší představu nabízím obrázek:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSz-J8FRqmNhqOP_oxZ59KyKYfD2hruU5eMae4upghmHoGpI1inGwOxNCcRWbITsgjA9bZoKIHBEAxAQLKpFH2rGAYcbjynEUN_3MjUGV3sNOlbNMx7W-CaJ-p9pHkX2p1QC4ueolN8ph8/s1600/Typy+vztahov%25C3%25A9+vazby%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSz-J8FRqmNhqOP_oxZ59KyKYfD2hruU5eMae4upghmHoGpI1inGwOxNCcRWbITsgjA9bZoKIHBEAxAQLKpFH2rGAYcbjynEUN_3MjUGV3sNOlbNMx7W-CaJ-p9pHkX2p1QC4ueolN8ph8/s320/Typy+vztahov%25C3%25A9+vazby%25281%2529.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Bezpečná vazba</b> – Dítě
používá pečující osobu jako bezpečnou základnu pro zkoumání
okolí. Vykazuje přiměřenou úzkost, když pečující osoba
opouští místnost a uklidní se a znovu se vrátí ke zkoumání,
když se pečující osoba vrátí. Dítě může být uklidněno i
cizím člověkem, ale preferuje pečující osobu.<br />
<br />
<b>Ambivalentní
vazba</b>: Dítě nepoužívá pečující osobu jako bezpečnou
základnu, ale protestuje, když se chystá odejít. Je velmi
rozčilené, když je pečující osoba pryč a jen pomalu se uklidní,
když se pečovatel vrátí. Dítě se velmi zajímá o to, kde se
pečovatel vyskytuje, vyhledává kontakt, ale když ho dosáhne,
rozčileně ho odmítá. Nedá se jednoduše utišit cizí osobou. V
tomto typu vazby je dítě neustále úzkostné, protože dostupnost
pečující osoby není stálá.
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<b>Vyhýbavá vazba</b>: Dítě při hře málo sdílí své emoce. Projevuje náznaky emocí, když se pečovatel vytrácí
nebo vrací. Vykazuje málo citu, když je mu projevována
náklonnost. K cizím se chová podobně jako k pečovateli. Dítě
ve svém jednání může projevovat nedostatek příchylnosti a nízkou
sebeúctu.<br />
<br />
<b>Dezorganizovaná vazba</b>: Dezorganizované
emocionální chování se projevuje například tak, že dítě
pozoruje pečující osobu, ale přitom je zády k němu.
<br />
<i><br /></i><i><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Nošení
dětí je součástí vazebného chování. Je to odpověď na
potřeby dítěte. Existuje zajímavá studie, která prokázala, že
intervence v podobě doporučení nosítka zlepšuje šance dětí
na bezpečnou vazbu s matkou.<br />V této studii byly matky ze
sociálně ohrožených poměrů po porodu v porodnici požádány,
aby se zapojily do výzkumu. Jedna skupina dostala běžné dětské
lehátko, druhá dostala nosítko a instrukci používat ho denně.
Matky byly během roku sledovány a dotazovány s cílem zjistit míru
interakce mezi matkou a dítětem a děti byly pozorovány
standardními metodami, které mají za cíl posoudit typ vazby s
matkou. Skoro polovina matek z nosící skupiny používala nosítko
skutečně denodenně, další používaly nosítko 2-3 krát týdně,
některé méně. Nosící matky byly už po několika měsících
citlitvějšími vůči svým dětem, především reagovaly dříve
na jejich signály. Po roce měly nosící matky se svými dětmi
většinou bezpečnou vazbu (83%), mezi nenosící skupinou to bylo
38%. Zejména děti které byly nošeny denně měly se svými
matkami skoro všechny bezpečnou vazbu.</span></span></i><i>Anisfeld,
E. Casper, V.Nozyce, M.Cunningham: Does infant carrying promote
attachment? An experimental study of the effect of increasedphysical
contact on the development of attachment. In: Child development 61,
S.1617-1627.</i><br />
<br />
Na jarním pokračovacím kurzu pro poradkyně
nošení dětí nám o vztahové vazbě přesnášel Dr.Henrik
Norholt. A nejenže vykládal, on nám vlastně všechny typy
vztahových vazeb zahrál. Hrál matku a dítě při tzv. Strange
Situation Test, ale taky nám předváděl, jak reagují dospělí
lidé při tzv. Adult Attachment Interview. Chvílemi nám běhal mráz po zádech, chvílemi jsme se smáli. Myslím, že každá z
nás aspoň chvíli uvažovala jak by reagovala při "interview", jestli by uměla
spontánně popsat své zážitky s maminkou nebo by složitě
hledala slova a opakovala fráze. <br />
To co jsme si ale odnesly všechny, bylo upozornění,<b><span style="color: #990000;"> že typ
vazby se ve vysokém procentu dědí</span></b>. Tak jak se k nám chovaly naše matky (otcové nebo jiné důležité pečující osoby), chováme se většinou i my k našim dětem K tomu abychom změnili vzory
jednání musíme většinou vyvinout úsilí, někdy potřebujeme
pomoc, podporu. Jak ukazuje výzkum, podpora nošení je možnou cestou ke změně.
<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://www.vbavlnce.cz/catalogsearch/result/index/?limit=30&q=storchenwiege+" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" target="_blank"><img border="0" height="132" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9Y5F61nYF1gvO_NV8dfyn8DCcygYV5on3fbwTAsL75DdP7fReb9Jx-Yg-2VwSZ5jKiCZygeCdClqTPs2zL9sJgQm9Ks5UMT0LqEPIQww8aARIgUV0PsVSVnkRu_6ZQNrJ89F88oOi8TJA/s400/Storchenwiege.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://www.vbavlnce.cz/catalogsearch/result/index/?limit=30&q=storchenwiege+" target="_blank">reklama</a></td></tr>
</tbody></table>
<br />Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-40747852362968844232016-10-03T14:13:00.002-07:002020-06-07T01:43:17.110-07:00BUBUBUBU - klokanka ! ?<div style="margin-bottom: 0cm;">
Mezinárodní týden nošení dětí je
akce, která šíří osvětu, ale zároveň také míří do řad
nosících rodičů, slouží k podpoře, scházení, zábavě. A k
utvrzení se, že existují další podobní blázni.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDWZvbqEHoZ6dRmGai5rmoBZFPx5i1jU537_JCfVs9jvisYD4yJRQd1Db5EJTxbFMi5_q3K4-uuJpj7Rt4Ujb8XXw3KVqFB6oLtObaUqKlOvv3REPS8iKNRPM-9ZdbZELeGKH636SstL5Z/s1600/2_TEXT_2.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDWZvbqEHoZ6dRmGai5rmoBZFPx5i1jU537_JCfVs9jvisYD4yJRQd1Db5EJTxbFMi5_q3K4-uuJpj7Rt4Ujb8XXw3KVqFB6oLtObaUqKlOvv3REPS8iKNRPM-9ZdbZELeGKH636SstL5Z/s200/2_TEXT_2.JPG" width="163" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUn-dWnwG95kbhUuW18PYdNeHfvG8hmVcriXp9_Aj_9kx7gS86asrgucQT7rAxN95clkLHxEyfgGV9enBDQP7fsjoBcy2ea8i8R4pvHsDvC8XsuKOCkiRy5rMJOpPPe4fPqErJ0NPOySlc/s1600/2_TEXT_1.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUn-dWnwG95kbhUuW18PYdNeHfvG8hmVcriXp9_Aj_9kx7gS86asrgucQT7rAxN95clkLHxEyfgGV9enBDQP7fsjoBcy2ea8i8R4pvHsDvC8XsuKOCkiRy5rMJOpPPe4fPqErJ0NPOySlc/s200/2_TEXT_1.JPG" width="163" /></a>A tak i tento článek je mířen do
našich řad.<br />
<br />
V diskuzích mezi ženami, které své děti
nosí, se často mluví o zdravém a nezdravém nošení dětí.
Nosítka se často dělí na „zdravá“ a „nezdravá“. Ano,
píšu to v uvozovkách, protože si myslím, že to není dobré
označení. Já bych napsala třeba vhodná a nevhodná, dobře a
nešťastně zkonstruovaná. Těm nezdravým nosítkům se většinou
obecně říká klokanky, někdy posměšně visítka, protože v
nich nožky dítěte visí směrem dolů k zemi, nejsou v tzv.
abdukčně flekční poloze (roztažené a ohnuté). Klokanky mají
většinou vyztužená tvrdá záda, ale ne vždy, někdy umožňují
dítěti zakulacení zad. Skoro nikdy nemají bederní pás a to je
nesmírně důležitá část nosítka, protože přenáší část
váhy dítěte na bedra nosiče a ulevuje ramenům. Kdysi jsem k tomu
nakreslila tyto obrázky.<br />
<br />
<br />
<br />
Klokanky jsou dost nepohodlné. Pro
děti i pro nosící osoby. Mají těžiště daleko od těla, proto
se pronesou. Špatně rozkládají váhu nošeného dítěte na trup
nosiče, přetěžují ramena. Dost často se v návodech doporučuje i nošení čelem od nosiče pro úplně malé děti (proč je to nevhodné a hlavně zbytečné, o tom by se dal napsat další článek, ale to až jindy).<br />
Nejhorší vadou je malá šíře
látky mezi nožičkami, která dítě nepodporuje v té zmíněné
abdukčně flekční poloze. Visící nohy mají špatný vliv na
celou posturu dítěte a navíc to není poloha ideální pro dobrý
vývoj kyčelních kloubů.<br />
<br />
Nojo, ale to, že něco není
ideální, ještě neznamená, že to poškozuje. <br />
<br />
Na vývoj
dětských kyčlí má vliv řada dalších faktorů, které nemůžeme
ovlivnit (pohlaví dítěte, poloha v děloze, genetické dispozice),
a pak také řada jiných faktorů, nad kterými si většinou příliš
nelámeme hlavu. Třeba natahování nožiček dítěte hned po
porodu za účelem měření nebo pevného zavinutí, které má dítě
podpořit v klidném spánku. (1) Dříve se děti dokonce po porodu
obrátily vzhůru nohama a kyčle se tak natáhly pod plnou vahou
dítěte. Německý ortoped Fettweis zaznamenal, že v období, kdy
bylo doporučováno pokládat miminka od narození na břicho,
vzrostl výskyt kyčelní dysplazie na klinice, kde pracoval. Obecně když děti hodně leží,
zaujímají méně polohu žabičky s roztaženýma a ohnutýma
nohama, než když jsou na těle matky. <br />
<br />
Nejsem odbornice, ale
zdá se mi, že ortopedi se ani dnes zcela neshodnou na tom, jaká
poloha je pro kyčle dítěte ta optimální. Já sama vycházím z
německých zdrojů, které tvrdí, že pro
vývoj je optimální pokrčení nohou 110-120° (laici jako já si
ten úhel mohou představit tak, že si lehnou na zem, pokrčí nohu-stehno a daný úhel se pak nachází mezi zemí a vaší pokrčenou nohou). No
a roznožení je ideální kolem 40° (zase pro nás laiky –
znamená to že dítě má mezi nohami 80°) (2). Z těchto dvou údajů
je ale podstatně důležitější to pokrčení a také je dobré si
uvědomit, že to je průměr, nějaké rozpětí kolem těchto údajů
je určitě možné. Kdyby vás zajímalo jak se k těmto údajům
dospělo, tak především výzkumem kyčlí mrtvěnarozených děti
a detailním zkoumáním toho, jak se vlastně kyčelní kloub u dětí
utváří.<br />
<br />
Německá odbornice na biologii lidského chování, Evelin Kirkilionis,
kdysi napsala důležitou vědeckou práci, ve které vylíčila
lidské dítě jako aktivního nošence. Hlavní část jejího
výzkumu se týkala právě dětských kyčlí a vrozené abdukčně
flekční polohy. Když byla paní Kirkilionis v Brně na konferenci
Aktivní rodičovství, ptal se jí někdo z publika, zda by řekla,
že je nebezpečné nosit dítě v nosítkách, kde jim visí nožky.
Odpověděla, že by to takto neřekla, že jediná skutečně
nebezpečná situace je, když má nosící osoba dítě umístěné
čelem sobě a příliš nízko a každým pohybem svých nohou kope
do nožiček dítěte, které se tak neustále zanožují. Řekla bych, že tohle není typická situace. <br />
<br />
Proč
to tady píšu? Je podle mě zcela nesporné, že nošení dětí v
abdukčně flekční poloze je biologickou adaptací lidských děti,
která příznivě ovlivňuje vývoj kyčlí. Je ale velmi
problematické říct jak moc a zda vůbec dítě poškozuje, když u
nich tuto polohu nepodporujeme, když dítě necháváme ležet,
pokládáme je příliš brzo na břicho (u nás zcela běžné a
přijímané chování) nebo je nosíme v klokankách. U klokanek je
třeba počítat s tím, že je to jen příležitostná pomůcka.
Lidé kteří si ji pořizují většinou nechtějí nosit každodenně
a už vůbec ne dlouhodobě. A i kdyby chtěli, obávám se že to
nezvládnou, nošení v klokance je totiž hodně fyzicky náročné
a nepohodlné.<br />
Nemyslím si, že klokanky by byly nějaký
významný faktor ovlivňující vznik a výskyt dysplazie. Nemyslím
si, že jsou nezdravé. Rozhodně pro to nejsou žádná spolehlivá
data. A nepíšu to proto, abych říkala, že je jedno v čem
nosíme, ale proto, abychom nestrašili zbytečně lidi, kteří své
děti takto nosili a nosí. Abychom se usmáli, když vidíme někoho,
kdo má své dítě na srdci a neřešili, v čem to dítě má a v
jaké poloze má nožičky. Co je nám koneckonců po tom. Na ulici
přece neřešíme ani to zda kolemjdoucí své děti kojí, čím přikrmují nebo
zda je vozí v dobře připevněné autosedačce. Proč bychom měli
řešit, v čem a jak dítě nosí? Nejde o život. Navíc nošení
je mnohem více. Jeho vliv na zdraví dětí a dospělých je
komplexní. Nošení je zdravé vždy. S jakýmkoliv nosítkem i bez nosítka. Když to pochopíme, můžeme se přestat strachovat.<br />
<br />
Ještě stále příliš
často narážím na ženy, kterým někdo z pozice autority
vysvětlil, že děti se nemají nosit, protože to přetěžuje
páteř, stlačuje meziobratlové ploténky a následně způsobuje
skoliózy. Pro taková tvrzení neexistují žádné podklady, žádná
data. Naopak existují studie, které to vyvracejí. Tvrdí se to jen
proto, že vycházíme z toho, že zdravé je, když děti leží a
tak musí být nezdravé, když se vertikálně nosí. Nedělejme
stejnou logickou chybu.<br />
<br />
Není rovnítko mezi špatným
nosítkem a poškozováním dítěte. Nebuďme na sebe a na druhé
tak přísní. Radujme se vždy, když rodiče touží mít své dítě
u sebe. Koneckonců to je nejlepší cesta k tomu, aby rodiče své
děti nosili častěji a pak si pořídili něco pohodlnějšího, vhodnějšího. Něčeho, v čem se jim bude dobře nosit.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/ergonomicka-nositka" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQm6eqKem2a-q0twj5EGIFATbO-8JQshuUA5Lj0dTKOk3shqCNOcFCEfEfpUeP-8sL8wUSPJytZVKJfv1J-1_SNGRCDTAevvquzjh7YGDHjs1GGqQB9tmGuoYghLvvs5g-IU6N2OsPt7Pi/w640-h244/reklama+001+blog.jpg" width="640" /></a></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br /></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-30628846430915148142016-05-03T01:17:00.002-07:002020-05-13T05:51:46.745-07:00Mé NE farmakologické "podpoře" kojení<a href="http://www.cse.iitk.ac.in/users/amit/books/img/rochat_wired-vs-cloth-mother.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.cse.iitk.ac.in/users/amit/books/img/rochat_wired-vs-cloth-mother.jpg" height="320" width="284" /></a>Harry Harlow prokázal svým experimentem s makaky rhesus, že mezi
základní potřeby savců, konkrétně primátů, patří nejen příjem potravy,
kojení, ale také kontakt a teplo. Při pokusu s náhradními matkami, které
představovala drátěná atrapa s lahví a drátěná atrapa potažená měkkou
látkou a zahřívná žárovkou, se mláďata zdržovala naprostou většinu času u
chlupaté matky a k té drátěné se
chodila jen napít. Tyto dvě potřeby jsou vzájemně provázané. Když matka
kojí, zároveň se s dítětem dotýká a předává mu své teplo.<br />
<br />
Lze ale
kojit a nedotýkat se? Bohužel ano. Dokonce se dá říct, že většina
dnešních způsobů kojení novorozenců je málo kontaktní. Používají se
všelijaké polštáře, opory, děti se zavinují, matky i děti jsou příliš
oblečeny, aby kontakt mohl mít dostatečný efekt. Děti jsou navíc k
matkám často natočeny bokem, nedotýkají se jich hrudníkem. Tím
zamezujeme přirozené reakci matčina těla i těla dítěte, nemůžeme využít
plnohodnotně všech biologických reakcí, které nabízí dokonalý přírodní
"plán" pro matku a dítě. Zjistilo se například, že když si matka položí
dítě na tělo, reaguje její tělo dilatací (rozšířením) cév, aby mohlo
dítě zahřát. Stejná dilatace cév probíhá i u dítěte. Kontakt je stejně
důležitý jako kojení, kontakt je důležitou součástí kojení a pomáhá při
jakýchkoliv potížích s kojením.<br />
Mnoho žen se v počátcích kojení
dostává do velkého stresu. Dostanou špatné informace v porodnici,
nejčastěji se týkají množství mléka,tvaru prsů a bradavek, schopností
dítěte. Kontakt v tomto stavu výborně pomáhá. Vyplavuje totiž hormon
oxytocin, který uvolňuje, dodává matkám porozumění pro potřeby dítěte,
uklidnění, trpělivost. <br />
<br />
Laktační poradenství je však příliš často
zaměřeno na techniku. Správné přisátí, dokonalá poloha, dostatečný tok
mléka, pozorování sání. Všechno to jsou činnosti, které aktivují
neokortex (nový mozek) a tlumí činnosti starších částí našeho mozku,
které souvisí s produkcí oxytocinu a reagují na vjemy z kůže. Podpora
kontaktu se v laktačním poradenství často zužuje na doporučení kontaktu
"kůže na kůži", které bez dostatečného vysvětlení matky často vnímají
jako příliš náročné a vynechají je, nebo je zredukují na krátkou epizodu
"samopřisátí" a další kojení probíhá v podstatě bez podpory kontaktu.
Mnoho laktačních poradkyň mi dokonce řeklo, že když to ta matka nechce,
nemůžou ji do toho nutit. Takové poradenství ale rezignuje na propojení
potřeb kojení a kontaktu a zbývá mu jen technika a různé podpůrné
prostředky. Místo podpory kontaktu dostávají dnes matky instrukce,
techniku, kontrolu toku mléka, a když to vše selhává, tak dostanou
bylinky v kapsli a lék na zvýšení laktace - domperidon. Místo přirozené
biologické podpory, místo důvěry v přirozené mechanismy, přichází
farmakologie. Analogie s porodním procesem, podpořeným léky, namísto
zajištění vhodných biologických podmínek, které vyplaví přirozený
oxytocin, je příliš zřejmá. Díky tomu, že je kojení procesem
dlouhodobým, je tu čím dál více žen, které jsou díky laktačnímu
poradenství dlouhodobě doslova závislé na vysokých dávkách bylin nebo
Motilia (domperidonu), protože bez vhodných biologických podmínek se
léků nedokážou zbavit a myslí si, že bez léků nebudou schopny kojit.
Tyto ženy se za svůj stav stydí a často ho tají. Nemají se už na koho
obrátit a navzdory tomu, že kojí, necítí se dobře, kompetentně. Mají
pocit selhání. Toto je moje májová výzva laktačním poradkyním a
kojícím maminkám - odmítejte léky na kojení, podporujme se navzájem v
kontaktu, největším zdroji přirozeného oxytocinu, zdroji porozumění mezi
matkou a dítětem. A když si budete vybírat laktační poradkyni, ptejte
se, zda odmítá farmakologickou podporu kojení. Kojení je přirozený
proces, v jehož podpoře nemají léky co dělat.<br />
Přikládám odkazy na důležité zdroje k tématu:<br />
<a href="http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2014/03/17.pdf" rel="nofollow" target="_blank">http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2014/03/17.pdf</a><br />
<a href="http://www.laskyplne.cz/news/o-bylinkach-a-ostatnich-pripravcich-pro-zvyseni-tvorby-mleka/">http://www.laskyplne.cz/news/o-bylinkach-a-ostatnich-pripravcich-pro-zvyseni-tvorby-mleka/<br />http://www.sukl.cz/upozorneni-sukl-pouziti-domperidonu-off-label-ke-zvyseni</a>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-25991612559559833412016-03-09T14:17:00.002-08:002020-05-13T05:51:46.505-07:00Co jsem se naučila, když jsem 40 dní po porodu strávila doma<div dir="ltr" id="docs-internal-guid-108918f6-5d6a-692f-ae55-d86549bfb5d4" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Tento článek mne velmi zasáhl svým poselstvím a věřím, že zasáhne i další ženy, zejména ty, které se připravují na příchod děťátka do rodiny. Děkuji Petře Šmídové za citlivý překlad.<br />Originál najdete zde:<br />http://www.sbs.com.au/news/thefeed/article/2015/10/26/what-i-learned-spending-40-days-home-after-birth</span><br />
<br />
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.sbs.com.au/news/sites/sbs.com.au.news/files/styles/full/public/confinement_oped_mpx.jpg?itok=cSws7BP5&mtime=1445826177" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.sbs.com.au/news/sites/sbs.com.au.news/files/styles/full/public/confinement_oped_mpx.jpg?itok=cSws7BP5&mtime=1445826177" height="180" width="320" /></a></div>
<br />
Napsala Kate Alexandra<br />
<br />
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Kate se rozhodla, že se bude držet tradičních zvyklostí a čas po narození svého dítěte stráví doma. Že oddálí tlak z ‚návratu do světa‘.</span></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Zvyk, podle něhož žena po porodu stráví prvních 40 dní doma, je uznáván v mnoha kulturách světa – od Jižní Ameriky, přes Indii (podle tradiční ájurvédy, vědecké sestry jógy) až po Evropu (Řecko). V zemích, jako je Austrálie či USA, se však zdá být přístup téměř opačný – vyrazit ven a vrátit se do normálu tak rychle, jak je to jen možné!</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Na konci těhotenství jsem místo vybavování dokonalého dětského pokojíčku trávila čas přípravou na porod a nepřikrášlené, trochu zamlžené dny poporodního zotavování. Věděla jsem, že musím všechno zařídit tak, abych to pak měla co nejjednodušší, takže jsem navařila výživná jídla a do posledního místa jsem napěchovala mrazák. Připravila jsem si směs povzbuzujících oříšků a semínek, abych měla co ujídat během nočního kojení. Manžel nás zaregistroval u Hello Fresh, firmy, která rozváží krabice s čerstvými potravinami doplněné jednoduchými recepty, aby mohl připravovat čerstvé večeře prokládané zásobami z mrazáku (takže jsem za celou dobu nemusela vařit!). Domluvila jsem se s rodinou a přáteli, aby mi v konkrétní dny v týdnu pomohli s naším tříletým synem, a spojila jsem se s kamarádkou, která dělá poporodní dulu, aby se připravila na zpracování a enkapsulaci placenty, což je účinný způsob, jak stabilizovat poporodní hormony a vyhnout se poporodním depresím.</span></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Říkala jsem si, že když si jako nejvyšší prioritu po porodu stanovím péči sama o sebe, bude to rozhodně ten NEJLEPŠÍ způsob, jak se postarat o miminko i o celou rodinu! Načančaný pokojíček může počkat – anebo, koho tady budu obelhávat, miminko bude spát s námi, dokud nebude dost velké, aby se mohlo přistěhovat do pokoje k bráškovi!</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Ale vraťme se k mým 40 dnům doma. Vlastně jsem je nestrávila celé jen v domě. Podle australských měřítek zrovna vládla krutá zima, takže jakmile vysvitlo sluníčko a teplota vyšplhala na dvouciferné hodnoty, začala jsem snít o procházce. A často jsem taky vyrazila. Společná péče o našeho tříletého Bodhiho a o čerstvě narozené zlatíčko Yagana proměnila podivné procházky po okolních ulicích v požehnání – nadýchali jsme se čerstvého vzduchu a Bodhi dostal příležitost spálit trochu přebytečné energie! Většinou jsme ale já a Yagan zůstávali doma v pelíšku a navzájem jsme se poznávali – naprosto beze spěchu a bez nepříjemného tlaku, že musím NĚCO DĚLAT (kromě toho, že jsem se musela vydat k doktorovi kvůli mastitidě – uf!).</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Byl to mnohovrstevnatý zážitek plný pozitivních i méně pozitivních pocitů a cítím potřebu podělit se o několik poznání, která jsem se za tu dobu učinila, protože se domnívám, že je lze aplikovat na mnoho stránek života a rozhodně se neomezují jen na ‚šestinedělky‘.</span></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">#1 Lekce o trpělivosti, touhách a chtění.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Jako velký paradox vnímám skutečnost, že jsem si na jednu stranu pomalé tempo svých 40 dní, kdy jsem se doma seznamovala se svým miminkem, velmi užívala, na druhou stranu jsem se ale už nemohla dočkat, až znovu vyrazím ven. Den má spoustu minut, a když jsem zrovna nezaplavovala něhou své dokonalé čerstvě narozené miminko a neprohlubovala lásku, kterou jsem k němu chovala, cítila jsem se ztracená a toužila jsem po … prostě po něčem.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Překvapilo mě, že až tak podléhám touhám a chtění. Chtěla jsem si zajít s někým na kafe, mít své tělo jen sama pro sebe, chtěla jsem si dát kousek čokolády, zaujmout na gauči novou polohu, chtěla jsem mluvit s někým dospělým… a tak by mohl seznam pokračovat ještě dlouho. Prahla jsem po tom nejprostším narušení svých jinak monotónních dní a moje touhy byly opravdu silné! Říkala jsem si… kdybych tak mohla vstát a vypadnout, cítila bych se líp, jinak, zpátky ‚v normálu‘.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Ale představa, že by jakákoli ‚cesta ven‘ uspokojila mé chtivé já, byla naprosto scestná. Jen by mě na chvíli rozptýlila a odvedla od toužení, které se neustále proměňovalo a lepilo se téměř na vše, protože to ve skutečnosti byla maskovaná snaha o útěk, protože mnou zmítalo nutkání osvobodit se od otupující rutiny péče o novorozence. Jakmile jsem si uvědomila, o co vlastně jde, bylo už řešení jasné – musím přestat chtít a dovolit sama sobě rozvinout se v přítomnosti, což se samozřejmě snáz řekne, než udělá!</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;"> </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">#2 Ticho je mocný léčebný nástroj</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Domácí rodičovská péče o miminko a tříletého syna (alias „Hlučného“) znamená, že jsou chvíle kojení doprovázeny divokou kakofonií bubnování, zpěvu, křiku a mnoha zběsilých her. Jakmile Hlučný usnul nebo byl pryč z domu, opíjela jsem se tichem. Když už jsem zvládla lekci číslo jedna, věděla jsem, že tohle jsou okamžiky, kdy mohu vychutnávat každou sladce tichou chvilku. Žádná hudba, žádné čtení ani telefon, jen jednoduché příjemné posezení v tichu.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Využívala jsem tento čas k procvičování meditací a pránájámy (řízených dechových cvičení) k nalezení rovnováhy a vnitřní podstaty.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Ticho mě začalo bavit, a to až tak, že se stalo protijedem proti mému chtivému, toužícímu já. Zjistila jsem, že si i ve chvílích, kdy je Hlučný hlučný, dokážu najít ticho mezi zvuky, že ho nadechnu a rozprostřu do vnitřního klidu, který mi pomůže najít kotvu v realitě a rozpustí mé chtivé fantazie.</span></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">#3 Na výchovu dítěte, ale i k péči o novopečenou matku je – jak říkají Angličané – zapotřebí menší vesnice.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Tohle je nejzásadnější zjištění, které mi během těch 40 doma strávených dní znělo v srdci i v duši. Jsme společenské, kmenové bytosti a já jsem velmi intenzivně vnímala tragédii toho, jak jsme se navzájem oddělili a kolik úsilí je třeba vyvinout, aby si člověk našel nějakou komunitu, že často musíme vyjít ven, abychom ten pocit mohli zažít.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Když jsem někomu řekla, že trávím 40 dní doma, často to vyvolalo překvapení – proč se sama dobrovolně tak izoluju?! A ano, na první pohled to může vypadat, že jsem se uvrhla do domácího vězení. Prožila jsem několik dlouhých osamělých dní, ale po naprostou většinu času jsem byla ve společnosti lidí, kteří jsou mi blízcí. Přátelé a příbuzní přicházeli ve vlnách, aby mě a mé kluky v tom přechodném období podpořili, a já jsem jim za to neskutečně vděčná!</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Manželova maminka, která bydlí nad námi, se v prvních týdnech každé dva dny na chvíli stavila a přinesla jídlo, nebo se nabídla, že nakoupí, nebo si chvíli četla s Bodhim, nebo pochovala Yagana. Přišla má porodní dula se synem. Kamarádka, která dělá poporodní dulu, přišla poctít můj přerod léčebným obřadem – stažením těla a bylinnou koupelí (o tom více později). Letité i nové kamarádky přicházely s jídlem, dárky a nadšením a pomáhaly s domácími povinnostmi.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Jeden den se mi ale do paměti zapsal zvlášť silně: bylo slunné odpoledne asi dva týdny po Yaganově narození. V jednu chvíli přišly na návštěvu tři kamarádky s dětmi – nebylo to plánované, ale velmi příjemné! Umývalo se nádobí, skládalo se vyprané prádlo, ohříval se kukuřičný chléb a podával se bohatě namazaný máslem. Dům byl plný smíchu a rodičovských historek – o radostech i strastech. Rozebíraly jsme ohromnou mezeru v poporodní péči a nerealistická očekávání, která ženy a společnost kladou na novopečené matky a jejich návrat do každodenního života: do práce a ke cvičení, jako by šlo o nějakou soutěž. Děti mezitím pobíhaly po zahradě, lezly na stromy, dělaly si čajové dýchánky a provozovaly hudbu. Byl to naprostý zmatek, dům byl plný rozházených hraček a jídla… užívala jsem si každou vteřinu! To byl můj „vesnický“ zážitek – tohle je městský kmenový život a moc bych si přála, aby to tak bylo každý den.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<a href="http://www.sbs.com.au/news/sites/sbs.com.au.news/files/styles/single/public/kate_outing.png?itok=APSUGFk_&mtime=1445826137" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://www.sbs.com.au/news/sites/sbs.com.au.news/files/styles/single/public/kate_outing.png?itok=APSUGFk_&mtime=1445826137" /></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Když všichni odešli a já zůstala zase sama se svými syny, uvažovala jsem, kolik práce to holkám dalo, aby nás i s dětmi navštívily – aby nám připravily jídlo, všechno zorganizovaly a naložily do aut, aby k nám přijely a strávily se mnou den, vypořádaly se s přebalováním a s vlastními rodičovskými povinnostmi a péčí o děti. Jsem vděčná, že si daly tu práci. Jejich zájem mě pozvedl na duchu a zahřál u srdce.</span></div>
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline;">Jsem vděčná všem, kteří mi umožnili strávit těch 40 dní doma. Jsem ráda, že jsem se díky této zkušenosti naučila čelit svému netrpělivému, toužícímu a chtivému já a že jsem znovuobjevila uzdravující moc ticha. Jako největší požehnání ale vnímám to, že jsem dokázala skutečně docenit sama sebe při přechodu k další fázi mateřství a respektovat cestu zpět od těhotenství a porodu jako posvátnou dobu rozjímání, zotavování a vytváření vztahu se svým sladkým miminkem. Byla to obohacující zkušenost a já jsem z ní vyšla odpočatá, nabitá energií a připravená na návrat do světa!<br /></span>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-8927465620406516982016-02-08T03:40:00.004-08:002020-05-13T05:51:48.444-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 7.</span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"> <br /> Restrikce/omezení se vyskytují v různých kulturách na různé aktivity.<br />
Ve třicátých letech 20. století vědci upozorňovali na to jak dramatické
opoždění vývoje vykazují sirotkové v ústavech, kde vyrůstají bez
běžných sociokulturních podnětů. Studie z roku 1957 popisuje podmínky
novorozenců v libanonském sirotč<span class="text_exposed_show">inci,
kde byly děti pevně zavinuty, zbaveny vizuální stimulaci díky těžkým
závěsům mezi jednotlivými postýlkami, krmeny byly z lahví na polštáři a
pečovatelky se jich dotýkaly pouze velmi krátce během měnění plen.
Starší děti měly málo místa pro pohyb a nedostatek hraček. Jejich
průměrný výsledek na Cattelové vývojové škále byl 63, zatímco průměr
amerických dětí byl 101. V podobných podmínkách íránského sirotčince
chodilo ve třech letech pouze 15% dětí.<br /> To jsou jedny z nejhorších podmínek jaké mohou děti mít k vývoji.<br />
Nicméně v mnoha kulturách existují restrikce přirozených vývojových
aktivit, které mají vliv na posunutí nástupu určitých vývojových
milníků. <br /> Jedním z nejděsivějších příkladů je praxe ukládání dětí do
pytlů s pískem, která byla popsána v severní Číně. Slabším povahám
doporučuji odstavec vynechat. V prvních 12 až 24 měsících tráví děti až
16 hodin denně uloženy ve spacích pytlích s pískem, tyto pytle slouží
namísto plen a také zaručují, že se dítě v nepřítomnosti rodičů nebude
hýbat a nezraní se (rodiče odcházejí do práce). Dětem se časem uvolňují
pouze horní kočetiny. Tyto děti jsou vývojově jednoznačně opožděné
oproti dětem vyrůstajícím v tomtéž regionu, které už používají pleny.<br />
Také podstatně menší omezení hrají roli, například japonské děti
vykazují opoždění ve vývoji, pokud jsou oblékány do těžkého oblečení
nebo jsou přikrývány těžkými látkami.<br /> V jiné studii se zjistilo, že
děti v americkém Denveru jsou opožděny v lezení v průměru asi o tři
týdny pokud přijdou do „lezeckého věku“ v zimě, děti které se do tohoto
věku dostávají v létě, kdy je teplo, jsou popředu. Roli hraje jednak
oblečení, které je v zimě těžší, jednak délka denního světla a s ním
spojená aktivita dětí.<br /> V některých kulturách rodiče omezují děti
proto, aby jim zajistili bezpečí. Gusiiové v Keni mají rčení „mrzačení
se blíží“, čímž říkají, že ve věku, kdy se děti začínají svobodně
pohybovat (mezi jedním a druhým rokem) hrozí jim zranění, která je mohou
zmrzačit. Jsou konfrontováni s mnoha velkými nebezpečími, např.
otevřeným ohněm, do něhož batolata mohou upadnout. Paraguajští Achéové
se zase vydávají na dlouhé cesty pralesem a v tomto prostředí batolata
výhradně nosí, nenechávají je běhat a vzdalovat se více než metr od
matek. Pohybový vývoj je opožděný, děti začínají chodit kolem 23-25
měsíce věku. Tyto děti jsou na Denverské vývojové škále v jednom roce
věku opožděny o dva měsíce oproti americkým dětem. Ve třech až čtyřech
letech jsou opožděny dokonce o 17 měsíců. Přesto ale ve věku osmi až
deseti let, kdy začínají trávit čas odděleně od rodičů, naprosto
překonávají americké děti ve schopnosti šplhat na sedmimetrové stromy
nebo ve zručnosti v používání mačet a ostrých nožů.<br /> V západní
společnosti se hodně diskutuje o tom, že dítě má trávit hodně vývojového
času na břiše, Je prokázáno, že děti, které spí na zádech a tráví méně
času na břiše mají pozdější nástup lezení a jemu příbuzných dovedností,
které vyžadují zapojení horní části trupu a horních končetin. Děti které
spí na zádech často přeskakují fázi lezení. Studie které se tomuto
tématu věnovaly ale vycházely ze srovnání s dětmi, které spaly na břiše,
což byla v době vzniku studií ještě moderní praxe, která byla později
opuštěna kvůli prokázanému vztahu k SIDS.<br /> <br /> Co vyplývá z této
kapitoly? Pro mě určitě znovu a zase to, že vývoj dítěte závisí na
velkém množství proměnných a v postmoderní společnosti, kdy každá rodina
vytváří dítěti zcela jiné zázemí co se týče péče, prostředí a
rodinných tradic, je velmi odvážné tvrdit, že nějaký konkrétní postup
bude mít konkrétní výsledek – třeba tak, jak se to tvrdí o pokládání na
bříško nebo lezení. Ještě odvážnější a bláznivější je tvrdit jaké dopady
budou mít tyto dovednosti v dospělosti. <br /> Kromě toho je vidět, že
děti jsou nesmírně odolná stvoření, která jsou schopna překonat různá
fyzická omezení, dohnat zpoždění, překonat překážky. Proto je na místě
přestat se strašením. Děti dobře prospívají v průměrné péči, průměrných
rodičů, evoluce nespoléhá na dokonalost. Když dáme dětem lásku, bezpečí a
důvěru, když budme s nimi, budou mít největší sílu na to aby rozvíjely
své schopnosti. </span></span></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfEqBTmAnFslWLGI_QaiRmyc9szYdOq392YZnQjoovDoUkaeSk8YrriuqFgl01q_vI97oqhNEGaAOpAjzbpgczPRq9sK3UWdk_UiwNf0cws2x10TdgNe5Mbnuxc7zoLzGR0R81ocoL39Yv/s1600/11900029_744998125629562_6346920782269414632_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfEqBTmAnFslWLGI_QaiRmyc9szYdOq392YZnQjoovDoUkaeSk8YrriuqFgl01q_vI97oqhNEGaAOpAjzbpgczPRq9sK3UWdk_UiwNf0cws2x10TdgNe5Mbnuxc7zoLzGR0R81ocoL39Yv/s320/11900029_744998125629562_6346920782269414632_n.jpg" width="215" /></a></div>
<br />
<br />
Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br /><br />
<br />
<br />
<br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"></span></span></span><br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="text_exposed_show"><br /></span></span></span>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-14209682986982190782016-02-08T03:36:00.000-08:002020-05-13T05:51:46.086-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 6.</span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFUpGXc97oxPlpE73-LUd_CYn0lP5dCl_-rddle6XnnG5UxNBlDkz_SsQnxWRCB3fNqIWrx43M3V7bRDq5CxAGKxwAr0R-jpaZPyS5zcakkm5-xg3U0tVOc3cebCJPxSfZxPUZDcld4f_I/s1600/11888053_743951249067583_3700127381179234757_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFUpGXc97oxPlpE73-LUd_CYn0lP5dCl_-rddle6XnnG5UxNBlDkz_SsQnxWRCB3fNqIWrx43M3V7bRDq5CxAGKxwAr0R-jpaZPyS5zcakkm5-xg3U0tVOc3cebCJPxSfZxPUZDcld4f_I/s320/11888053_743951249067583_3700127381179234757_n.jpg" width="239" /></a></div>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"> <br /> Ještě krátká poznámka k lezení. V některých kulturách je totiž považováno za závadné a nežádoucí. <br />
Rodiče na Bali například považují lezení za příliš "zvířecí" a proto ho
svým dětem zakazují. V období, kdy západní děti začínají s lezením,
balijské jsou jen zřídka pokládány na zem, a pokud je někdo z dospělýc<span class="text_exposed_show">h spatří při pokusu o lezení, okamžitě dítě zvedne. Toto popisují Meadová a Macgregor ve studii z roku 1951 <br /> Growth and culture: A photographic study of Balinese childhood.<br /> <br /> V příštím díle, trošku delším, se budeme věnovat právě pohybovým restrikcím napříč kulturami a jejich vlivu na vývoj dítěte.<br /> <br /> Ilustrační foto: Mother and Son (Kintamani, Bali) <br /> <a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Firaleon.buzznet.com%2F&h=oAQEjpsaq&enc=AZP0chj3Fdks2a9Qcv7pZU4dqHJjhtuGuTdKpL4M1yzovapAmNcGkWbSD3DzOIWZFt3rw4_mPfcsP7zl0zI3Mup0IssDRkuItZJ6K23mNS2VQAJNIS8t-bz0O_Jfys-Zt9x2rgzbBCbO0lUxsTLmKKvn&s=1" rel="nofollow nofollow" target="_blank">iraleon.buzznet.com<br /></a></span></span></span><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Firaleon.buzznet.com%2F&h=oAQEjpsaq&enc=AZP0chj3Fdks2a9Qcv7pZU4dqHJjhtuGuTdKpL4M1yzovapAmNcGkWbSD3DzOIWZFt3rw4_mPfcsP7zl0zI3Mup0IssDRkuItZJ6K23mNS2VQAJNIS8t-bz0O_Jfys-Zt9x2rgzbBCbO0lUxsTLmKKvn&s=1" rel="nofollow nofollow" target="_blank"><br /></a>Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br /><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-56151506836138906362016-02-08T03:31:00.001-08:002020-05-13T05:51:47.348-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 5.</span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"> <br />
Odborníci, kteří se v minulosti věnovali výzkumu psychomotorického
vývoje dětí předpokládali existenci jistých vývojových univerzálií.<br />
Předpoklad univerzálních vývojových stupňů znamená, že dítě nemůže daný
stupeň přeskočit, jednotlivé stupně si nemohou konkurovat ani se
vyskytovat v jiném než daném pořadí.<br /> <span class="text_exposed_show">Z
pohledu antropologie je tento přístup mylný. V dostupných studiích
mnoho afrických dětí vůbec nelezlo a mnoho z těch, co lezly to dělaly až
v pozdějším věku. Například na Jamajce 29% dětí lezení přeskakovalo a
ty které lezly s tím začaly ve věku, kdy začaly také chodit. Ukázal se
překvapivý fakt – lezení, dovednost která je považována za základní
milník ve vývoji vedoucí k chůzi u mnoha dětí chybí nebo je nahrazováno
jinou sekvencí chování. Ve skutečnosti až 17% britských dětí neleze, z
nich 10% se místo toho posunuje po zadku a 7% začne rovnou chodit.<br />
Před sto lety přeskakovalo stádium lezení zhruba 40% amerických dětí.
Posouvaly se po zadku, případně válely sudy, volily pravděpodobně
způsoby přesunování, ve kterých je neomezovalo tehdy typické dětské
oblečení – dlouhé košile.<br /> Je stejně zajímavé že mnoho typických
vývojových dovedností se v psychomotorických škálách nevyskytuje. Vědci,
kteří chování dětí zkoumali, prezentují ve svých přehledech a na
obrázcích izolované dítě na neutrálním pozadí, jejich přesvědčení je, že
vývoj dítěte není ovlivněn kulturou a společností, je dán jedině a
pouze geneticky a je tudíž univerzální. Antropologický výzkum ale
ukazuje, že tomu tak není. Zdravé děti všech kultur vykazují velmi
odlišné vývojové vzorce. Ale navzdory dramatickým rozdílům ve výchově,
klimatu i mnoha dalších faktorech, všechny zdravé děti na světě se naučí
chodit, sedět a uchopovat předměty.<br /><br />Obrázek je z osvětové publikace který před pár lety dostávaly matky v porodnici.</span></span></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCxv0qN0ilMD811HFxpBKvcNp8iGWCyr25V12NO0pDYPYv559-4Kbc2DTIcziZAf0PvseE5igC0ZFyL_KCNi3pNMiIsou1NgTMTV6x-Xes3GYF0mFn_pwevzhLYJdbGSpgAkHAc4QbP46n/s1600/11902582_743641215765253_8323826544302615366_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCxv0qN0ilMD811HFxpBKvcNp8iGWCyr25V12NO0pDYPYv559-4Kbc2DTIcziZAf0PvseE5igC0ZFyL_KCNi3pNMiIsou1NgTMTV6x-Xes3GYF0mFn_pwevzhLYJdbGSpgAkHAc4QbP46n/s320/11902582_743641215765253_8323826544302615366_n.jpg" width="217" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br /><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a> </div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-66788524732937164712016-02-08T03:28:00.002-08:002020-05-13T05:51:47.710-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 4.</span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"> <br />
Než načnu dnešní téma, musím na úvod něco zmínit. Západní matky žijí v
totálním chaosu ohledně doporučení v péči o dítě. Radí jim matky,
tchýně, kamarádky, zdravotníci, žurnalisté, stát, každý něco trochu
jiného. <br />Vývoj společnosti je tak rychlý, že každá generace radí něco
jiného, medicína ani nečeká na výmě<span class="text_exposed_show">nu
generací a klidně radí něco zcela jiné co dva roky. To například zažily
ženy, které rodily v sedmdesátých letech, kdy jim v jedné a téže
porodnici jednou nařídili pokládat dítě na břicho a nikdy jinak a o dva
roky později se to stejně emotivně zakazovalo. Proto máme tendenci
hledat stabilitu v minulosti nebo v těch částech světa, kde vývoj nefrčí
tak ďábelským tempem. To ale může být zrádné. Kultura je funkčně
propletená síť, některé souvislosti této sítě jsou zjevné jen lidem
uvnitř sítě a některé dokonce ani těm. Je ošidné interpretovat nebo
přejímat zvyklosti jiných kultur, nerozumíme-li síti, jíž jsou součástí a která je
obklopuje. <br /> To o čem budu nyní psát jsou způsoby, jakými pečují
matky v různých kulturách světa o své děti ve snaze zlepšit některé
jejich dovednosti, zejména ty, které chtějí podporovat, které potřebují
používat. Jsou to jejich lety prověřené způsoby, které jsou v souladu s
jejich představou o tom, čemu my říkáme psychomotorický vývoj dítěte.
Pokud budete šokováni, nezapomeňte, že oni by z leckterého našeho počínání byli
také. <br />
V mnohých kulturách v Africe, Karibiku nebo Indii provází denní koupání
dětí také tradiční masáž a protahování. Matky dětem pasivně ohýbají a
natahují končetiny, třou jejich kůži a natírají je olejem. Někdy děti
nechávají viset nebo s nimi třesou a hážou. Matka nebo i babička dává
dítěti nožku na čelo nebo mu kříží ruce za zádíčky, někdy kříží jednu
končetinu přes druhou tak dlouho, až je dítě poskládáno do kuličky.
Masáž může zahrnovat natahování končetin, prstů, chodidel, penisů,
kosmetické hlazení tváře a hlavy a nebo mačkání kloubů dokud
"nekřupnou". Matky vyhazují děti do vzduchu nebo je houpou v různých
polohách - drží je v podpaží, za hlavičku nebo hlavou dolů za kotníky.
Tato koupelová rutina často končí zabalením dítěte do látky pro
ukidnění. Tento postup je někdy vysoce ritualizovaný. Jednotlivé rutiny
popisuje obrázek a jsou skutečně popsány v studiích.<br /> Příště se tomuto tématu budeme ještě věnovat.<br />
Proč toto vlastně píšu? Nepodřezávám si větev na které sedím, když vám
sem jindy dávám příklady Afričanek, které nosí své děti celé dny na
těle? A co se spíše zamyslet nad tím, jestli podobné zvláštní věci
neprovádíme se svými dětmi ve jménu uspíšení nebo zkvalitnění
psychomotorického vývoje i my? Kam patří ono nezbytné polohování na
břicho, které se má praktikovat už od narození po několik desítek minut
denně a které mnohé děti opláčou? Rehabilitace kojenců s odchylkami od
našich tabulek metodami určenými pro těžce postižené? Není snad u nás
rozšířenou praxí přetahování předkožky u chlapců? Nějaké další nápady na
všeobecně kulturně rozšířené rutiny, které mají zdokonalit naše děti a
při kterých je spokojenost dětí a matek sporná? <br /> Z mého
etnologického pohledu se staletí tradic vlastně jeví jako
ospravedlnitelnější důvod než medicínská praxe, jejíž platnost je
omezena na desetiletí, než se ustanoví praxe nová. Nemusíte souhlasit,
ale zamyslet se můžete.<br /></span></span></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0WVIKvzmvmTnhMZ1uBtMVeFYpex-ei3vRfVMxp1Xbfcy63uQG7K5bexJ_-EmowSfsym7KyDQbNyDw7I2SsZt3kOhefq3zg4BOr_fbbVGkZT_tn3AZwHvuWPAmFiurYcwXBbYd6ELx1j_O/s1600/11214366_735951583200883_4092825824569122559_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0WVIKvzmvmTnhMZ1uBtMVeFYpex-ei3vRfVMxp1Xbfcy63uQG7K5bexJ_-EmowSfsym7KyDQbNyDw7I2SsZt3kOhefq3zg4BOr_fbbVGkZT_tn3AZwHvuWPAmFiurYcwXBbYd6ELx1j_O/s320/11214366_735951583200883_4092825824569122559_n.jpg" width="315" /></a></div>
<br />
Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br /><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-56939295729842911092016-02-08T03:21:00.000-08:002020-05-13T05:51:47.408-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 3.</span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"> <br />
Antropologové nabízejí namísto laboratorních podmínek západního výzkumu
přirozený experiment, který porovnává motorické dovednosti mezi
jednotlivými kulturami i uvnitř nich. K pozornosti se tak dostává velké
množství různých faktorů, které ovlivňují motorické dovednosti,
například klima, bydlení, terén, nást<span class="text_exposed_show">roje, očekávání rodičů, naivní teorie nebo konkrétní praktiky při péči o děti.<br />
Dobrým příkladem přirozeného experimetnu může být preference k užívání
pravé nebo levé ruky. Pravorukost je téměř univerzální v kulturách,
které kladou důraz na psaní a ovládání nástrojů. Některé kultury
povzbuzují pravorukost výtkami, někde se dětem levá ruka dokonce
přivazuje.<br /> ALE - byla by preference pravé ruky i tam, kde děti
nezískávají formální vzdělání, nemají k dispozici psací potřeby, není
zde velký tlak na ovládání manuálních nástrojů a pravorukost není nijak
povzbuzována? Takové podmínky mají například děti na Papui Nové Guineji a
přesto vykazovaly silnou preferenci pravé ruky, pokud dostaly do ruky
pro ně nové nástroje jako tužku nebo nůžky.</span></span></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFvy2S-PikMLB-8PF2lJh_lf9zr7jFDwGS4p-E9iegZhOGRWWobetJtaaG3NtBmyL70NokOGTx_H6xzKtXBC4V62K-OWZgY4iY_n43niA8iOSb1ioDTlYvLguGdAl-ARYsQ3gGbbglI3Iu/s1600/11060165_727354410727267_6315927538430354024_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="284" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFvy2S-PikMLB-8PF2lJh_lf9zr7jFDwGS4p-E9iegZhOGRWWobetJtaaG3NtBmyL70NokOGTx_H6xzKtXBC4V62K-OWZgY4iY_n43niA8iOSb1ioDTlYvLguGdAl-ARYsQ3gGbbglI3Iu/s320/11060165_727354410727267_6315927538430354024_n.jpg" width="320" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br /><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a> </div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-19719302557840442592016-02-07T23:32:00.000-08:002020-05-13T05:51:46.325-07:00<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span><br />
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_56b8419cec5685c20647513">
<h2>
Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 2.</h2>
<br />
<h3>
Trocha historie a jedna z kapitol debaty "nature versus nurture"</h3>
<br />
Gesselova vývojová škála (obdoba našich tabulek psychomotorického
vývoje, jejíž první verze byla publikována v roce 1925) inspirovala
sociální antropology k mezikulturním srovnávacím výzkumům věkových
norem. Největší zájem se od poloviny 20.s<span class="text_exposed_show">toletí
soustředil na zkoumání afrických dětí. Bylo zjištěno, že děti v Ugandě
jsou měsíc až dva popředu oproti Gesselově škále v jednotlivých
dovednostech, jako je držení hlavičky, sed, stoj, chůze, v běhu jsou
dokonce o čtyři měsíce popředu. <br />Další desítky studií z jiných míst v
Africe se zdály tyto závěry potvrzovat. Převládala tendence vysvětlovat
tato zjištění geneticky. V překrásné knize Zdeňka Matějčka a Josefa
Langmeiera Výpravy za člověkem z roku 1981 (kterou jsem nedávno zhltla, a
kterou doporučuji všem zájemcům o vývoj dětí) je zachyceno právě toto
období objevu africké "předčasné zralosti". <br />Pozdější výzkumy ze
sedmdesátých let však přinesly méně jasné závěry. Ukázalo se, že některé
jiné africké kultury (např. děti v Zambii) jsou oproti Gesselově škále
spíše pozadu, v jiných kulturách jsou zase jednotlivé výsledky tak
kolísavé, že výsledek srovnání není příliš spolehlivý. <br /> Genetické
vysvětlení začlo být zpochybňováno, zejména když se časem zjistilo, jak
velkou roli hraje rozdílná praxe péče o děti. Zjistilo se, že zralost je
větší tam, kde je aktivně podporována a pokud jsou africké děti
vychovávány více západním způsobem, jejich zralost v konkrétních
dovednostech je menší.<br /><br /> </span></div>
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_56b8419cec5685c20647513">
<span class="text_exposed_show"></span></div>
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_56b8419cec5685c20647513">
<span class="text_exposed_show"></span></div>
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_56b8419cec5685c20647513">
<span class="text_exposed_show"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJJog9b4HZiVYB00vo5Au5_NK6ZUbvKhxD_3wShC3WwW5kkPUnmySqNifPIoQUfbQOPxtw-w6nK4DDlZ7kSPrm6UqjrzMkDwPUOMERkLIffHeli3SkVdNChEWTgsIqPbUqLjAoYmRvcJhZ/s1600/11350898_723496094446432_5439068360979580167_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJJog9b4HZiVYB00vo5Au5_NK6ZUbvKhxD_3wShC3WwW5kkPUnmySqNifPIoQUfbQOPxtw-w6nK4DDlZ7kSPrm6UqjrzMkDwPUOMERkLIffHeli3SkVdNChEWTgsIqPbUqLjAoYmRvcJhZ/s320/11350898_723496094446432_5439068360979580167_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_56b8419cec5685c20647513">
<span class="text_exposed_show"><br />Na fotografii jsou ugandské děti v sirotčinci, kde se o ně starají západní dobrovolníci, zdroj<br /> <a href="http://fmscblog.com/hunger-issues/what-i-learned-in-a-ugandan-orphanage/" rel="nofollow nofollow" target="_blank">http://fmscblog.com/<wbr></wbr><span class="word_break"></span>hunger-issues/<wbr></wbr><span class="word_break"></span>what-i-learned-in-a-ugandan<wbr></wbr><span class="word_break"></span>-orphanage/</a></span><br />
<br />
<br />
<span class="text_exposed_show">Další díly série:<br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-ditete-z-pohledu.html" target="_blank">1. díl</a><br /><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br /><a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a> </span></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-86216285671789387172016-02-07T23:27:00.001-08:002020-05-13T05:51:48.259-07:00<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"><span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Psychomotorický vývoj dítěte z pohledu antropologie, 1.díl</span></span></span></span></h2>
<h2>
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption"></span></span></h2>
<br />
<span class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" tabindex="0"><span class="hasCaption">Všude
na světě se matky dozvídají informace o načasování vývoje dětí buďto od
svých matek, porodních bab nebo také od lékařů a z knih. Pozorují, zda
děti v určitém věku získávají patřičné dovednosti, zejména ty, které
jsou pro jejich kulturu důle<span class="text_exposed_show">žité.<br /> V
kulturách, kde se používají formální rutinní procvičování a nácviky
určitých dovedností, jsou matky více naladěny na sledování milníků, pro
které je dítě "trénovano".<br /> Tak například sezení je velmi důležité
pro matky v Ugandě, protože reflektuje společenské chování a je
požadováno pro speciální ceremonii, při které dítě získá jméno. <br />Chůze je
důležitá jak pro matky v Ugandě, tak pro malijské matky, protože je
spojena s věkem odstavování a nácviku samostatné hygieny u dětí. <br />Když
německé matky sledovaly videa s nahrávkami formálních rutinních cvičení,
které s dětmi provádějí kamerunské matky, komentovaly pouze nezvykle
drsné zacházení s dětmi, ne jejich motorické dovednosti. <br />Naopak když
kamerunské matky sledovaly videa s nahrávkami německých matek, hrajících
si s malými dětmi ležícími na zádech, dělaly poznámky o nedostatku
motorických stimulů. Byly naprosto šokovány, že německé matky netrénují
s dětmi sezení a chůzi, a obávaly se, že jejich děti budou opožděné. <br /><br /> Na obrázku jsou kamerunské děti, které denně takto přinášejí vodu, zdroj <a href="http://picafric.com/" rel="nofollow nofollow" target="_blank">picafric.com</a></span></span></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg5No-gO4iUJhet8PDIr2yzL2qI0XNCVqe2-9bGa6Uiq64XqjN0uIOMjUZMLPNZaCB5Cmj8g7B8w0XwDH5KnTsScywGBRAZP1x_6L-1JOFFP9iLd4WHbd4VolQNL4xcZwV2QOIKILl_kxE/s1600/11742998_722478571214851_5924556552753783597_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg5No-gO4iUJhet8PDIr2yzL2qI0XNCVqe2-9bGa6Uiq64XqjN0uIOMjUZMLPNZaCB5Cmj8g7B8w0XwDH5KnTsScywGBRAZP1x_6L-1JOFFP9iLd4WHbd4VolQNL4xcZwV2QOIKILl_kxE/s320/11742998_722478571214851_5924556552753783597_n.jpg" width="229" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Další díly série:</div>
<br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu.html" target="_blank">2. díl</a><br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_8.html" target="_blank">3. díl</a><br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_30.html" target="_blank">4. díl</a><br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_61.html" target="_blank">5. díl</a><br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_78.html" target="_blank">6. díl</a><br />
<a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2016/02/psychomotoricky-vyvoj-deti-z-pohledu_26.html" target="_blank">7. díl</a> Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-28832901943323353662014-10-06T05:34:00.006-07:002020-06-07T01:46:24.596-07:00Dětské kyčle a nošení dětí na tělePředkládáme Vám článek, který vyšel v roce 2010 v německém odborném časopise Orthopädische Praxis. Je to tedy článek, který má sloužit ortopedům jako zdroj informací k problematice nošení malých dětí. Originál je ke stažení např. zde: <a href="http://www.trageportal.de/mediapool/93/935470/data/OP_Fettweis_neu.pdf">http://www.trageportal.de/mediapool/93/935470/data/OP_Fettweis_neu.pdf</a><br />
<br />
Dr. Ewald Fettweis - nar. 1926 je přední německý odborník na problematiku dětských kyčlí, kterým věnoval mj. knihu Hüftdysplasie - Sinnvolle Hilfen für Babyhüften, 2004. Aktivně spolupracuje jako poradce s Trageschule Dresden.<br />
<br />
Protože tyto informace jsou u nás málo známé a podle našich zkušeností o ně matky malých dětí velmi stojí, přeložily jsme jej do češtiny.<br />
Bohužel se nám nepodařilo získat pro korektury přímo ortopeda, pokud by nějaký měl zájem, uvítáme i dodatečnou korekci. <br />
Zároveň jsme se snažily aby byl článek srozumitelný i nám laikům, matkám, poradkyním nošení a dalším kdo podporují ženy po porodu v kontaktu s jejich dětmi. Proto jsou na konci článku vysvětlivky.<br />
Přeložila Zuzana Nosková, korektury: Anna Pohořálková, Anna Kšírová<br />
<br />
<div class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://www.vbavlnce.cz/" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqbfvfil-2vk5H0sBpUlRvJB6qr4i7aS5P2tYTPIjBK8yYVbk2_bi8rEaDnwtTTdZzu39_cDkIfJX3ca5F7Lk52PBpWhtQn8ApD7KT7hCU3pJuri834SF0CoiOekIiP-bvVj3eSur80rr5/s640/reklama+006+blog.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<h1 align="justify" class="western">
<span style="color: #70ad47;">O nošení
miminek a malých dětí v šátcích nebo nosítkách</span></h1>
<h2 align="justify" class="western">
<span style="color: #70ad47;">E. Fettweis</span></h2>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0.28cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Nosit miminka a malé děti na těle matky či otce je dnes stále
oblíbenější. Dříve takové nošení vypadalo téměř exoticky. Ještě před několika desítkami let byli nosící rodiče oslovováni soucitně nebo vyčítavě kolemjdoucími na ulici. A stejně soucitně se lidé chovali vůči nošeným dětem. Autor to ví od svých vlastních dcer, kterým
nošení sám doporučil. Stejně tak bylo špatně vnímáno, když matky na veřejnosti kojily. Dnes to však patří k obrazu
ulice a nikdo tomu nevěnuje pozornost.
<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Mé prvotní doporučení nosit děti, vycházelo ze zprávy o vývoji
v Japonsku (1). Dříve, když děti byly nošeny na zádech a směly
pobíhat volně po bytě, nevyskytovaly se v Japonsku téměř žádné
luxace kyčlí. Poté co se od této tradice upustilo,
luxací kyčlí přibylo.
<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;"><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">To byl impuls k rozvoji léčby luxace kyčlí v abdukčně flekční poloze (2). </div><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">Doporučení k nošení se zakládá na přijetí názoru, že nošení představuje profylaxi luxace kyčlí a pozitivně podporuje postnatální vývoj dětských kyčelních kloubů. Pokud jsem dotázán, odpovídám jako ortoped, že s ohledem na dítě mohu nošení v této pozici bezpochyby doporučit. Objevují se však způsoby nošení, se kterými se s ohledem na dětské kyčelní klouby ztotožnit nemůžu a před kterými by se dokonce mělo odrazovat. </div><div><br /></div></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Dnes známe dva různé důvody, proč nosit děti. První důvod je
již výše uvedená podpora rozvoje kyčelních kloubů. Druhým
důvodem je to, co se označuje jako „bonding“. Tím je myšlen
blízký vztah mezi „nosičem“ a „nošencem“. U matek a otců
je často přítomna emocionální touha mít dítě stále u sebe.
Rodiče také vědí, že dítě je klidnější a spokojenější,
když s ním udržují tělesný kontakt. Psychologové a mnozí
dětští lékaři z těchto důvodů nošení podporují.
Nicméně při některých doporučovaných způsobech nošení
není zajištěna správná poloha kyčlí. Proto bych dále chtěl
ukázat, jaké biomechanické podmínky jsou příznivé pro vývoj
kyčelních kloubů a ulehčit tak rozhodování při volbě vhodného způsobu nošení (4,5,6).<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Přírodní národy, stejně jako mnohé národy s rozvinutou
kulturou, u kterých je nošení tradicí, vědí, jak se nosí
„správně“. Dnes máme speciální poradkyně nošení, které
jsou často vzdělávány ve školách pro lektory vázání šátků.
Zde se mohou naučit jaké šátky nejlépe vybrat (např. kvůli
materiálu) a jak je správně vázat (pozn. překladatelky: v německém originálu je
příloha věnovaná německým školám pro poradkyně nošení).
K dispozici máme také průmyslově vyráběné pomůcky na
nošení. I zde jsme často odkázáni na poradce (viz obrázky 1, 2)<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Dlouho panoval názor, že luxace kyčlí vzniká v začátcích
chození z důvodu vrozené mělké kyčelní jamky, která nedokáže udržet pohybující se hlavici stehenní kosti (3). Dnes se všeobecně prosadil názor, že luxace ve
většině případů vzniká po narození, když jsou nohy předčasně
a příliš rychle z původního prenatálního pokrčení
natahovány a poté se z důvodu nedostatečné „kloubní
opory“ vymknou z pánve. Pánev je nejprve chrupavčitá a
postupně se přeměňuje na kost. Tento proces je v době
narození v různém stádiu pokročilosti. To znamená, že chrupavka ještě není dostatečnou jistotou pro udržení hlavice v žádoucí poloze (4). Nošení,
které se vyskytovalo u Japonců a jiných národů, popřípadě se
stále vyskytuje, vede v ideálním případě k zabránění
předčasnému natahování nohou, přičemž zajišťuje
směřování hlavice stehenní kosti do středu kloubní jamky
(tzv. centrování) a podporuje přeměnu chrupavky v kost.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjILkFFKZLiPO9iHVy4PJLf4QcUXLSwV0k277k778sDQBulj-oS0ZbH42V1fVq1MCuOHXqWkywRYZWT2GFpF5RdyUsA-7WYGwgFEDTT8WLN7PQ2MusNw2l4YD8_CD1wdpFLr3yaGkrKLTmN/s1600/Fett+Nagura.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjILkFFKZLiPO9iHVy4PJLf4QcUXLSwV0k277k778sDQBulj-oS0ZbH42V1fVq1MCuOHXqWkywRYZWT2GFpF5RdyUsA-7WYGwgFEDTT8WLN7PQ2MusNw2l4YD8_CD1wdpFLr3yaGkrKLTmN/s1600/Fett+Nagura.jpg" width="320" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #666666;"><i><br />Obrázek 1: Strana z publikace z Nagury z roku 1940 se
dvěma obrázky. Nezobrazují však postavení kyčlí podle Lorenze</i></span><br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Zabránění předčasného nebo příliš silného natažení a
podpora centrování se děje u nošení v šátku díky tomu, že
šátek zasahuje až do podkolenní jamky. Díky tomu se hýžďová svalovina nemůže natahovat a tím natahovat i kyčelní kloub. Naopak pomáhá
rozvíjet centrování tím, že se při každém stažení vyboulí
a při tom vyvine tlak na krček a hlavici stehenní kosti
směřující do středu kloubní jamky.
(viz zobrazení 3). Můžeme si to představit následovně: Když
chceme pokrčit loket, můžeme nahmatat pohyb bicepsu. Když druhou
rukou budeme klást pokrčení odpor, dojde k výraznému
vyboulení a zesílení bicepsu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyBuX3-_2m2k6KDHAj2BmipbyJ0bMYKtF7It6Vw1okp5PsAaqT9rFTZl3AlM_lw2H3tmo3ha1LN2lUeM3JIs68aOJ7GZiUYa1EThEWMSRPOof7Qsu9MoYqg8bwogGJE84bMCK8y5LRhIUn/s1600/Fett+na+boku.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyBuX3-_2m2k6KDHAj2BmipbyJ0bMYKtF7It6Vw1okp5PsAaqT9rFTZl3AlM_lw2H3tmo3ha1LN2lUeM3JIs68aOJ7GZiUYa1EThEWMSRPOof7Qsu9MoYqg8bwogGJE84bMCK8y5LRhIUn/s1600/Fett+na+boku.jpg" width="235" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #666666;"><i>Obrázek 2: Afroameričanka s dítětem na boku – na hřebenu
kyčelním. Kyčelní klouby jsou ohnuty v úhlu větším než
90 stupňů. Šátek zasahuje až těsně ke koleni. To je pro kyčle
nejlepší pozice.
</i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK67E4P-GV0IoA725Zq5NWkP8uqP2BaTKCNPaz4iKS6RxMYhKYJxfUHIfC8AQN8qR8T7T87PKiqmUd2JXaGO5x1dDLXLZucgEsdT6RkBRK7h0vVlwjEVCrGiuPGGX0dyi5SHEXztLkvO1b/s1600/ergo+Fett.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK67E4P-GV0IoA725Zq5NWkP8uqP2BaTKCNPaz4iKS6RxMYhKYJxfUHIfC8AQN8qR8T7T87PKiqmUd2JXaGO5x1dDLXLZucgEsdT6RkBRK7h0vVlwjEVCrGiuPGGX0dyi5SHEXztLkvO1b/s1600/ergo+Fett.jpg" width="230" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #666666;"><i>Obrázek 3: Dítě na břiše s obličejem k nosiči
v průmyslově vyráběné nosící pomůcce (ergonomické
nosítko). Pozice je pro vývoj kyčlí vhodná: pokrčení dobrých
90 stupňů, roznožení je v rámci doporučeného rozmezí, okraj
zasahuje až těsně ke kolennímu kloubu</i></span>
</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;"><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">Podpora zkostnatění chrupavky pánve je dána tím, že rovnoměrné rozdělení tlaku na hlavu a pánev v chrupavce vyvine hydrostatický tlak a ten je podnětem pro změnu chrupavky v kost. Každý pokus o natažení nohou v šátku (který natažení brání - pozn. překladatelky) je tedy čin, který pomáhá dobrému vycentrování hlavy pánve stejně, jako podporuje zrání, tj. zkostnatění pánve. Na koci 60. / začátkem 70. let začalo být pisateli nápadné, že děti, které trávily čas v pozici vleže na bříšku, trpěly častěji luxacemi kyčlí. V té doběk nám přišel z Ameriky trend ukládat děti na břicho. Pokládání na břicho bylo v kontrastu k mému doporučovanému abdukčně flekčnímu postavení. Vznikla na to konto i krátká vědecká kontroverze (6,7,8). Výše naznačené biomechanické podmínky nebyly v té době známé, popřípadě ne dostatečně známé. Dnes ale dodatečně vysvětlují, proč děti natažené v pozici na břiše častěji trpí luxacemi kyčlí. V této poloze jsou totiž kyčelní klouby pasivně natahovány a hýžďová svalovina, jejíž důležitá role je popsána výše, je vyřazená.</div><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;"><br /></div><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">Jaká je tedy vhodná míra roznožení a pokrčení nohou? Kvůli nošení dětí na zádech byl japonský autor (1) po dlouhá léta přesvědčen, že nejlepší je postavení kyčlí podle Lorenze, tenkrát favorizované a obecně přijímané. Zobrazení, která se nacházela v jeho publikaci, to však v žádném případě neukazovala (viz zobrazení 1). V žádném případě nebyl úhel roznožení 90°, ale výrazně menší. Přičemž menší děti byly nošeny i malými sourozenci s úzkými zády. Dříve byl pravděpodobně nejrozšířenější způsob nošení na boku „na kyčli“, takže na hřebenu kyčelním s pokrčením většinou větším než 90 stupňů. Pozdější výzkumy prokázaly, že vhodné je pokrčení mezi 110° a 120° a roznožení 40° , protože je při tom osa mezi stehnem a krčkem téměř kolmá ke všem ostatním pánevním rovinám a tím vytváří dobré podmínky pro základní utváření kostí (9). Vhodné stupně pokrčení a roznožení jsou samozřejmě závislé na věku dítěte a velikosti těla nosiče. Měli bychom také rozlišovat mezi optimální mírou a kolísáním kolem ní. To je srovnatelné se správnou rychlostí na dálnici. Abdukce by neměla přesahovat 55°. Addukce přesahující střední postavení je pro kyčle nebezpečná, protože hlava v takovém případě tlačí proti pánevní jamce a tím ji může poškodit. Pokud si udržíme v paměti biomechanické podmínky nošení ve vztahu ke kyčelním kloubům, je jednoduché posoudit, jestli jsou některé způsoby nošení vhodné nebo je lepší je zamítnout. Nošení na zádech s obličejem k nosiči s roztaženýma nohama je vhodné. Nošení na zádech s obličejem od nosiče je možné jen s nataženýma nohama. Sama váha nohou je natahuje. Dítě je může jen těžko aktivně pokrčovat, hýžďové svaly jsou částečně v jejich výhodné funkci vypnuty. Proto je tato pozice nevhodná. Je to podobné pozici na břiše, kdy je dítě s obličejem k nosiči s dolů visícíma nataženýma nohama, a tím je tato pozice do jisté míry špatná. Jsou však nosící techniky, při kterých je šátek uvázán takovým způsobem, že odpovídají našim požadavkům. Odpovídající nosící pomůcky také existují (viz zobrazení 3). Nošení na břiše s obličejem od nosiče je podobné jako nošení na zádech s obličejem od nosiče, proto bych ho nedoporučoval (viz zobrazení 4). Nošení na boku na pánvi s ohnutím 90 stupňů nebo víc a roztažení v odpovídajícím měřítku je vhodné (viz zobrazení 2). </div></div><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjV_L8LXQRDct_uRBMLrtKzcT39JjCY85yPV8IkdLARflKvc0Qs38Ky3U3r0D97UZ9hq8Nbd5uRS64TM0jd5s-B7xZN6XgT1tItuAj0pp-X6kg4BNn6KlB587BNQZpmg9viNC5kOWtkA2fg/s1600/Fett+klokanka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjV_L8LXQRDct_uRBMLrtKzcT39JjCY85yPV8IkdLARflKvc0Qs38Ky3U3r0D97UZ9hq8Nbd5uRS64TM0jd5s-B7xZN6XgT1tItuAj0pp-X6kg4BNn6KlB587BNQZpmg9viNC5kOWtkA2fg/s1600/Fett+klokanka.jpg" width="232" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #666666;"></span></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<span style="color: #666666;"><i>Obrázek 4: Ukazuje dvakrát pozici na břiše, vlevo s obličejem
k nosiči, vpravo s odvráceným obličejem, v průmyslově
vyráběné nosící pomůcce (klokance). Obě jsou pro vývoj kyčlí
nevhodné. Nohy jsou v kyčelním kloubu nataženy. Lze to
posuzovat stejně jako pozici vleže na bříšku na pevné podložce. </i></span><br />
<span style="color: #666666;"><i><br /></i></span></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Výjimečné postavení zaujímá způsob nošení v kolíbce (viz
zobrazení 5). Při tom jsou nohy jen mírně ohnuty a je nebezpečí
addukce jedné nebo obou nohou. Je doporučováno jen první dny po
porodu. Ale děti mohou být při správné vázací technice a při
opoře hlavy nošeny svisle již brzy po porodu.
<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI7kqPWSRWw1eB6fwmHGISk-Uf225EOn9rf2rypFvJHnfW3fW4walhkkco6Zm7T6XSz0V6kyBxjqTt9dfx3MUFU_cedrz5HLSgWlwR9PQJ_A7n8Fl3lQQ6Nqt9JvLbAkS1jgoFGoGQ79Zo/s1600/Fett+kol%C3%ADbka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI7kqPWSRWw1eB6fwmHGISk-Uf225EOn9rf2rypFvJHnfW3fW4walhkkco6Zm7T6XSz0V6kyBxjqTt9dfx3MUFU_cedrz5HLSgWlwR9PQJ_A7n8Fl3lQQ6Nqt9JvLbAkS1jgoFGoGQ79Zo/s1600/Fett+kol%C3%ADbka.jpg" width="216" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<i><span style="color: #666666;">Obrázek 5: Takzvaná kolíbka. Postavení nohou nelze posoudit. Je zde nebezpečí, že by jedna nebo obě nohy mohly být v addukci, což je nebezpečné, protože tak může vznikat tlak na kloubní jamku. Měla by být vhodná pro novorozence. Nicméně novorozenci mohou být za dodržení určitých pravidel nošeni ve vzpřímené poloze již několik dní po porodu jak ve vhodném úvazu, tak ve vhodné průmyslově vyrobené pomůcce.</span></i><br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;"><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">Při nošení existují jisté nuance, kterým by měla být věnována pozornost. To se týká především pohybových možností kolenního kloubu. Kolenní kloub by měl mít možnost volného pohybu. Podle toho, jakým způsobem je šátek uvázán, může zasahovat až za koleno a tím omezovat možnost pohybu. To znamená dlouhodobé natahování ischiocruální svaloviny, jejíž nepřetržité natahování hraje roli při vzniku luxace kyčlí.</div><div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">Ruce by měly být taktéž volně pohyblivé a dýchání nesmí být omezováno. Kojenec by neměl být víc sevřený, než je nutné. Po devíti měsících se těší z pohybu. Radost lze poznat z mimiky a z kopání. Dalším problémem jsou důsledky nošení pro nosiče. To postihuje v první řadě jejich páteř. To je naopak závislé na tom, zda je váha dítěte přenášena na jedno rameno nebo na trup. To první se stává především při nošení na pánvi (na boku). Je to nevhodné především pro ty nosící osoby, které trpí skoliózou, nebo problémy s krční páteří. Samozřejmě lze strany střídat. Nově existuje nová pomůcka, u které je pak váha přenášena rovnoměrně na záda(pozn. překladatelky - autor patrně myslí ergonomická nosítka). Často jsou pásy zavázány ve předu na břiše (pozn. překladatelky - zde je patrně myšleno nosítko typu mei-tai). Zde by se měly provádět ještě speciální výzkumy.</div></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<a href="https://www.blogger.com/null"></a> </div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Literatura:</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
1. Nagura, S.: Angeborene Hüftverrenkung und Volksgewohnheit.
Zenralbl. Chir. Nr. 23 (1940) 1042 – 1050.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
2. Fettweis, E.: Sitzhockstellungsgips bei
Hüftgelenksdysplasien. Arch. Orthop. UnfallChir. 63 (1968)
38 – 51.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
3. Lorenz, A.: Die sog. Angeborene Hüftverrenkung. Ihre Pathologie
und Therapie. Enke Stuttgart, 1920.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
4. Fettweis, E.: Die Behandlung des kindlichen Hüftluxationsleidens
in Sitzhockstellung nach Fettweis in D. Tönnis (Herausgb.):
Hüftluxation und Hüftkopfnekrose. Enke Stuttgart (1978) 30 –
53.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
5. Fettweis, E.: Über muskelmechanische und biomechanische
Bedingungen der SitzHock</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Stellung bei der Behandlung des kindlichen Hüftluxationsleidens.
Orthop. Praxis 8 (1991) 477 – 481.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
6. Fettweis, E.: Zur Prophylaxe des kindlichen Hüftluxationsleidens
Z. Orthop. 109 (1971) 905 – 911.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
7. Mau, H.: Bemerkungen zu E. Fettweis: „Zur Prophylaxe des
kindlichen Hüftluxationsleidens.“ Z. Orthop. 110 (1972) 270 –
271.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
8. Fettweis, E.: Erwiderung auf die Bemerkungen von H. Mau über die
Arbeit des Verfassers „Zur Prophylaxe des kindlichen
Hüftluxationsleidens.“ Z. Orthop. 110 (1972) 272 – 275.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
9. Büschelberger, H.: Ätiologie, Prophylaxe und Frühbehandlung
der Luxationshüfte. Beiträge zur Orthopädie und
Traumatologie 11 (1964) 535 – 548.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
10. Kirkilionis, E.: Ein Baby will getragen sein. Kösel, 1999.</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Adresa autora:</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Dr. med. E. Fettweis</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Facharzt f. Orthopädie Chefarzt i.R.der orthopädischen
</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Klinik des Vinzenzheims</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
Schleckheimer Str. 118
</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
D52076 Aachen</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
EMail: ewald.f@tonline.de</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
www.hueftgelenkdysplasie.de<br />
<b><br />VYSVĚTLIVKY </b><br />
<b>abdukce</b> - lat. odtažení, v našem případě označuje roznožení<br />
<b>addukce</b> - lat. přitažení<br />
<b>úhel roznožení</b> - představte si že sedíte s nohama nataženýma před sebou, Vaše natažené nohy představují 0°, dejme tomu že levou nohou pohnete do boku o 40°- tím dostanete požadované roznožení. Takto je v článku myšleno roztažení nožiček u nošeného dítěte<br />
<b><b>addukce přesahující střední postavení </b>- </b>v článku se týká kolíbek, laicky si můžeme představit, že vzniká, když si dáme nohu přes nohu, vzniká tím záporný úhel<br />
<b>úhel pokrčení </b>- představte si, že stojíte, zvednete-li a pokrčíte jednu nohu, pak úhel, který vaše stehno zaujímá k stojící noze je úhel pokrčení - v článku se pro malé nošence doporučuje úhel 110° až 120°<br />
<span style="font-family: calibri, sans-serif; font-size: 11pt; line-height: 107%;"><b>ischiokrurální svalovina</b> - zadní svaly stehna
(tzv. hamstringy)</span><br />
<b>postavení kyčlí podle Lorenze</b> - zobrazuje tento obrázek dítěte v sádře. Adolf Lorenz (1854-1946) byl rakouský ortoped, mmch. narozený ve slezské Vidnavě, otec známého etologa Konrada Lorenze. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Q851AhGHPGNijWqu6yKev9e6pdR0uGvk6MF-k3ui1QDps7HyBp5X1g05rWIX4UDeTdiKtTOBf1yhP5E4ui_-l34KPEp0KUH9ddWbNtGz6GXs8JMq5WWokx7jstZavsMp_v90T75LY3nY/s1600/Lorenzstellung.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Q851AhGHPGNijWqu6yKev9e6pdR0uGvk6MF-k3ui1QDps7HyBp5X1g05rWIX4UDeTdiKtTOBf1yhP5E4ui_-l34KPEp0KUH9ddWbNtGz6GXs8JMq5WWokx7jstZavsMp_v90T75LY3nY/s1600/Lorenzstellung.jpg" width="320" /></a></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br />
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<b></b></div>
<div align="justify" class="western" style="line-height: 108%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: calibri, sans-serif; font-size: 11pt; line-height: 107%;"><br /></span></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-22655998746992906072014-04-27T04:48:00.002-07:002020-06-06T04:18:23.606-07:00Vzděláváme experty - lekce první: PLÁČ<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><a href="http://evolutionaryparenting.com/about/" target="_blank">Tracy G. Cassels</a> - psycholožka provozující populární stránky <a href="http://www.evolutionaryparenting.com/">www.evolutionaryparenting.com</a><br /><br /><i>Sérii článků s názvem Educating the Experts sepsala jako odpověď a zároveň výzvu americkým autorům knih o péči o děti a o výchově, aby je poučila o vědecky relevantních (důkazy podložených) faktech z vývojové psychologie. I my v České republice máme své experty, i my často slýcháme rady, které jsou více pověrami než čímkoliv jiným a které poškozují psychiku dítěte a celkově vztah mezi rodiči a dítětem. Tracy byla tak milá a dala nám svolení k publikaci v češtině. Děkujeme.</i></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiio54ld5zI4ckgfQpysaZTapmPjWcpbGu3w84_BN3569wuNlFpZvN8B7KS3E8Q-gWLfciLX2X45cmsm_Wx2nXOKweGn18z3gDDsNEx3yeME-ghWMaUmO4o8IySvs9jfCktASzcBWCoBUhV/s1600/Educating_Experts-300x127.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiio54ld5zI4ckgfQpysaZTapmPjWcpbGu3w84_BN3569wuNlFpZvN8B7KS3E8Q-gWLfciLX2X45cmsm_Wx2nXOKweGn18z3gDDsNEx3yeME-ghWMaUmO4o8IySvs9jfCktASzcBWCoBUhV/s1600/Educating_Experts-300x127.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Experti radí...<br /><br /></td></tr>
</tbody></table>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://www.vbavlnce.cz/ergonomicka-nositka" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img alt=" ergonomická nosítka Storchenwiege" border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7DOYDjc1GgvRKeS8o3QOfauJEcc68x8kk76o2vEe6gAz402JBmYqnML280qtwPFWny4uBNNWOXXZCeTasumDjGXZXmNwulI-YLoT2AGLAFJNPCtw52GR6XReKvx_vx0B1dzf9mOhbAxES/s640/reklama+001+blog.jpg" width="640" /></a></div>
<span lang="cs-CZ"><i> </i><br />Vy,
kdo si říkáte "zaříkávači dětí" a „experti“ na to, jak
dostat děti do postele. Vy, kdo píšete knihy, v nichž učíte rodiče,
jak přesně se mají starat o své děti – zdá se mi, že si
potřebujete trochu oprášit své znalosti. Když vidím matky nakupovat vaše knihy, nebo poslouchat vaše vystoupení v televizi,
kde udílíte „rady", myslím s pohnutím na děti těch
rodičů, kteří slepě následujÍ vaše doporučení.
Vyslovujete teorie, které by nikdy neměly zaznít, a rodiče se pak
řídí vašimi radami, protože nemají k dispozici žádné jiné,
lepší, a doufají, že pro své dítě dělají to nejlepší. A to
bez ohledu na nepřeberné množství vědeckých důkazů, které
vám naznačují, že vaše metody jsou nejen špatné, ale mohou
děti skutečně poškodit. Napadlo mě, že když
jsem doktorandka vývojové psychologie s přístupem ke každému
recenzovanému časopisu, mohla bych vám nabídnout zdarma (slovo,
které vy nepoužíváte) poučení o nesčetných tématech
rodičovství, o kterých tak rádi píšete. Zpočátku jsem si
myslela, že to bude jednorázová lekce pokrývající vše, ale pak
jsem si uvědomila, že je to bláznovství a bylo by to příliš
dlouhé na jednu vyučovací hodinu - budete zřejmě potřebovat
čas, abyste vše integrovali, a dozvěděli se, o co tady vlastně
běží, než opět začnete kázat k davům. A tak to uděláme v
průběhu několika lekcí, z nichž každá bude pokrývat jedno
téma.<br /><br /><br /><br />Kde začít ? Přemýšlela jsem o tom a rozhodla se,
že začneme historií toho, co víme o pláči. Vzhledem k tomu,
že vaše největší poslání je ukončit dětský pláč ať už je to
ve dne nebo v noci, zdá se, že budete potřebovat trochu více
porozumění pro důvody proč děti pláčou, a také co to znamená,
když dítě nepláče. Tak pojďme na to...<br /><br />Proč dítě
pláče?</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiO4vKXgNJXDrqOWzNjRLSSi3iYNK9PVnbPl6ZscatlM1Q3l_0B65t4QHWUgjje0tDiFVjhy6uYfxjKzn0-H5I6KfeB62cBCTjIVK7wlK1Pwblgial6lHHoYT2LIy31H11aSfPe8cfdYBNO/s1600/Happy-Baby.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_6dS9HtcmC2qPZIFeSEWBB6-7xdjQWLvufeYalRXdIehmIpJ-AHeGkZz4tcOu-Knqf6pUtw8FJV3-e5sOc5JQ2PhX78ayKht97Wv2-intDQSkFHuurvopvR_W0d2yVvRV-7Z4MxH8ihMF/s1600/crying-baby.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_6dS9HtcmC2qPZIFeSEWBB6-7xdjQWLvufeYalRXdIehmIpJ-AHeGkZz4tcOu-Knqf6pUtw8FJV3-e5sOc5JQ2PhX78ayKht97Wv2-intDQSkFHuurvopvR_W0d2yVvRV-7Z4MxH8ihMF/s1600/crying-baby.jpg" width="200" /></a><span lang="cs-CZ"><br />Na to je jednoduchá odpověď - aby <u>jeho potřeby
byly uspokojeny</u>. Chceme-li odpovědět komplexněji, musíme začít
konstatováním, že pláč je jediná forma <u>komunikace</u>, kterou malé
děti mají k dispozici (než se začnou učit vokalizovat nebo
znakovat), a evolučně se vyvíjel tak, aby ho rodiče chtěli
ukončit. (Za zmínku stojí, že rodiče mohou reagovat na náznaky
jejich dítěte tím, že provedou co dítě potřebuje, ale tyto
náznaky nejsou přesně řečeno formou komunikace, pokud nejsou
provedeny dítětem s výslovným záměrem sdělit jiným to, co
dítě právě potřebuje). Pláč vás tahá za uši a bolí vás z
něj srdce, a to vše proto, abyste reagovali na potřeby vašeho
dítěte okamžitě, ne proto, abyste je ignorovali v naději, že
pláč brzy skončí. A v závislosti na typu pláče (protože vaše
dítě bude mít různé pláče pro různé potřeby), se bude lišit
také očekávání dítěte na to, jak budete reagovat. Vždy však
bude očekávat, že budete reagovat. Nezáleží na tom zda spíte
nebo ne, nebo zda vaše dítě spí, fyziologicky bude dítě plakat
vždy, když něco potřebuje. Výjimkou je když a) dítě bylo
vycvičeno neplakat b) je ve fyziologickém stavu, který snížuje
jeho schopnost plakat. Vy všichni experti, i když třeba tvrdíte,
že jste proti „vyplakávání“, prosazujete různé formy
opuštění plačícího dítěte. A vy všichni podporujete způsoby
"výcviku", aby vaše dítě neplakalo. Takže ve
skutečnosti navrhujete ignorovat potřeby dítěte a vycvičit je k
tomu, aby vám přestalo své potřeby sdělovat. Je nesmírně
důležité, abyste plně pochopili klíčovou roli, kterou hraje pláč
v životě kojence.<br /><br /><br />Odpověď na to proč děti pláčou je tedy
velmi jednoduchá. Většina lidí si je na nějaké úrovni vědoma
toho, co pláč znamená, a proto matky vymění dítěti plenu, nebo
si dítě dají na hruď (i když je předtím zrovna nakrmily), a to
vše ve snaze uspokojit jeho potřeby. Je třeba si ale položit
jinou důležitou otázku- co je příčinou toho, že dítě
nepláče nebo přestane plakat?<br /><br />Proč dítě přestane plakat
?</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuoAyZt5XP9JjnDohHvH8KV52NS-ZO3fXgDpnAQTtz4sN9UmWZNwsQeDniCi1OuiG3fji-MPcnDDYBK87GsMn2oxLlJQKt99y_clsGHc4uFXTS7shehk9ztVXRRuCjSWmiLDs0osrw4jzV/s1600/Happy-Baby.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuoAyZt5XP9JjnDohHvH8KV52NS-ZO3fXgDpnAQTtz4sN9UmWZNwsQeDniCi1OuiG3fji-MPcnDDYBK87GsMn2oxLlJQKt99y_clsGHc4uFXTS7shehk9ztVXRRuCjSWmiLDs0osrw4jzV/s320/Happy-Baby.jpg" /></a><span lang="cs-CZ"><br />Myslíte že odpověď na tuto otázku je ve vašich
knihách, ve vašich výchovných metodách, ve vašem poradenství.</span> Myslíte si to proto, že předpokládáte, že když dítě přestane
plakat, tak je v pořádku. Nebo že pokud po dvou týdnech výcviku
dítě již nepláče před usnutím, tak se poučilo o tom, kdy se
chodí spát a zvládlo večerní rutinu. Většinou to ale není ten
případ, ke škodě všech dětí, které musí snášet vámi
doporučené postupy. Proč tedy děti opravdu přestanou plakat
?<br />
<span lang="cs-CZ"><br />a) nejlepší odpověď pro dítě je, že <u>byly uspokojeny
jeho potřeby</u>. Dítě má hlad a maminka je nakrmila. Dítě mělo
mokré pleny a dostalo suché. Úžasné na tom je, že ošetření
potřeb dítěte neprodleně snižuje zdravým způsobem pláč v
dlouhodobém horizontu. Mary Ainsworth a Silvia Bell, dvě vývojové
psycholožky, provedly v roce 1970 longitudinální studii na Johns
Hopkins University kde sledovaly jak matky reagovaly na pláč svých
děti, a jaký to mělo vliv na jejich pozdější kojenecké chování
[ 1 ]. Zjistily, že čím rychleji matka reaguje na pláč svého
dítěte, <i>bez ohledu na to, jak efektivní byla v utišení pláče v
daném okamžiku</i>, tím méně dítě plakalo později. Kromě toho
také zjistily, že nejefektivnější byl na ukončení pláče v
rámci jedné epizody kontakt s matkou (tj. dotek). Abychom to
shrnuli, když jsou uspokojeny potřeby, děti přestanou plakat.
Kromě toho, čím lépe rodič reaguje na pláč dítěte, tím se
snižuje pravděpoodobnost pláče v budoucnosti. V návaznosti na to
co už víme dokazuje obsáhlý výzkum teorie vazby, že čím
citlivější je rodič k potřebám dítěte v prvním roce života,
tím bezpečnější je vazba jeho dítěte a tím je lepší vztah
mezi dítětem a rodičem [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] .<br /><br />Se stejným
záměrem zkoumala Dymphna van den Boom míru intervence u matek
dráždivých šestiměsíčních dětí se zaměřením na zvýšení
mateřské vnímavost a citlivosti[ 6 ] . Na konci tříměsíční
intervence zjistila, že matky v intervenční skupině byly
citlivější, lépe reagovaly a stimulovaly dítě než matky v
kontrolní skupině, a dále, že děti těchto matek bylo více
společenské, schopny lepší sebekontroly, byly zvídavější a
také plakaly méně než jejich protějšky z kontrolní skupiny.
Účinky mateřské reakce na chování dítěte lze pozorovat i u
starších věkových kategorií. Maayan Davidov a Joan Grusec
zkoumali mateřskou vřelost a reakce </span><span lang="cs-CZ"><span lang="cs-CZ">matek na úzkost ve vztahu k</span> 6-8 letým dětem a
zjistili, že větší citlivost k utrpení (ne však vřelost) je
určující pro míru dětské empatie, prosociální chování a
negativní regulaci afektu (což by v kojeneckém věku znamenalo
pláč) [7 ] .<br /><br />Proč tomu tak je? Máte vy experti všichni
pravdu v jedné věci – děti se učí a učí se rychle. Mýlíte
se ale v tom co se učí. V raném období je jedinou věcí, kterou
dítě bude opravdu internalizovat poznání, zda na ně někdo
reagoval a staral se nebo ne, a to taky bude hrát roli v jeho
budoucím chování- včetně pláče, empatie, a pomoci jiným.
Umíme jen to, co jsme se naučili, a tak dítě, které se učí
lásce, soucitu a citlivosti v tom bude pokračovat ve svém vlastním
chování, zatímco dítě, které poznalo zanedbávání se
jednoduše stáhne do sebe. Zkusme to lépe pochopit...</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrgXcsc5B18ssADyOTsypNitNgeyF1DJ82I-XofTBzPMIqvnzq2EvahQisfawP8_C-fwu1JObyOphT4io-T6hUHTcFfZFprSXpgYJ7ZtjuyDkGqVuJJZaD-nVGe9mVPHrsBeZdfpIySAlO/s1600/swaddled.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrgXcsc5B18ssADyOTsypNitNgeyF1DJ82I-XofTBzPMIqvnzq2EvahQisfawP8_C-fwu1JObyOphT4io-T6hUHTcFfZFprSXpgYJ7ZtjuyDkGqVuJJZaD-nVGe9mVPHrsBeZdfpIySAlO/s320/swaddled.gif" /></a><span lang="cs-CZ"></span></div>
<span lang="cs-CZ"><br /><br />b )
Druhou příčinou, proč dítě nemůže plakat může být nějaký
<u>fyziologický nebo fyzický důvod</u>, který mu v tom brání.
Nejběžnější jsou drastické změny v teplotě, konkrétně
přehřátí. Dítě bude plakat pouze do určité úrovně <u>přehřátí</u>,
pokud se ale přehřátí zvyšuje, pláč klesá, protože úsilí
které je zapotřebí k pláči zvyšuje tělesnou teplotu ještě
více, což vede k ještě většímu nárůstu teploty a to je v
protikladu k pocitu pohody u kojenece. Jeden z vás expertů (dívám
se na vás paní Tizzie Hall), velmi podporoval spoustu vrstvení,
které mělo chránit děti před probuzením uprostřed noci,
protože předpokládal, že dítě se budí kvůli chladu (ne kvůli
nesčetným výhodám výživy a útěchy u prsu). Jaká jsou rizika
přehřátí u dítěte? Nebezpečí přehřátí, nebo <u>hypertermie</u>,
záchvaty, kóma, neurologické poškození a smrt [ 8 ] . Případová
studie z konce sedmdesátých let zjistila, že závažná onemocnění
5 dětí (4 z nich zemřely), která zahrnovala horečku, šok a
křeče před smrtí, byla s největší pravděpodobností způsobena
přehnaně teplým zavinutím dětí, které vedlo k úžehu [ 9 ]. K
dispozici je také dostatek důkazů o tom, že hypertermie hraje
roli v syndromu náhlého úmrtí dítěte [ 10 ] [ 11 ] [ 12 ] ,
takže je velmi důležité mít na paměti obecné pravidlo, že
děti by na sobě měly mít o jednu vrstvu víc než dospělí a to
je vše . Tím, že podporujete postupy, které vedou k přehrátí
dětí, můžete nejen snížit jejich schopnost plakat, ale také
zvýšit riziko úmrtnosti .</span><br />
<br />
<span lang="cs-CZ">c ) No a poslední a
nejpravděpodobnější důvod je že dítě přestane plakat během
„nácviku“ protože to <u>vzdá nebo zjistí, že se o ně nikdo
nestará</u>. Pokud vidíte plačící dítě jako bytost, která se vámi
snaží manipulovat (a tako to vidí většina z vás), budete to
považovat za pozitivní výsledek. Ve skutečnosti byl toto
prominentní pohled na chování dětí v polovině dvacátého
století, kdy bylo rodičům opakováno, aby nebrali děti na ruce,
protože je tím zkazí a promění v malé tyrany [ 13 ] . Tento
pohled převládal od dob kdy teorie učení převzala žezlo v
psychologii (demonstrovala, že lidské chování se vyvíjí ve
vztahu k odměně a selhání). John B. Watson byl prvním
psychologem, který prosazoval behaviorismus jako formu učení, a který ho taky
jako první rozšířil i na dětství svým slavným experimentem
"Malý Albert". Experiment „Malý Albert“ byla
případová studie prokazující vznik podmíněného reflexu
(přesně to, co všichni navrhujete ve svých knihách) na
osmiměsíčním chlapci.</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEUn8bfyM88uufBeMAWLd0bk9VCArr7jpa2AqkB63umu4Lqch0zZQHUzulFzxiBV7jXjE6u8ScwksrRQGSAKBmQggKZnm4O8ss4cZ2jNlVy3QNprLcvpv1X3_ubQRjXO3vjWJQk_uolhS0/s1600/little-albert.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEUn8bfyM88uufBeMAWLd0bk9VCArr7jpa2AqkB63umu4Lqch0zZQHUzulFzxiBV7jXjE6u8ScwksrRQGSAKBmQggKZnm4O8ss4cZ2jNlVy3QNprLcvpv1X3_ubQRjXO3vjWJQk_uolhS0/s320/little-albert.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Malý Albert</td></tr>
</tbody></table>
<span lang="cs-CZ">V této studii byl malý chlapec učen, aby
se bál bílých krys. Chlapec byl umístěn na matraci v místnosti,
ve které se svobodně pohyboval bílá laboratorní krysa. Na
počátku chlapec nevykazoval vůbec žádný strach z krys. Když se
ale krysy pokusil dotknout, Watson a jeho asistent Rayner udeřili
kladivem na ocelovou tyč, aby Alberta vyděsili a přiměli jej k
pláči. A pokračovali v tom pokaždé, když chlapec sáhl na
krysu. Nakonec se Albert se snažil dostat od krys pryč, což
dokazuje, že se podařilo vytvořit podmíněnou reakci a Albert se
krys bál. Kupodivu se také ukázalo, že o dva týdny později
Albert vykazoval úzkost vůči jakémukoliv chlupatému objektu, což
ukazuje že jeho podmíněná reakce se zobecnila a udržela [14] .
Na základě této práce a silné víry v behaviorismus psal Watson
také o výchově dětí [ 15 ]. Důraz kladl na zachování citového
odstupu od dětí, aby se nezkazily; byla to jeho práce, která
vedla k propagaci rodičovského přístupu, kdy se rodiče neměli
dotýkat dětí příliš často (později bohužel připustil, že
lituje toho že psal o chování dětí, protože si uvědomil, že k
této práci neměl dostatečné znalosti, ale škoda už byla
hotová).</span><br />
<span lang="cs-CZ">Takže ano, můžete naučit vaše dítě že nebude
plakat tak, že s ním nacvičíte podmíněnou reakci, aby
neplakalo. To že nebudete reagovat dětem řekne, že křik jim
nepomůže dostat to, co potřebují . I když to všechno můžete
vnímat jako pozitivní, má to velmi závažný důsledek - <u>naučenou
bezmocnost</u>. Koncept naučené bezmocnosti navrhl Martin Seligman v
reakci na behaviorismus. Seligman pracoval se psy a zjistil, že se
nechovají tak, jak behaviorismus předpokládal, že se budou chovat
při vyvolání podmíněné reakce[ 16 ] . Konkrétně vytvářel
podmíněnou reakci psů na elektrický šok. Ve dvou skupinách byli
psi uvázáni společně tak, že pouze jeden měl kontrolu nad tím,
kdy elektrické šoky skončí. U druhého psa to bylo zdánlivě
náhodné. Seligman (a Maier, jeho partner v těchto experimentech)
zjistili, že skupina psů, kteří neměli kontrolu nad ukončením
šoků vykazovala chování podobné klinické depresi u dospělých.
Důležité je, že když se tito psi dostali do situace, v níž
měli kontrolu nad tím, co se děje, stejně nejednali - prostě
seděli a vzdali se jakékoliv akce. Tyto výsledky byly replikovány
s jinými zvířaty, včetně dětí (i když v benigním
paradigmatu) [ 17 ] , všechny se stejným zjištěním – jakmile
jednou zvířata a děti zjistili, že nemají kontrolu, přestali se
pokoušet ovlivnit své okolí a to i tehdy, když se prostředí
změnilo. Vyplakávání, striktní harmonogramy, předpoklad, že se
s vámi dítě snaží manipulovat – to vše vede k odstranění
jediné kontroly kterou dítě nad svým životní prostředím má.
Pláč je pro dítě hlavní formou kontroly a musíme s ním
zacházet se stejným respektem jaký bychom prokazovali kterémukoliv
dospělému s ohledem na jeho potřeby. Pokusy, které by vystavily
děti nebezpečí se sice neprovádějí, ale známý psycholog Dr.
Kevin Nugent našel mnoho depresivních symptomů u dětí, u nichž
chybí komunikace s rodiči. Rodiče, kteří nejsou schopni reagovat
nebo jsou prostě odmítaví vůči pokusům dítěte o komunikaci
mají děti, které zobrazují klasické příznaky těžké deprese
[ 18 ] .</span><br />
<span lang="cs-CZ"><br /><br />Stručně řečeno, pokud nereagujeme na pokus
kojence o komunikaci, docílíme toho, že děti tyto pokusy
přinejmenším vzdají, případně budou projevovat dlouhodobou
naučenou bezmocnost. Tento typ neplakání je škodlivý pro
dlouhodobou psychickou pohodu miminka, bez ohledu na to jak prospěšný
může být v daném okamžiku pro mámu a tátu.<br /><br />Závěry<br /><br />Doufám,
že jste se dnes naučili, že a) pláč je jednoduše formou
komunikace a pro dítě je tato forma komunikace primární a b ) že
ne všechny formy „neplakání“ mají stejný význam. Děti se
potřebují naučit, že mají kontrolu nad svým prostředím a
můžou ovlivňovat změny ve svém životě; také potřebují
vědět, že jsou milovány a že je o ně pečováno. Miminka s
rodiči nemanipulují- ve skutečnosti něčeho takového nejsou
schopna, a Mary Ainsworth ve svém díle dalekosáhle prokázala, že
zde rozhodně nejde o manipulaci. Pláč vede ke komunikaci mezi
pečovatelem a dítětem a tato komunikace vede časem k přirozené
redukci pláče [ 1 ] [ 2 ]. A pro vás je důležité si uvědomit,
že skutečnost, že dítě přestalo plakat není vždy dobrá věc
. Ve skutečnosti jediný zdravý způsob ukončení pláče je ten,
která vyplývá z uspokojení potřeb dítěte. Další možnosti
buďto vystavují dítě buď riziku onemocnění nebo úmrtí (
hypertermie ) nebo psychologického poškození (naučená
bezmocnost). ( Zapamatujte si, že také dochází k neurologickému
poškození, ale k tomu se dostaneme v jiné lekci o vyplakávacích
technikách.)</span><br />
<span lang="cs-CZ">Tímto se nakonec dostáváme k tématu druhé
lekce- Jaké jsou potřeby dítěte? Hlavní myšlenkou vašich
programů je tvrzení, že rodiče mohou nechat své dítě plakat,
protože všechny jeho potřeby byly naplněny. Ale to je špatný
předpoklad, takže čekejte na další díl...</span><br />
<span lang="cs-CZ"></span><br />
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref1" title="">[1]</a> Bell SM & Ainsworth MSD. Infant crying and maternal responsiveness. <i>Child Development (1972); </i>43: 1171-1190.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref2" title="">[2]</a> Ainsworth MDS. The development of infant-mother attachment. In BM Caldwell & HN Ricciutti (Eds.), <i>Review of child development research (1973)</i> (Volume 3, pp 1-94); Chicago: University of Chicago Press.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref3" title="">[3]</a> Egeland B & Farber EA. Infant-mother attachment: Factors related to its development and changes over time. <i>Child Development (1984)</i>; 55: 753-771.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref4" title="">[4]</a> Isabella RA & Belsky J. Interactional synchrony and the origins of infant-mother attachment: A replication study. <i>Child Development (1991)</i>; 62: 373-384.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref5" title="">[5]</a>
Isabella RA, Belsky J, & von Eye A. The origins of infant-mother
attachment: An examination of interactional synchrony during the
infant’s first year. <i>Developmental Psychology (1989)</i>; 25: 12-21.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref6" title="">[6]</a>
van den Boom DC. The influence of temperament and mothering on
attachment and exploration: An experimental manipulation of sensitive
responsiveness among lower-class mothers of irritable infants. <i>Child Development (1994)</i>; 65: 1457-1477.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref7" title="">[7]</a> Davidov M & Grusec JE. Untangling the links of parental responsiveness to distress and warmth to child outcomes. <i>Child Development (2006)</i>; 77: 44-58.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref8" title="">[8]</a> Waldron S & MacKinnon R. Neonatal thermoregulation. <i>Infant (2007)</i>; 3: 101-104.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref9" title="">[9]</a> Bacon C, Scott D, & Jones P. Heatstroke in well-wrapped infants. <i>The Lancet (1979)</i>; 313: 422-425.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref10" title="">[10]</a>[10]
Nelson EAS, Taylor BJ, & Weatherall IL. Sleeping position and
infant bedding may predispose to hyperthermia and the sudden infant
death syndrome. <i>The Lancet (1989)</i>; 333: 199-201.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref11" title="">[11]</a>
Ponsonby AL, Dwyer T, Gibbons LE, Cochrane JA, Jones ME, & McCall
MJ. Thermal environment and sudden infant death syndrome: case-control
study. <i>British Medical Journal (1992)</i>; 304: 277.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref12" title="">[12]</a> Kleemann WJ, Rothamel T, Troger HD, Poets CF, & Schlaud M. Hyperthermia in sudden infant death. <i>International Journal of Legal Medicine (1996)</i>; 109: 139-142.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref13" title="">[13]</a> US Children’s <i>Infant Bureau</i> pamphlets (1924).</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref14" title="">[14]</a> Watson JB & Rayner R. Conditioned emotional reactions. <i>Journal of Experimental Psychology (1920)</i>; 3: 1-14.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref15" title="">[15]</a> Watson JB. <i>Psychological care of infant and child</i> <i>(1928)</i>. New York: WW Norton Company Inc.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref16" title="">[16]</a> Seligman MEP & Maier SF. Failure to escape traumatic shock. <i>Journal of Experimental Psychology (1967)</i>; 74: 1-9.</div>
<div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref17" title="">[17]</a>
Watson J & Ramey C. Reactions to response-contingent stimulation in
early infancy. Revision of paper presented at biennial meeting of the
Society for Research in Child Development. Santa Monica, CA, March
1969.</div>
<a href="http://evolutionaryparenting.com/educating-the-experts-lesson-one-crying/#_ednref18" title="">[18]</a> <a href="http://www.irishtimes.com/newspaper/health/2011/0726/1224301372540.html">http://www.irishtimes.com/newspaper/health/2011/0726/1224301372540.html</a> (Accessed July 27, 2011)<br />
Further readings on Emotion in Infants and Attachment Theory, as kindly recommended by Dr. Andreia C.K. Mortensen:<br />
Wolff, P.H. 1987. The development of behavioral states and the
expression of emotion in early infancy: New proposals for investigation.
Chicago: University of Chicago Press.<br />
Bowlby, J. (1969,1982) Attachment [Vol. 1 of Attachment and Loss].
London: Hogarth Press; New York, Basic Books; Harmondsworth, UK:
Penguin.<br />
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-79562802856461896802014-03-16T13:01:00.001-07:002020-05-13T05:51:48.198-07:00Biologická péče - nové výzkumy o kojení potvrzují důležitou roli "savčí pozice" na břichu matky<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-gO1ZpRuvTfVDjVb5V1GSKoSBI0UeKPB_bkwmZAJK0dQUV7CaPSyZZJAIPRPLv8ASUFHYvXUlwwArk7d9bXImo9dXtq63POFDL62WIO7vvMG-eMQF8fmAITnJCUJBLKgSayxzBORwWSfs/s1600/Bio+Nurturing+FRONT+Cover+.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-gO1ZpRuvTfVDjVb5V1GSKoSBI0UeKPB_bkwmZAJK0dQUV7CaPSyZZJAIPRPLv8ASUFHYvXUlwwArk7d9bXImo9dXtq63POFDL62WIO7vvMG-eMQF8fmAITnJCUJBLKgSayxzBORwWSfs/s1600/Bio+Nurturing+FRONT+Cover+.jpg" /></a></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Výzkumy
Suzanne Colson ohledně instinktivní, vrozené podstaty kojení,
přinášejí poučné závěry. V pozici, kdy se dítě celým tělem
opírá o tělo matky, kdy na dítě přirozeně působí gravitace,
v této pozici se pozitivně uplatňu</span></span><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">j</span></span><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">í
vrozené reflexy. Podobné je to s vertikální polohou při nošení
dětí. Novorozenec je podstatně samostatnější než si myslíme a
než mu často dovolíme být. <br />
<br />
Děkuji laktační
poradkyni Janě Michálkové za upozornění na tyto zajímavé
výzkumy a Hance Pechové za překlad.<br />
Původní článek s
poznámkovým aparátem najdete <a href="http://www.midwiferytoday.com/articles/biologicalnurturing.asp" target="_blank">zde</a>.<br />
<br />
</span></span><br />
<br />
</div>
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Biologická
péče: Suzanne Colsonová a její revoluce v kojení – kojení
v pololeže </span></span>
</h3>
<br />
<br />
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">(Tento
článek se poprvé objevil v Midwifery Today číslo 101 na jaře
2012)</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Biologická
péče je nový neurobehaviorální přístup k počátkům kojení.
Jeho cílem je snížit výskyt problémů s laktací a předčasného
nechtěného ukončení kojení.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Při
biologické péči se matka pohodlně opírá a dítě si pokládá
na sebe, takže každá část těla dítěte je v těsném kontaktu
s matčiným tělem, nebo s okolím. Kojení v pololeže zpřístupňuje
tělo matky pro pohyb novorozence. Až dvacet jednotlivých
novorozeneckých reflexů umožňuje dítěti aby se pohybovalo a
tyto reflexy působí zároveň jako stimulanty kojení (Colson et
al. 2008). Biologická péče je rychlá a snadná na pohopení-
nejsou zde dané konkrétní části těla, které by měly být v
kontaktu, a žádné "správné" postupy při kojení.
Místo toho matky prostě chovají své děti, jsou spolu v kontaktu
kůže na kůži tolik kolik chtějí, a to i ve chvíli, kdy dítě
není hladové a když se zrovna nekojí. To přináší do situace
některé nenápadné změny. Biologická péče se netýká jen
kojení. Nejde u ní o postup, ale o podporu matek v tom, aby držely
své děti na tom místě, které Nils Bergman (2008) nazývá
přirozeným prostředím savce. Není proto překvapující, že
mnohé matky vypovídají, že jim biologická péče pomáhá, aby
své dítě rychleji poznaly. Pozice v pololeže je ideální
pro matčino pohodlí, ale nejen to. Tato pozice přirozeně vede k
fascinující konverzaci matky a dítěte tváří v tvář, kterou
poprvé zdokumentovali<span style="color: red;"> </span>Klaus a Kennel
(1976). Při biologické péči jsou záda, krk a hlava matky
podepřené, zatímco matka pozoruje novorozence, dotýká se ho a
láskyplně s ním rozmlouvá. Jedinečná behaviorální odpověď
novorozence je obvykle jediná instrukce ke kojení, kterou matka
potřebuje.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Biologická
péče má své výhody také pro poskytovatele péče. Šetří čas,
protože rutinní učení dovedností kojení je najednou zbytečné.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Navíc
je biologická péče součástí vrozených reflexů kojence,
jejichž kvalitativní přítomnost se používá k vyhodnocení
nervových funkcí (Peiper 1963, Prechtl 1977, Amiel- Tison et Nugent
1984, Brazelton et Nugent 1995, Dubowitz et al. 1999). Profesionální
vyhodnocení biologické péče také funguje jako screeningový
test, který pomáhá porodním asistentkám, laktačním poradkyním
a ostatním poskytovatelům zdravotnické péče zjistit dříve
jakékoli neurologické problémy.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Ačkoli
často říkám, že je biologická péče nový přístup, základní
složka celého konceptu- pozice v pololeže- opravdu není nic
nového. Pokud jsou matky při kojení uvolněné, vždy se v
závislosti na podmínkách do jisté míry opírají. Záleží na
tom, jak jak jim to dovoluje domácí prostředí, nebo jak jim to
umožňuje nábytek a podmínky když jsou mimo domov. Mnoho žen si
ani neuvědomuje, že kojí v pololeže. V minulosti se na kojení v
pololeže ve většinové literatuře a kultuře nehledělo zrovna
vlídně. Biologická péče je však víc než jen poloha při
krmení. Výsledky mého výzkumu nabízí důkazy podložené
vysvětlení toho, jak na sebe jednotlivé složky biologické péče
působí a jak napomáhají začátku kojení.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Prakticky
to znamená, že poskytovatelé zdravotnické péče maji nyní k
dispozici výsledky výzkumu, které by je mohly podpořit v tom, aby
používali polohu v pololeže jako alternativu a možná také jako
pro náš druh specifický způsob kojení (Colson 2010). To by
mohlo vést k prudkému nárůstu žen praktikujících biologickou
péči- skutečnou revoluci kojení v pololeže!</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Matky
spolu s poskytovateli zdravotnické péče se na mě obracejí s
otázkami. Někdy se ptají, proč potřebujeme nový slovník ke
kojení, ale většinou chtějí lépe pochopit myšlenku biologické
péče, její jednotlivé složky a chtějí se naučit jak používat
mechanismus polohy v pololeže klinicky. Tento článek zmíněné
otázky objasňuje. Začíná konceptem, pak představuje roli,
kterou hrají primitivní novorozenecké reflexy a končí pojednáním
o tom, jak a proč biologická péče pomáhá překonat bojkot
kojení. Na závěr se dotknu potřeby nového slovníku a budu se
znovu věnovat vztahu kojící matky a dítěte, který je základem
biologické péče.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Co
je biologická péče?</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Biologická
péče je přístup, v jehož středu je matka. Když o ní hovořím,
úmyslně volím abstraktní popisy a pobízím matky, aby jim samy
daly význam. Biologická péče také přináší škálu
optimálních pozic ke kojení a z nich plynoucích stavů a reakcí
matky a dítěte. Z definice se tyto proměnné liší matku od
matky, dítě od dítěte a kojení od kojení. <br />
Šest složek
biologické péče <b>-</b><b>p</b><b>ozice těla matky -poloha
dítěte - poporodní stav -hormonální stav matky -primitivní
novorozenecké reflexy -vrozené chování matky při kojení</b>
spolu souvisí a to vede ke změnám dokonce i během jednoho
kojení.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Když
dítě leží na břiše na těle pololežící matky, gravitace
tiskne jejich těla k sobě. Každý pohyb způsobí, že se tělo
dítěte otírá o tělo matky. Tyto interakce spouštějí spontánní
nebo vrozené chování matky a dítěte při kojení. Pohodlí a
možnost svobodně si zvolit polohu ke kojení, což je podstatné
pro biologickou péči, jsou poměrně nové. Tradičně panovala
mezi experty shoda v odrazování matek od toho, aby se při kojení
zakláněly. Kolem roku 1985 učili poskytovatelé zdravotnické péče
matky sedět při kojení zpříma, nebo ležet na boku vedle dítěte.
Obrázky zobrazující matky kojící v pololeže byly většinou
přeškrtnuté velkým X, nebo jiným symbolem ukazujícím, že
pozice v pololeže není v pořádku (RCM* 1988, 2002, Renfrew,
Fisher et Arms 1990, 2004). Nicméně žádné výsledky výzkumů
nepodporují, že by bylo rutinní používání vzpřímené polohy
v sedě a boční polohy v leže správné.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Spekulace
doprovázející přeškrtnuté obrázky (žen v pololeže, pozn.)
vyjadřují strach ze zánětu a nepotvrzené teorie ohledně
nesprávné polohy, do které se prsa dostanou v pololeže (RCM 1988,
2002). Nedávno přišla s biologickým kojením i běžná
literatura o kojení (Mohrbacher 2010, LLL* 2010, Genna Watson 2010).
Přesto však můžeme v kapitolách o kojení v britských
učebnicích pro porodní asistentky najít nabízení vzpřímené a
boční polohy v leže, které stojí na neopodstatněné víře
(Ackerman 2010). Ačkoli propagace kontaktu kůže na kůži
měla pozitivní dopad na rutinu porodních sálů, na oddělení
šestinedělí v UK se stále mnoho matek neodváží kojit v poloze
v pololeže, jak ukazuje následující svědectví:</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">"Můj
syn mi byl přiložen k prsu krátce po porodu a krmil se asi 35
minut. Bylo to úžasné. Porodní asistentka byla velmi uvolněná a
jednoduše ho tam položila a nechala ho dělat co chtěl, zatímco
já jsem relaxovala v pololeže. Tehdy jsem se jednoznačně rozhodla
pro kojení, ale byla jsem si vědomá toho, že jsem slyšela mnoho
negativního týkající se kojení a neznala jsem ženu, která by
úspěšně kojila jakkoli dlouhou dobou. Jsem si jistá, že
kdyby nebyla moje porodní asistentka tak přirozená a uvolněná
při prvním krmení, všechno by bylo jinak. Pár hodin po porodu mě
přemístili na oddělení šestinedělí. Bylo to příšerné.
Sestry doslova stály na stráži a pečlivě odborně zkoumaly
všechno, co jsem dělala se svými prsy. Stále jsem slyšela nahlas
opakovanou mantru "bříško k mamince, bradavku k nosu".
Už jsem o tom před tím četla, ale netušila jsem, že je to bráno
jako zákon. Ta slova jsem teď nenáviděla. Přistihla jsem se, že
si je opakuji v hlavě a neodvážila jsem se odporovat. Bylo mi také
řečeno, že mám sedět vzpřímeně. Zastrašilo mě, když přede
mnou stála řada tří sester, které mě sledovaly, jak se snažím
donutit své dítě přisát se. Řekly, že nepůjdu domů, dokud ho
nezvládnu nakrmit ho, zatímco já jsem se jen chtěla odtamtud
dostat. Zkusila jsem nechat ho, aby si sám našel cestu k bradavce,
a dostala jsem za to vynadáno.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Nyní
vidíte, proč bych ocenila, kdyby mi někdo řekl, že jsou i
alternativní cesty ke kojení. Nemocniční sestry byly posedlé
kojením, ale nedaly žádnou praktickou radu kromě instrukcí z
letáčků vydávaných státem. Naučila jsem se, že mateřským
instinktům se dá věřit a dítě je dobře vybavené, aby se
nakrmilo, když se mu dá šance. Jen jsem tenkrát potřebovala
někoho, kdo by mi to řekl."</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Původ,
základ a vývoj biologické péče v klinické praxi a v několika
výzkumech jsou vysvětleny v mé knize "Úvod do biologické
péče: Nový pohled na kojení". Následující odstavce, z
nichž některé jsou vytažené z mé knihy, vysvětlují jak
20 primitivních novorozeneckých reflexů, které jsme popsali, může
buď stimulovat, nebo zmařit kojení. Matčina poloha v pololeže je
překvapivě základem pro to, aby se reflexy projevily jako
stimulanty. To nás vede nejdřív k těmto netušeným objevům a
následně k předložení teorie reflexů jako cesty k překonání
bojkotu kojení.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Úloha
primitivních novorozeneckých reflexů</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Hledací
a sací reflex jsou všeobecně známé potravní reflexy, přesto
jsme se rozhodli zkoumat i další novorozenecké reflexy v
souvislosti s krmením. Byl to předmět mého doktorského studia.
Zkoumala jsem a porovnávala polohy při biologické péči a
tradiční polohy, abych zjistila, jestli v nich další
novorozenecké reflexy hrají roli. Můj výzkum probíhal pod
pečlivým vědeckým dohledem. Dohlížel na mne tým akademických
a klinických odborníků- včetně dvou neonatologů, laktační
poradkyně, kraniálního osteopata a zástupkyně Laktační ligy.
Nikdy předtím jsme si nepředstavovali, že by primitivní
novorozenecké reflexy mohly mít v souvislosti s krmením negativní
vliv. Přesto jsme stále znova vídali reflexy jak odtlačují dítě
od prsu- trhavé pohyby jako otáčení hlavy, vrtění nohama,
házení celým tělem, boxování rukama, bojování, pohyby nohou,
které vypadaly jako kopání. Takový rozruch jsme nečekali. Na
druhou stranu jsme tytéž pohyby viděli hladké a koordinované,
jak pomáhají dítěti najít prs, přisát se a krmit se. Tytéž
reflexy mohou mařit pokusy o kojení na jedné straně, nebo mohou
stimulovat úspěšné kojení na straně druhé.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Bipolární
podstata těchto reflexů nás překvapila, protože tyto primitivní
reflexy byly vždy považovány za pomocníky kojení. Zároveň s
analýzou dat se jako jediná důležitá proměnná ukázala pozice
matky při kojení, která spouští reflexy buďto jako stimulanty
nebo jako bariéry. Výsledky jasně ukazují statisticky významný
rozdíl: reflexy se více projevují jako stimulanty když matka leží
na zádech, než když rovně sedí, nebo leží vedle dítěte.
Tento důležitý objev má klinické využití, obzvlášť v
případech, kdy se děti odmítají přisát k prsu.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Neúspěchy
při sání a kojení</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Pětiletá
studie charakterizuje selhání kojení buďto jako "boj s
prsem", nebo "odmítání prsu", kdy dítě, které by
mělo být hladové, je buďto příliš ospalé, aby sálo, nebo se
mu nedaří sát (Bolling et al. 2007, Foster et al. 1997, Hamlyn et
al. 2002, Martin a White 1987, White, Feeth a O´Brien 1992).
Následující studie jasně ukazují, že matky přestávají kojit
během prvního týdne po porodu nejčastěji kvůli selhání
přisávání/sání. Také jasně demonstrují trend- stabilní
pětiletý nárůst počtu matek, které předčasně odstaví kvůli
selhání sání/ přisávání (z 24% v roce 1985 na 35% v roce
2005).</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Objektivní
popis zahrnuje to, co mohou odborníci vidět nebo slyšet. Gohil
(2006) je výjimka a nabízí jasný důvod toho, co nazývá nové
chování při kojení pozorované při nalévání prsou.<span style="color: red;">
</span>Výrazem "boxování do prsu"<span style="color: red;">
</span> popisuje některé pohyby vycházející z přirozených
novorozeneckých reflexů, které jsou spojené se selháním kojení,
a které jsme neustále znova pozorovali při mém výzkumu. Gohil
(2006) píše: "Bylo pozorováno, že nemluvně nesaje a svýma
rukama zatnutýma v pěst se odtlačuje od matčiných prsou nebo
břicha, kope matku do břicha a snaží se vyhnout krmení."</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Moje
data ukazují, že toto kopání a odtlačování se od matky bylo
často spojeno se zvyšujícím se neklidem a horizontálními pohyby
hlavou sem a tam. To pak zmařilo kojení. Typicky se na začátku
krmení dítě nacházelo ve stavu bdělé pozornosti, bylo v
kontaktu kůže na kůži, nebo bylo lehce oblečené. Po asi minutě,
kdy nebylo schopné se přisát, hledací reflex projevující se
pohyby hlavy ze strany na stranu nabral na intenzitě a frekvenci.
Tyto pohyby byly často spojené s reflexivním strkáním si ruky do
úst, kdy se zdálo, že hladové dítě dává přednost sání
vlastní ruky před prsem.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Iniciativa
"Baby Friendly"<span style="color: red;"> </span>Světové
Zdravotnické Organizace, která se snaží propagovat a podporovat
kojení, také zaznamenala tento jev a naznačuje, že matky si
myslí, že pohyby hlavou znamenají, že kojenec "říká ne"
kojení (WHO 1997). V první části mého výzkumu, který jsem
nahrávala na video, vykazovala toto negativní chování více než
polovina dětí, které se kojení bránily. Matky se často bály
odmítnutí prsu. Říkaly, že dítě nemá kojení rádo.
Iniciativa Baby Friendly<span style="color: red;"> </span>nás rychle
znova ujišťuje, že v rozporu s vysvětlením matek je to normální
chování. Chápu oba pohledy. Hledací reflex se projevuje celou
škálou pohybů od nepatrného škubání rty po přehnané pohyby
hlavou ze strany na stranu. Spolu s reflexivním strkáním rukou do
úst a hrabáním rukama a nohama je to nedílná součást
normálního chování novorozence.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Přesto
jsme, jako mnoho matek, pravidelně pozorovali, že v určitých
pozicích byly tyto vrozené pohyby na překážku a shodli jsme se,
že důvodem je vliv gravitace. Dělo se to ve chvíli, když od sebe
gravitační síla odtlačovala matku a dítě, dítě bylo taženo
dolů k polštáři, nebo k matčině náruči. Ukázalo se, že
gravitace přebije to,<span style="color: red;"> </span>co se považuje
za normální stimulační podstatu reflexivní odpovědi v
souvislosti s krmením.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
ovlivňuje poloha projevy reflexů?</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Matky,
které mají zkušenost s tím, že jim byly primitivní
novorozenecké reflexy na překážku, byly v kontaktu kůže na
kůži, nebo byly lehce oblečené, ležely vedle dítěte, seděly
zpříma, nebo se lehce nakláněly vpřed. Matky, které seděly
zpříma, obvykle položily dítě na polštář před sebe v pravém
úhlu se svým tělem. Přestože byly děti obrácené ke svým
matkám, obvykle byla mezi nimi mezera nebo úhel.<span style="color: red;">
</span>Stehna, holeně a nohy dítěte byly obvykle v kontaktu se
vzduchem.<span style="color: red;"> </span>Důležité je, že matky
musely použít tlak na záda dítěte, aby ho udržely u prsu a tak
blízko, aby mohlo pít. Nazvala jsem tento nový jev v polohování
dítěte "krmení na zádech". Čím víc se matka snaží
vyvolat u dítěte široké otevření úst bradou napřed, tím
těsněji svírá záda dítěte. Tento pevný úchop se obvykle
rozšíří i na krk nebo hlavu dítěte. Čím pevnější je úchop,
tím víc bojuje dítě pomocí zuřivého hrabání nohama a/nebo
rukama se zvyšující se silou a intenzitou, dokud se nerozkřičí.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Krmení
na zádech</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Peiper
(1963) porovnává polohy při kojení u jednotlivých druhů a
vyvozuje, že lidský kojenec se obligátně krmí na zádech (kdy
matka musí fyzicky podpírat kojencova záda). Ve skutečnosti jsme
vždycky věřili, že naše miminka, na rozdíl od některých
našich savčích bratranců, zahajují krmení, když jsou držena v
náručí. Všimli jste si někdy, že pokud přikládáte dítě k
prsu ve vzpřímeném sedu, nebo v této poloze krmíte z láhve,
vždycky užíváte tlak na záda dítěte? Odborníci studující
mechanismus vzpřímené pozice namítají, že to zajišťuje
stabilitu a drží dítě blízko u prsu. Když prolistujete<span style="color: red;">
</span>jakoukoli běžnou knihu o kojení vydanou před rokem 2010,
uvidíte matky sedící vzpřímeně nebo ležící vedle svých
dětí, jak používají tento tlak na záda dítěte na téměř
každém obrázku.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h2 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><b>Savčí
pozice</b></span></span></h2>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Naopak
můj výzkum, kde jsem srovnávala polohy při biologickém kojení,
zjistil, že celá škála pohybů napomáhajících kojení byla
omezená, pokud matky držely své děti v tradiční poloze. Když
se matky opřely dozadu, jejich děti se přesunuly do pozice na
břiše, kterou také popsal Peiper (1963). V pozici na břiše jsme
pozorovali další reflex- kývavé trhavé pohyby hlavou. Ukázalo
se, že toto je spouštěno z pevného bodu v páteři dítěte a už
bylo zaznamenáno Schieldem a Prechtlem (1951) a Peiperem (1963). Je
známé u lidem nepříbuzných savců jako jsou štěňata a mláďata
křečků, že vertikální pohyby nahoru a dolů stimulují laktaci,
zatímco mládě se při krmení tiskne břichem k podkladu.
Nazvala jsem tuto pozici "přední krmení", protože naše
pozorování ukazovala, že kontakt přesahuje za břicho. Byla
zahrnutá celá přední část- od kosti hrudní po kost stydkou,
včetně oblasti hrudníku a břicha. Navíc, v pozici na břiše
jsou stehna, holeně a nárty spontánně v kontaktu buď s tělem
matky, nebo částí okolí (postel, pohovka, křeslo, povlečení
atd.).</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Při
biologické péči v pozici na břiše se děti obvykle přisají bez
pomoci a všechno se děje hladce a lehce. Také jsme pozorovali
obvyklé rysy. Za prvé, matky se v různých sklonech pololehu
cítily pohodlně. Za druhé, dítě nebylo ani svisle ani paralelně
s matčiným tělem. Většinou se dítě na matčině těle ukládalo
do podélné nebo šikmé polohy. Jinými slovy, na rozdíl od
některých nižších savců neleží lidské mládě na břiše
rovně . Je ve fyziologicky přirozené šikmé poloze. Tento svah
míří vždy nahoru díky sklonu matčina těla. Vysvětlujeme toto
sešikmení jako přirozenou cestu, jak podpořit dýchání
novorozence (Colson et al. 2008). Za třetí, dítě se většinou
dostane k prsu pomocí hledání, kdy používá kývavých pohybů
hlavou ze strany na stranu a zahrnuje celou přední část hlavy, ne
jen bradu. A nakonec - matky nemusely dítě držet. Nebylo nutné
vyvíjet tlak na záda, krk, nebo hlavu, aby bylo dítě stabilní,
nebo aby zůstávalo u prsu. Místo toho pomáhá gravitační síla
držet tělo dítěte na těle matky. Ukázalo se také, že
gravitace působí nepatrný tlak, který uhlazuje a koordinuje
reflexy. Při biologické péči se dítě stává aktivním
účastníkem, často se samo přisaje a najde svou vlastní
stabilitu.</span></span></div>
<br />
<br />
<br />
<h3 class="western">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Proč
potřebujeme novou terminologii?</span></span></h3>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Z
mé studie vyplývá, že zahájení kojení má co dělat se
spouštěním vrozených reflexů dítěte a s instinktivním
mateřským chováním. Jsou částí naší genetické výbavy,
charakterizují lidskou schopnost kojit. Debata o vlivu přírody a
výchovy, která se zabývá tím, jak si lidé osvojují biologické
chování, byla předmětem vášnivých diskusí. Většina
poskytovatelů zdravotnické péče je přesvědčená, že kojení
je součástí toho, co získáváme výchovou- že je to naučená
dovednost. Přestože Gunther (1955) konstatuje jako fakt, že matky
postrádají kojící instinkty, nebyla jsem schopná najít jakékoli
údaje, které by její tvrzení podporovaly. Podobně jako u
badatelů v ostatních oborech, moje práce přináší směs výchovy
a přirozenosti- odtud výraz biologická péče. Pokud je při
zahájení kojení důležité spuštění a udržování reflexů
kojence, podle toho, co napovídají údaje o biologické péči, pak
prioritou je zajistit podmínky tak, aby se mohla těla (matky a
dítěte) o sebe otírat a spustit tak reflexy. Poukazuje to na
potřebu přehodnotit některé tradiční rutinní postupy,
například učení dovednosti kojení, a vymezování znaků
"správného" kojení. Když se matka řídí pokyny, nebo
se snaží zapamatovat si parametry správného kojení, je
stimulován neokortex- rozumová část jejího mozku. Je všeobecně
známé, že přemýšlení tlumí spontaneitu nebo projevy vrozeného
chování. Rovněž když porodní asistentka zasahuje a působí
silou na záda, hlavu, nebo krk a pokouší se donutit dítě přisát
se, nebo nutí váhavé dítě, aby si vzalo prs, matka se může
cítit bezmocná, přestane kojit a rozšíří tak řadu matek,
které předčasně odstaví kvůli odmítání prsu. V porovnání s
tím spuštění reflexů dítěte pomocí biologické péče
podporuje spolupráci matky a dítěte, která podporovaná
hormonálním koktejlem vrozeného chování, kterému nelze se
naučit. Biologická péče je jednoduchá, neinvazivní a nikdy
nepoužívá sílu. Pojem kojení v pololeže nám pomáhá
přehodnotit aspekty současných strategií podpory kojení. Porodní
asistentky vždycky věřily, že ženské tělo je speciálně
stvořeno pro těhotenství a spontánní porod. Dvojí smysl kojení
v poloze v pololeže spočívá v tom, že po porodu se můžeme
uvolnit a zároveň být sebejisté.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Když
matka převezme odpovědnost a praktikuje biologickou péči, jak je
to pro savce přirozené, kojení už není racionální volba. Místo
toho je to součást biologického imperativu, který umožňuje
matce, aby přizpůsobila svou zkušenost svým osobním potřebám.
Kojení se stává normální denní aktivitou- bez jednotlivých
kroků, nebo úkonů, kterými by bylo potřeba se řídit.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;">Z
fyziologického hlediska jsou matky neustále schopné věnovat se
několika činnostem- kojí, zatímco jedí a pijí, chodí, účastní
se společenského života, nebo pracují doma a venku. Biologická
péče přináší ten každodenní vztah, který spočívá v
samotném aktu. Výraz "vztah" naznačuje veřejné a
soukromé vzájemné dávání a braní mezi dvěma lidmi. Při
ostatních činnostech každodenního života matky vedou a chrání
své děti a kojení není výjimka. Jako v každém vztahu je tu
kombinace vrozeného a naučeného chování. Nicméně po mnoho let
se kojení jako získaná dovednost točilo kolem postupů a metod.
Převažoval vychovávající přístup. Výchova soustředí
pozornost na nemocniční postupy a opírá se o konkrétní kroky k
úspěchu a instrukce, které nefungují u všech matek. Biologická
péče obnovuje rovnováhu. Nová terminologie uznává
důležitost kultury, přístupu a prostředí, zatímco vytváří
silný argument pro přirozenost a vrozenou součást kojení. Je to
jádro konceptu biologické péče, které přináší opravdovou
revoluci v kojení – kojení v pololeže.</span></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSPpnzdVF8Ljz6aRro2geb5mplwo1RiV8zIKvogH5Uf0sChxmI9uWmIE8Ox_jYdUooCdNt6jMD-qIdfxKBj-YCe0v2mIBob9qfeP2Ba_Z9CKaxDcgejSfTB5ZkXo4pLBIiZ5JPBeT2N0Xx/s1600/suzanne_book_600.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSPpnzdVF8Ljz6aRro2geb5mplwo1RiV8zIKvogH5Uf0sChxmI9uWmIE8Ox_jYdUooCdNt6jMD-qIdfxKBj-YCe0v2mIBob9qfeP2Ba_Z9CKaxDcgejSfTB5ZkXo4pLBIiZ5JPBeT2N0Xx/s1600/suzanne_book_600.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="font-size: small;"><b>Suzanne
Colsonová</b>
je docentka a porodní asistentka ve výzkumu na Canterbury Christ Church
University College, Canterbury, Anglie. Pracovala jako laktační poradkyně v
státní nemocnici v Pithiviers ve Francii a od sedmdesátých let se věnovala
laktačnímu poradenství a výzkumu. Přišla s novým přístupem ke kojení zvaným
biologická péče a v současné době zkoumá jeho mechanismy pro svou PhD práci.</span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="font-size: small;">RCM-
Royal College of Midwives</span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="font-size: small;">LLL-
La Leche League
(Laktační liga)</span></span></div>
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-48763578232701247232013-12-14T10:52:00.002-08:002020-06-07T02:47:04.772-07:00Přebalování se čtvercovými plenkami<i>edit: tento článek vznikl v době, kdy jsme provozovali kamennou prodejnu, dnes už máme e-shop (www.vbavlnce.cz) a zaměřujeme se pouze na nošení dětí - odkazy tedy nejsou aktivní. Přesto článek ponechváme, protože věříme, že je v něm mnoho užitečných informací</i><br /><br />Klasické plenky jsou pořád v kurzu a to i na přebalování. <br />
Je s nimi sice prakticky více práce a zaberou hodně místa při sušení, ale zato mají následující přednosti:<br />
- malá pořizovací cena<br />
- mnoho lidí má doma starší zásoby<br />
- velmi rychle schnou<br />
- dají se lehce poskládat pro malinké miminko i pro velké batole<br />
- dají se použít ke spoustě dalších věcí od kapesníku přes obklad pro nemocného po hadr na okno<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPstZJvDK_x5Xmd27AGbQlCd3zHcfxeWJ5k9Xz7WQQKk3Pnkkzg5LekDPQ9yozOzFP6YWeVZ5XDe-xN0vP1jMi95maXUZlLuHETAI09fXL0-v-ptXfrjknCgFmBem9q8TmuxHTIx_zYZ97/s1600/DSC04839.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPstZJvDK_x5Xmd27AGbQlCd3zHcfxeWJ5k9Xz7WQQKk3Pnkkzg5LekDPQ9yozOzFP6YWeVZ5XDe-xN0vP1jMi95maXUZlLuHETAI09fXL0-v-ptXfrjknCgFmBem9q8TmuxHTIx_zYZ97/s400/DSC04839.JPG" width="400" /></a></div>
Přikládáme pár tipů pro ty, kdo nad "čtvercovkami" uvažují.<br />
<br />
Pokud chcete používat pouze klasické čtvercové plenky, doporučujeme pořídit si minimálně 60 plen. Na přebalování jsou lepší pleny s vyšší gramáží, investice do nich se jistě vyplatí. Pro ty kdo hledají původního českého výrobce plen s tzv. dutinkovou vazbou, máme v nabídce pleny z Libštátského textilního závodu.<br />
Dále je možnost koupit si pleny s dutinkovou vazbou nikoliv z bavlny, ale z hebkého bambusu. Tyto pleny jsou jemnější a savější, ale více se srážejí praním a doporučují se u nich nižší teploty praní, takže to zda je použijete na přebalování necháme na vás.<br />
<br />
Pro miminko od narození doporučujeme zakoupit velikost 70x70cm. Vyrábí se také velikost 80x80, ale ta je pro novorozence příliš velká, špatně se skládá a není nezbytné ji pořizovat. Osvědčit se může u velkého batolete, nicméně i pleny 70x70 se dají používat až do doby kdy se dítě naučí na nočník. Proto doporučujeme spíše tu menší velikost.<br />
Po zakoupení pleny vždy vyperte. Nové pleny jsou na omak drsné, ale vypraním a vyžehlením se to změní. Pleny doporučujeme prát na 60°C. vyvářka není nutná, stačí ji použít jednou za čas pro lepší dezinfekci nebo pokud máte podezření na kvasinkovou infekci. Některé maminky mají dobrou zkušenost i s praním na 40°.<br />
<br />
Pro ty kdo chtějí hodně ušetřit, pro ty kdo rádi experimentují a nebo pro ty, kdo špatně snášejí komerční prací prášky odkazuji na <a href="http://vbavlnce.blogspot.cz/2012_11_01_archive.html" target="_blank">článek s návodem </a>na mýdlový prací prostředek vhodný právě na pleny.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhtyr4id-DdBYmGf5XsU1VwpoUqUNWUPjCQdFLft_PefR8hY5Zap0U-5obszLIpwAmIl8yd9XQxIZpmjjdHOayBP0KSBdjuGRw4UHZ0sguMC8QrqmNNox_C1YIWVx2mw1SxNDJQt9J47yw/s1600/su%C5%A1en%C3%AD.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" border="0" height="308" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhtyr4id-DdBYmGf5XsU1VwpoUqUNWUPjCQdFLft_PefR8hY5Zap0U-5obszLIpwAmIl8yd9XQxIZpmjjdHOayBP0KSBdjuGRw4UHZ0sguMC8QrqmNNox_C1YIWVx2mw1SxNDJQt9J47yw/s320/su%C5%A1en%C3%AD.jpg" title="" width="320" /></a></div>
Sušení čtvercových plen je náročné na prostor, ale dá se zvládnout i v malém bytě. Svého času jsem pro tento účel s úspěchem používala věšáky na sukně, na které jsem navěsila 4-6 kusů čtvercových plen. <br />
<br />
Před sušením je dobré mokré pleny hezky narovnat, protřepat, vytáhnout směrem do rohů, aby schly co možná nejvíc rovné. Pak už není třeba žehlit, stačí jen poskládat. Je pravda, že naše maminky si to bez žehlení nedovedly představit, ale dobře vyprané a hlavně vymáchané plenky dezinfekci žehličkou nepotřebují. Maximálně pokud máte podezření na kvasinkovou infekci. <br />
Nicméně žehlení může mít dobrý vliv na zjemnění hrubých plen. Takže pokud opravdu chcete žehlit, pak plenu nejdříve poskládejte a potom napařovací žehličkou párkrát pomalu přejeďte. Je to velmi rychlé a účinné, mnohem jednodušší a rychlejší než celou plenu rozžehlit a potom skládat.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXN42nSW6Sukn5d-ATHIa5IEM2kth1vqoso10PTYZ9ErojUSnsPKZqYMFnU2Wqm77P3PzXintWFBCmsn9ucf9QdZUYuOHu3B0iIK3GFyOxmGNnusRaPM4fjj7_ndXu7SQyxcXNQEzNYJKt/s1600/osminy.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="96" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXN42nSW6Sukn5d-ATHIa5IEM2kth1vqoso10PTYZ9ErojUSnsPKZqYMFnU2Wqm77P3PzXintWFBCmsn9ucf9QdZUYuOHu3B0iIK3GFyOxmGNnusRaPM4fjj7_ndXu7SQyxcXNQEzNYJKt/s400/osminy.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1. plena složená napolovic (s tou se přebalovat moc nedá...)<br />
2.plena složena na čtvrtiny<br />
3. a přeložením na půl vzniká plena složená "na osminy" a s tou se už přebalovat dá<br />
4. a taková úzká nudle vznikne, když plenu složenou napůl složíte ještě na třetiny, je to vhodné např. pro novorozence</td></tr>
</tbody></table>
Pleny lze používat složené tzv. "na osminy" nebo do nudle nebo jakkoliv to chcete pojmenovat. Není nutno ale skládat pouze na osminy, pokud potřebujete ještě užší balení, můžete si plenu složit více na úzko. Je to nejjednodušší způsob přebalování se čtvercovými látkovými plenami. Výhodou je úzké balení. Dítě cítí vlhkost pouze uprostřed pleny, boky má suché. Větrá to :-) <br />
<br />
<br />
Nevýhodou je to, že se často zašpiní i svrchní kalhotky a ty je potom nutno častěji měnit a prát.<br />
Proto při tomto způsobu přebalování doporučujeme vícero svrchních kalhotek, klidně 4-6 kousků. pro tento způsob není vhodné používat příliš bachraté svrchňáčky (velkorysého volného střihu), jako např. ty od Haipa Daipa. Plena v nich mají sklon "cestovat".<br />
<br />
<br />
Další možností je tzv. novorozenecký sklad. Je trochu složitější, ale díky němu získáte přiměřeně silnou savou vrstvu a plenka zpevněná snappi sponkou bude na dítěti dobře držet. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><img border="0" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjScY8mGrXnigo1lKEoSNXFbYRyKjMBxTYNQw_5-BPqrX-qh-8auOn4i7VvjpThMVvscDQ2YlyRuChD3W6TeuPz-6GarvR1zqcWkwjFb3tTH6y2xP0epS_Gv1XdzYq176EfBKGMy34yk5Hx/s400/novorozen-sklad.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" width="400" /></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1. plenu složte na polovic a ještě jednou na polovic, vznikne čtverec<br />
2. uchopte první volný roh a přesuňte ho po hraně plena doleva (možná, že jste skládali jiným směrem a nepůjde to, takže v tom případě doprava :-)<br />
3. výsledkem je rovnoramenný trojúhelník a pod ním napravu kus pleny - tento sklad celý otočíme na druhou stranu<br />
4. trojúhelník je dole, nahoře vlevo je přebývající kus pleny, který složíme doprava<br />
5. a ještě jednou doprava, tak aby uprostřed vznikl tlustý savý pruh<br />
6. miminko dáme na čtverec, dolní cíp přehneme k bříšku<br />
7. oba boční cípy ovineme kolem boků<br />
8. uchytíme snappi sponkou</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Prohlédněte si novorozenecký sklad v kombinaci s různými svrchními kalhotkami.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOsxtqnHPW2F-qTrDjH35AknLIusLhbq0beHe27dVOx4bxX2VSkXCtyw5YVgki8mG0jWhmwKcgnRA4s4fiixGfE9Li4vY0bGAs0NR4bb23DJXpUgqvrCbQ8iu77ZUwxkMQJ5rS3MJ7hE-M/s1600/kalhotky-novorozen.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOsxtqnHPW2F-qTrDjH35AknLIusLhbq0beHe27dVOx4bxX2VSkXCtyw5YVgki8mG0jWhmwKcgnRA4s4fiixGfE9Li4vY0bGAs0NR4bb23DJXpUgqvrCbQ8iu77ZUwxkMQJ5rS3MJ7hE-M/s400/kalhotky-novorozen.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Různé typy svrchních kalhotek. Nejlépe se nám pro tento úvaz líbily kalhotky Sweet Monkey a Haipa Daipa, nevhodné nám přišly Grovia, které jsou vhodné spíše na užší pleny a novorozenecký sklad z nich vyčuhuje. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Pokud chcete novorozenecký sklad používat déle než do cca tří měsíců, je třeba mít v záloze větší pleny 80x80. Ale v tomto období se dá použít i jiný sklad - "na draka".<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxKVliXkCI04LU3UQEBwxVV2iEQSd164bb2BVMAttD3EV53L8wmW6cLqfUkVC9K6tHmVs8BNgcMAPVR1yh0dgHp6Mr3iNgE1i5cQ1V1BYbtedBzuugGbRH1FcCoOsGA8kZTV13RVXVQ6Dj/s1600/na+draka.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="330" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxKVliXkCI04LU3UQEBwxVV2iEQSd164bb2BVMAttD3EV53L8wmW6cLqfUkVC9K6tHmVs8BNgcMAPVR1yh0dgHp6Mr3iNgE1i5cQ1V1BYbtedBzuugGbRH1FcCoOsGA8kZTV13RVXVQ6Dj/s400/na+draka.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takto si nejdřív poskládáte plenu 70x70</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgutltL6S_qOVN_6B0NlWEZw4mO24akNRiM8BVTd-uh4ASHvtSu9b9cxsGx2eeEo0p2w71loHhMwU5YFgTODsmh6Sb3n3Ldc23gJlNBfMmxm3ylqTjoR8a61seA7RBGClqcoRLMifGfkg2q/s1600/na+draka+hotovo.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="198" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgutltL6S_qOVN_6B0NlWEZw4mO24akNRiM8BVTd-uh4ASHvtSu9b9cxsGx2eeEo0p2w71loHhMwU5YFgTODsmh6Sb3n3Ldc23gJlNBfMmxm3ylqTjoR8a61seA7RBGClqcoRLMifGfkg2q/s400/na+draka+hotovo.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">a takto se přebaluje "na draka"</td></tr>
</tbody></table>
Při přebalování můžete ještě použít jednu vrstvu, tzv. separační plenu. Ta má za úkol oddělit stolici od plenky a po použití se buďto vyhodí nebo pokud je pouze počuraná, tak se vypere.<br />
Separační pleny se vyrábějí z celulózy, viskózy, směsi obou nebo i jiných materiálů. Občas se jako separační pleny používají také flísové obdélníčky, které pomáhají udržovat zadeček miminka v suchu.<br />
<br />
Použité pleny se skladují v uzavřené nádobě (kbelíku). Doporučujeme skladování na sucho, maximálně lehce přepereme pleny znečištěné stolicí. Skladování ve vodě je možné pouze pokud vodu pravidelně měníte. I tak ale textil trpí více než při suchém skladování a pleny se rychleji ničí. Skladujeme maximálně 3 dny, potom pleny vypereme.<br />
<br />
Mnozí z vás kteří se prokousali až sem si možná řeknou, že je to poměrně komplikované a že jim ty látkové pleny za tolik práce nestojí. Chci zdůraznit, že čtvercové pleny jsou opravdu nejpracnější způsob přebalování do látky. Existují mnohem jednodušší způsoby - pleny vše v jednom nebo kapsové, ke kterým se na blogu určitě dostanu. Přesto jsou čtvercovky stále ve velké oblibě , v době finanční krize více než jindy...<br />
<br />
Chystáte-li se na výbavičku složenou ze čtvercových plen, doporučujeme sehnat:<br />
min. 60 čtvercových plen, ideálně s vyšší gramáží<br />
2x sponku snappi<br />
3-5 rostoucích svrchních kalhotek nebo 3ks od každé velikosti<br />
separační pleny<br />
šetrný prací prostředek nebo suroviny na výrobu mýdlového pracího prostředku<br />
20l kbelík na skladování plen<br />
<br />
Hodit se vám bude<br />
pratelná přebalovací podložka<br />
pytel na pleny<br />
<br />
Doufám, že vám tento článek pomohl v rozhodování, zda to zkusit se čtvercovkami nebo zda "tohleto ani náhodou" :-)<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>
<br />
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.vbavlnce.cz/" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxt59AHi_CXnjPvZMhiBJRxHP7J3UM0AJeW-74kPjp2662DhiXwMsEJRlCP2Vm1zDRCsWrqhBMy5BoIBQH0jvB0DLYQ4p-TZcvIFf7-dtpzNVNhuuPuTimART27ZKNkPOjctRFZcnU9qkM/w640-h244/reklama+004+blog.jpg" width="640" /></a></div>Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-91346077833626975842013-11-07T04:32:00.000-08:002020-05-13T05:51:48.507-07:00Nebudeš matkám sahat na děti!<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Tak
zní základní přikázání všech, kdo pomáhají při porodech a
další péči o rodičky a novorozence.<br />
Všechny jsme přirozeně
vybaveny, abychom se o své děti postaraly samy, jinak by tu lidstvo
nebylo. Dokonce i naše děti se o sebe umí postarat samy mnohem lépe než si myslíme, pokud k
tomu mají dobré podmínky, což dokazuje schopnost novorozeného
miminka doplazit se k prsu matky a samo se přisát.<br />
Kdo to ještě
neviděl, ať se podívá. Sledovat samopřisátí miminka je jako
koukat Bohu do kuchyně.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/e9WtH4dq-cw?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Jako děti se při prvních výletech do přírody učíme, že nemáme sahat na žádná mláďata, protože jejich matky by se pak o ně mohly odmítnout starat. Lidské matky v podobné situaci dítě neodmítnou, přitom ale nelze říct, že by to na ně nemělo vliv. <br />
<br />
Mám to štěstí, že jsem nikdy
neměla pud brát ostatním matkám děti, zajímaly mne jenom mé
vlastní děti a k cizím jsem měla velký odstup. V současnosti však učím maminky vázat novorozence do
šátků a učím také jiné lektorky, jak mají efektivně
podporovat a učit jiné matky nosit svá miminka v šátku. Na
každém kurzu se vždy znovu dlouze probírá proč nemáme sahat
maminkám na jejich děti. Vždy se snažíme popsat, jak se asi
cítí matka, když někdo cizí váže její dítě do šátku. Někdy se
nám nepříjemné pocity podaří identifikovat, jindy se v nás
ozývají matky, jejichž kompetence vůči malým dětem často
přebírali zdravotníci, snažíme se ospravedlnit to co jsme zažily,
nechceme se toho vzdát.<br />
<br />
Po těch několika kurzech pro
lektorky mám sbírku různých situací, které pro lepší
názornost posílám dál (doufám že se na mě kolegyně nebudou
zlobit):<br />
<br />
Prvorodička má v porodním plánu uvedeno, že si
chce dítě vykoupat sama, ale když přijde sestra a bez ptaní
začne dítě koupat, nezmůže se na odpor. Sestra si brzy vzpomene,
že žena chtěla dítě koupat sama a říká – Vy jste vlastně
chtěla koupat sama, zkusíte si to? Na což matka, která již chvíli pozoruje zručnou sestru při koupání jejího
vlastního dítěte odpoví – Nene, já se teď radši budu
dívat... <br />
<br />
Po porodu doma jsou rodiče v posteli s
novorozenětem, porodní asistentka nocuje u nich doma. Dítě se v noci s velkým
křikem probudí, porodní asistentka bez ptaní vběhne do ložnice a díte
matce přikládá k prsu.<br />
<br />
Žena která učí vázat kamarádku
do šátku miminko je vyzvána, aby to předvedla přímo s dítětem,
maminka sama říká, že se bude cítít líp když uvidí, že to s
tím jejím dítětem jde a bude pak klidnější.<br />
<br />
Prvorodička
se chce naučit vázat dítě do šátku. Dítě se chce kojit, při
odložení od prsu je plačtivé, žena je nervózní ze vzniklé
situace, ale přizpůsobuje se potřebám dítěte a stále kojí.
Lektorka navrhne, že miminko do šátku uváže sama, což matku
„vzpamatuje“.<br />
<br />
Lektorka dětského plavání na každé
lekci vybere nejnadanější dítě a s ním pak ostatním maminkám
předvádí jednotlivé hry. Maminka dítěte se jen dívá, ostatní
maminky se také dívají jak to paní lektorce s tím šikovným
dítětem jde a snaží se to napodobit.<br />
<br />
Bohužel i na videu
Unipy o nošení dětí v šátcích lektorka doporučuje ostatním
lektorkám, aby VŽDY dítě vzaly do rukou, kontrolovaly svalový
tonus. Vznáším otázku v čem je to mamince a dítěti užitečné? <br />
<br />
Ne vždy matky
umí identifikovat, jak jim intervence cizí osoby vadí, často to
ale intenzivně cítí a pokud jsou s tímto tématem konfrontovány,
nepříjemné situace s úlevou vysypávají z rukávu. Ani lektorky
a další pomáhající osoby nevidí na těchto situacích často
nic špatného, protože i jim byly jejich děti často odebírány
zdravotníky a jinými osobami.<b> Všechny tyto situace lze ale řešit
jinak bez poškození mateřských kompetencí. Stačí se jen řídit
prvním přikázáním (viz nadpis) a řešení se vždy
najde. A když se najde řešení, matka je vždy posílena, nikdy naopak.</b><br />
Existují manipulační panenky, na kterých se dá
nacvičit vázání do šátku, existují koupací panenky, se
kterými lze maminkám předvést koupání a plavání ve vodě.
<br />
V Německu se výrobou takových panenek zabývá několik firem, např. tato:<br />
<a href="http://www.renates-puppenstube.de/">www.renates-puppenstube.de</a><br />
Kojící maminku není nutno
oddělovat od dítěte, je možné naučit vázat tatínka s
manipulační panenkou, matka se může dívat a vstřebávat při
kojení podpůrné informace, lektorka jí může nabídnout pomoc ve
vhodnější situaci. <br />
<br />
<b>Nejlepším pečovatelem o dítě je
jeho matka a ta pečuje tím lépe, čím lépe je podpořena ve
vlastních kompetencích, čím více ji ujistíme o jejích
schopnostech. Nevstupujme tedy na posvátnou půdu jejich vzájemného
vztahu. Nesahejme matkám na děti!</b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-37435650618911107512013-06-16T13:54:00.000-07:002020-05-13T05:58:34.434-07:00Kdy musí žena z kmene Yoruba za trest běhat po tržišti nahá?<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Dostala jsem pár dotazů na to, jak vlastně ty Afričanky děti nosí. A tak jsem hledala a našla toto kouzelné video se stručným překladem.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/-9S9N0PxO60?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<br />
„Jsem Afričanka, takže používám na nošení dítěte šátek a
dávám si záležet, abych ho měla velmi dobře uvázaný“, říká paní Tade James. „Pokud
vidím, že malý není spokojený s tím, jak ho do šátku vážu, tak požádám někoho
poblíž aby mi pomohl.“</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
Existují pravidla, která se vážou k nošení těch nejmenších dětí na zádech. Ruce děťátka musí být uvnitř, aby byl krk dobře zajištěn“ vysvětluje jiná
matka. „Musíte šátek poskládat dvojmo nebo trojmo a nesmíte dítěti roztahovat
nožičky.“</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jedna žena zdůrazňuje co je u nošení nejdůležitější. „Při
nošení na zádech musíte dbát na krk dítěte.“ To proto, že podle afrických pravidel
je nepřípustné, aby dítě spadlo matce ze zad.<br />
<br />
„Když na území Yoruba spadne matce dítě ze zad, pak pokud je to dívka, zemře jí
sedm manželů a je-li to chlapec, zemře mu sedm žen!“ říká matka, která studuje
a zároveň učí v Yorubě.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vysvětluje, že pokud dítě spadne ze zad, matka musí za trest
běhat nahá kolem tržiště!</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ptali jsme se mnoha matek s dětmi do jednoho roku a
zjistili jsme, že i přes to, že to vypadá jako velmi namáhavé, mnoha matkám
připadá nošení na zádech pohodlné a zábavné.<br />
<br />
Většina nigerijských žen nosí jako denní oděv tradiční „Iro a Bubba“ – takže můžou
použít kus látky k připevnění dítěte na záda.<br />
<br />
Také s sebou vždy mají menší šátek zvaný Oja, kterým zpěvňují dítě kolem pasu,
aby zlepšily rovnováhu. A ty ženy které „Iro a Bubba“ nenosí nosí alespoň
jeden kus látky v tašce s ostatními věcmi pro dítě.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Exustují ale různé styly nošení dětí na zádech a to se
odvíjí i od věku dítěte.<br />
<br />
„Tam odkud pochází můj manžel se děti do 2-3 měsíců na zádech nenosí“ říká paní
Okonkwo, matka dvou dětí.<br />
<br style="mso-special-character: line-break;" /></div>
<div class="MsoNormal">
Podle toho co matky říkají, dítě pro ně není nikdy příliš
těžké.<br />
<br />
„Moje dítě váží 7kg, takže není vůbec těžké“ říká paní Tade. „Když jsem ho
mohla devět měsíců nosit v děloze, jak by mi mohl připadat těžký na
zádech?“ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span></div>
Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7534838315038836993.post-17295748804305932792013-06-11T13:09:00.003-07:002020-06-06T04:20:35.520-07:00Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálněAnna Pohořálková<br />
<br />
<b>Z pohledu biologie lidského chování jsou naše děti nošenci. </b><br />
Biolog
a etolog Bernard Hassenstein zavedl v roce 1970 dělení mláďat savců
podle jejich typického chování na tzv. nošence, hnízdoše a běhavce.
Hnízdoši se rodí se zavřenýma očima a uzavřenými zvukovody, neumí se
posunovat a jsou stěží schopni sami regulovat tělesnou teplotu.
Potřebují ochranu hnízda, kde mohou být zanecháni matkou. Jejich strava
je zasytí na dlouhou dobu. Během nepřítomnosti matky se chovají tiše.
Naproti tomu běhavci jsou jakýmsi zmenšeným obrazem svých rodičů, mohou
svou matku zakrátko po narození následovat a potřebují být neustále v
její blízkosti. Než byl v roce 1970 profesorem Hassensteinem zaveden typ
mláďat nošenců, byl člověk počítán spíše mezi hnízdoše, což nám dnes
připomíná obvyklý způsob nakládání s kojenci. Nošenci jako opice, koaly a
jiní, se mohou nohama a rukama přidržovat srsti matky. To lidští
kojenci nemůžou. Musí být drženi a podporováni. <b>Být sám znamená pro nošence totéž co být opuštěn, je to život ohrožující stav a mládě trpí velkým strachem.</b> Člověk je podle této teorie typický nošenec, v čemž se podobá svým příbuzným primátům.<br />
I dnes máme možnost pozorovat na svých dětech chování, které nás se skupinou nošenců jednoznačně identifikuje.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5E2cDejr4WU8KIxU0BoIRrsBaM-yiQMpghKeFavubVyWLPqpzzdcw5VJBVF6Q0rBZZY4kLoOnF-9kLkmb1m5R8iUCLStM6CpUqyW8u4dE4t_LVAlpq6Z9GFWEljXkDCDxQ8LHTyDa5-wx/s1600/%C5%A1impanzi2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5E2cDejr4WU8KIxU0BoIRrsBaM-yiQMpghKeFavubVyWLPqpzzdcw5VJBVF6Q0rBZZY4kLoOnF-9kLkmb1m5R8iUCLStM6CpUqyW8u4dE4t_LVAlpq6Z9GFWEljXkDCDxQ8LHTyDa5-wx/s320/%C5%A1impanzi2.jpg" width="210" /></a></div>
<br />
To, že nošenci jsou biologicky přizpůsobeni na neustálý tělesný kontakt s matkou konstatuje moderní vědecká disciplína <b>etnopediatrie</b>,
která sezabývá mj. tím, v jakém vztahu jsou biologické potřeby a
kulturně utvářené modely péče o dítě. Etnopediatrie kombinuje poznatky
terénní etnologie, medicíny a humánní etologie. Esenci této disciplíny
najdeme v knize <b>Meredith Smallové Naše děti, naše světy</b>. O
potřebě tělesného kontaktu píše autorka následující: „Kojenec na
biologické úrovni očekává neustálý tělesný kontakt a stejnou péči, jaké
se dostávalo kojencům před miliony let, kdy se jejich potřeby utvářely.
Ale v některých kulturách, jako jsou industrializované země Evropy a
Severní Ameriky, rodiče volí daleko volnější vztah k miminkům. Ukládají
je do postýlky a do autosedačky místo toho, aby je nosili pořád s sebou,
krmí je podle daného harmonogramu, místo kojení na přání, a na
nepohodlí miminka nereagují tak rychle. Tento styl garantuje rodičům
jistou svobodu, ale vybírá si svou cenu- plačící miminko, které není
biologicky přizpůsobeno kulturním změnám.“ <br />
<br />
Proč je
nošení ideální prostředek v péči o novorozené miminko vysvětlují výzkumy
orientované na hormonální podmíněnost chování matek a dětí. <b>Při kontaktu kůže na kůži vylučuje matka i dítě hormon lásky – oxytocin.</b>
Ten je zodpovědný za to, aby dítě bylo spokojené a aby matka byla
láskyplnou pečující osobou. Nejvyšší hladina oxytocinu v těle matky
a dítěte je v okamžiku porodu a těsně po něm, ale i pak má oxytocin
velký vliv na budování vazby mezi matkou a dítětem. Má také zásadní vliv
na kojení. Oxytocin udržuje dítě a matku ve stavu zamilovanosti a
zajišťuje, aby docházelo k vzájemnému naplňování jejich potřeb. Oproti
tomu opuštěné dítě vylučuje zcela jiný hormon – kortizol. Dnes už víme,
že kortizol poškozuje vyvíjející se mozek, je tudíž pro dítě jednoznačně
škodlivý a nežádoucí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbEpnkK0j__3Z0QPBSEPuHkDZSrMqfwvETGxRHqI9wyOhsFZzcGaUonF4N9tbZtQkBgrduy_xRKxnfdR_q4thMnYjmCNlDNwJ9eXTX2o1BdZ9DXF6Ene42rOIVDlqCEn2Mc9dAvEdnq-a2/s1600/969589_509080882474157_1271601705_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbEpnkK0j__3Z0QPBSEPuHkDZSrMqfwvETGxRHqI9wyOhsFZzcGaUonF4N9tbZtQkBgrduy_xRKxnfdR_q4thMnYjmCNlDNwJ9eXTX2o1BdZ9DXF6Ene42rOIVDlqCEn2Mc9dAvEdnq-a2/s320/969589_509080882474157_1271601705_n.jpg" width="320" /></a></div>
Kromě těchto taktilních podnětů
vstupuje do hry i čich. Miminko udržuje termoregulaci zejména hlavičkou,
proto hlava vydává nejsilnější pachové vjemy. Bylo zjištěno, že tyto <b>čichové podněty v limbickém systému matky podporují mateřské chování</b>.
Matky velmi často a rády boří nos do chmýří na hlavičkách svých dětí,
mnoho z nich hovoří o neopakovatelné vůni, na které jsou doslova
závislé. Není to náhoda. Toto instinktivní chování je jen další
pojistkou, aby matka dobře pečovala o své miminko.<br />
<br />
Máme ale i
jiná biologická přizpůsobení, nebo alespoň jejich pozůstatky. O lidských
mláďatech se soudí, že jsou to nošenci pasivní, stejně jako například
klokani. Vypadá to, že nošení zajišťuje matka a nošenec je pouhý nečinný
objekt. Přibližším pozorování máme ale možnost zjistit, že tomu tak
není. Jak ve své knize <b>Ein Baby will getragen sein</b> popisuje <b>Evelin Kirkilionis</b>, odbornice na biologii lidského chování (humánní etologii), <b>děti zaujímají spontánně a vytrvale polohy, které nedávají smysl, pokud si neuvědomíme, že jsou adaptací na nošení</b>.
Uchopíte-li malé dítě v podpaží a zvednete je z podložky, můžete
pozorovat, jak při ztrátě opory ihned krčí nohy a zaujme tzv. abdukčně
flekční polohu. Tímto pohybem se malý nošenec prozrazuje. Pokrčením
nožiček se dítě chystá zaujmout stabilní postavení na těle matky.
Kirkilionis tvrdí, že v době kdy lidský druh díky vývoji chůze a
adaptaci nohy ztratil schopnost přidržovat se dolními končetinami srsti,
došlo k přesunu mláděte z břicha na bok matky. V této poloze do sebe
dítě s pokrčenými nožičkami a bok matky zapadají jako skládačka. <br />
Specifické
postavení kyčlí a nožiček pozorujeme u malých dětí často, vydrží v něm i
desítky minut, např. při soustředěné hře, při zkoumání předmětů.
Jelikož toto chování vyžaduje značnou energii, můžeme předpokládat, že
není nahodilé a zapadá do anatomických a fyziologických daností lidského
druhu.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG_vcZmCUspEzLHSUY4LP7mb9l9ZoKyjA8bOSuPmYduvfRQKJ2Dmt4Eh2x4Vqyzh08zySMtiUpRWLO5dDoXPMZkdc7jSu82O3JhRD_cgmnNrbklVnTQM6T04D8F75l4YM6kzKmgWBigkBa/s1600/23903_439676592747920_2006078939_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG_vcZmCUspEzLHSUY4LP7mb9l9ZoKyjA8bOSuPmYduvfRQKJ2Dmt4Eh2x4Vqyzh08zySMtiUpRWLO5dDoXPMZkdc7jSu82O3JhRD_cgmnNrbklVnTQM6T04D8F75l4YM6kzKmgWBigkBa/s320/23903_439676592747920_2006078939_n.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
Zajímavým dokladem o fyziologické podstatě této polohy je výzkum orientovaný na prevenci a léčbu dysplazie dětských kyčlí. <br />
Jedním
z vůbec prvních lékařů, kteří na tuto souvislost upozornili byl
japonský lékař Nagura, který si už ve čtyřicátých letech 20. století
všiml, že změna způsobu péče o malé děti patrně vysvětluje to, že se
v Japonsku začal vyskytovat problém luxace kyčlí (do přelomu 19. a 20.
století jev v podstatě nevídaný). Na počátku 20. století se v Japonsku
objevil „evropský“ způsob péče o dítě a s ním i toto dříve nepozorované
onemocnění. Nagura popisuje ve své studii devět případů dětí s luxací
kyčlí, které by patrně v evropském prostředí byly léčeny operativně. On
však rodičům uložil, aby o děti pečovali tradičním japonským způsobem –
aby je podle místních zvyklostí nosili, dokud pro ně nebude v nemocnici
volné místo. Děti se ale nakonec úspěšně vyléčily bez nutnosti
operativního zásahu. Ačkoliv se v této studii nehovoří o stupni
závažnosti onemocnění, přesto nastiňuje možnost, že nošení může být
nejen prevencí, ale i léčbou již vyvinuté dysplazie. Je jisté, že právě
tato studie inspirovala další lékaře k <b>zkoumání vlivu tradičního nošení na dětské kyčle</b>.
Tomuto tématu se například intenzivně věnovali němečtí ortopedi Johanes Büschelberger a Ewald
Fettweis. Jeden ze závěrů těchto zkoumání je, že
nošení by při správné poloze nožiček mohlo být příznivější než pasivní
fixace, protože díky reakci na pohyby nosiče se i dítě mírně pohybuje a
chrupavčitá oblast kloubu se dobře prokrvuje. <br />
<br />
Z výše popsaného je více než jasné, že <b>jako fyziologickou polohu pro nošení vnímáme polohu vertikální.</b><br />
V této poloze je možný <b>kontakt tělo na tělo</b> v největší možné míře. <br />
Tato poloha umožňuje matce <b>vnímat intenzivně čichem vůni dětské hlavičky</b>.<br />
Reflexní chování dítěte při zdvižení a přiložení na tělo – <b>zvednutí a pokrčení nožiček v tzv. abdukčně flekční poloze</b>- dokazuje, že dítě hledá oporu těla nosiče.<br />
Také <b>úchopový reflex</b>
se nám lépe osvětlí, když pochopíme, že je pozůstatkem z doby, kdy se
mládě rodu homo muselo pevně držet srsti matky a nošení bylo podmínkou
jeho přežití.<br />
Vertikální nošení s abdukčně flekční polohou dolních končetin je velmi příznivé pro <b>zdravý vývoj kyčelních kloubů.</b><br />
<br />
V
současnosti však stále panuje obava z této polohy. Odpůrci uvádějí, že
může vést ke skolióze či kulatým zádům (kyfóze), pokud se používá ve
věku, kdy dítě ještě není schopno samostatně sedět. Stejně tak se
argumentuje špatným vývojem svalového tonu. Jedná se však pouze o
domněnku, která nebyla prokázána žádnými studiemi ani pozorováním. Kromě
toho, má-li být vertikální nošení prospěšné pro vývoj kyčelních kloubů,
má to největší význam právě v nejranějším období vývoje.Tady vzniká
zřetelný rozpor. <br />
<b>Evelin Kirkilionis se rozhodla provést studii,
do které zahrnula bezmála 200 nošených dětí, které pozorovala zhruba do
věku nástupu do první třídy.</b> Tato studie neprokázala žádnou
souvislost mezi poškozením páteře a nošením ve vertikální pozici v raném
období při srovnání s obdobnými výzkumy u nenošených dětí. Mezi 196
dětmi zahrnutými do dotazníkového šetření byla většina nošena 1- 2,5
hodiny denně, ale skoro 40 dětí trávilo nošením více než čtyři hodiny
denně, některé dokonce šest i deset hodin. Tato skupina dětí je zvláště
zajímavá, protože ani u ní se neprojevil žádný vztah mezi nošením a
poškozením páteře.<br />
<br />
Tato studie sice není velká počtem
respondentů, ale to z povahy věci nemůže být, protože nosící rodiče
tvoří v evropském prostředí zanedbatelné procento populace. <br />
Proto je snad největším argumentem pro nošení fakt, že i v dnešní době se odhaduje, že <b><a href="http://www.flickr.com/groups/ethnicbabycarriers/pool/show/" target="_blank">dvě třetiny obyvatel této planety stále děti převážně nosí</a> </b>a
jen jedna třetina používá kočárky. Je těžké představit si, že by takto
historicky i teritoriálně rozšířená praxe byla zdraví škodlivá. <br />
<br />
I
proto je naprosto nelogické svádět jakékoliv problémy se zády na nošení.
Bolesti zad jsou skutečně typickým onemocněním západní civilizace,
přitom v této kultuře je nošení dětí bohužel naprosto okrajovým
fenoménem. <br />
<br />
Zamysleme se nad těmito informacemi a přestaňme se strašit vertikálním nošením malých dětí.<br />
Při dodržení fyziologických daností a dalších pravidel jakými jsou <br />
- <b>podsazení pánve podporující abdukčně flekční polohu nožiček dítěte</b>, laicky se někdy popisuje jako M pozice nebo se definuje poučkou „kolínka výše než zadeček“<br />
- <b>pevné utažení na těle nosiče</b> zajišťující dítěti stabilní polohu a kontakt tělo na tělo<br />
- <b>zajištění hlavičky dítěte</b> <br />
- <b>vyvarování se nepřirozených a nevhodných aktivit </b>(sportu, běhu, apod.) <br />
je
nošení ve vertikální poloze naprosto bezpečné. Navíc jednáme v souladu
s potřebami miminka a podporujeme pouto mezi matkou a dítětem, které má
zásadní vliv na psychické i fyzické zdraví obou.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguMYqNaA91osNNyfYITQDI5sxE0d64g2c7m7qlSX3UZFMH9PrhK3XDJguKeCjRV1PyN29bLVyHQUsqnWbwMuYVIYTHqYooamLu9BAUAGbgMSbf1jDta0NtNHopkZvLc7bbfQQ1yD8Ayqey/s1600/481467_439676662747913_1246123554_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguMYqNaA91osNNyfYITQDI5sxE0d64g2c7m7qlSX3UZFMH9PrhK3XDJguKeCjRV1PyN29bLVyHQUsqnWbwMuYVIYTHqYooamLu9BAUAGbgMSbf1jDta0NtNHopkZvLc7bbfQQ1yD8Ayqey/s320/481467_439676662747913_1246123554_n.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
Ze své praxe
bych ráda dodala, že během let co učím maminky vázat miminka do šátku
pozoruji velký rozdíl v chování matek, které mají dítě navázáno v tzv.
klubíčku a oproti tomu v chování matek, které mají dítě navázané ve
vertikální poloze. Pokud jsou maminky podpořeny v nošení zkušenou a
kompetentní ženou (ať už je to lektorka na kurzu, porodní asistentka, dula nebo kamarádka),<b> naprostá většina jich vnímá subjektivně vertikální polohu jako bezpečnější</b>, zejména kvůli velkému tělesnému kontaktu s miminkem a kvůli pocitu kontroly nad polohou a stavem miminka. Tato poloha <b>působí na matky terapeuticky, uklidňují se, instinktivně miminko očichávají a líbají.</b>
Nošení miminka v kolíbce tyto reakce nevyvolává, pachové vjemy
z hlavičky nejsou tak dobře dostupné, tělesný kontakt matky a dítěte je
omezen na podstatně menší plochu, protože dítě je k matce otočeno bokem.<br /><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://www.vbavlnce.cz/" target="_blank"><img border="0" data-original-height="312" data-original-width="820" height="243" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiso13aoQG1J5VvtqCoP_4iPWfJ_otv2MHnZewBMqBDOEO-a5OUpaH4HSD9NueWzf6J3DyzAn-B_6j5k9Whu49IqZtkfCAOC8vb61uFwGi6cuF7lvf_jI3kXiuuliU3vqhBCaWUKCoa3Nn_/s640/reklama+006+blog.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Další poznatek z mé nosící praxe je ten, že nošení dítěte vertikální poloze s podsazeným zadečkem v pevně dotaženém šátku je <b>podstatně méně fyzicky náročné</b>
než jakékoliv nošení bez pomůcky, ale také než nošení v poloze klubíčko
bokem k nosiči. Je to dáno umístěním těžiště, které je při vertikálním
nošení velmi blízko našemu přirozenému těžišti. Je-li dítě nošeno
vertikálně, je matka přirozeně nucena držet se vzpřímeně, protože v této
poloze je miminko lépe stabilizované a podporuje to požadované
zakulacení miminka v úvazu. Naproti tomu při nošení v klubíčku bokem
k nosiči hrají velkou roli fyzické parametry maminky (velikost prsou,
šířka ramen a hrudníku) a stává se, že dítě se v úvazu doslova obtáčí
kolem matčina těla. Při tomto nošení nemá vzpřímený postoj matky
pozitivní vliv na polohu dítěte, může ji naopak deformovat.<br />
U vertikálního nošení se také předpokládá <b>pozitivní vliv na svalstvo pánevního dna nosící ženy</b>.
Umístění miminka na břiše matky, jeho drobné pohyby, kopkání nožiček,
to vše může pozitivně ovlivňovat svalovou aktivitu v této oblasti. <br />
<br />
Doufám,
že tento článek pomůže osvětlit skutečnosti, které podporují argumenty
pro nošení dětí ve vertikální poloze a povzbudí matky a otce k nošení
jejich dětí. <b><br /></b><br />
<b><br />Nošení ve vertikální poloze
v pevně dotaženém šátku je v souladu s poznatky biologie lidského
chování (humánní etologie), etnopediatrie i psychologie a je přirozenou
odpovědí na potřeby matky a dítěte. </b><br />
<b><br />Nošení léčí.</b><br />
<b><br />Nošení podporuje naše rodičovské kompetence.</b>Z článku je možno citovat pouze s uvedením zdroje a přímým odkazem na tyto stránky.<br />
<br />
<br />
<br />Ankahttp://www.blogger.com/profile/12913087885850719582noreply@blogger.com7