Život není metoda

Na tématech jako je porod nebo kojení je vidět naše lidská pýcha, se kterou předpokládáme, že naše moderní věda či životní zkušenosti (byť je ztělesňuje několik generací), pojme něco tak zásadního, vtěsná to do učebnic a ještě vymyslí různé metody, jak to "vylepšit". Přitom jsme stále jedním ze zvířat na této planetě a udělali jsme už nejednu zkušenost, která by nás mohla upozornit, že neporučíme větru a dešti. Ta pýcha je do jisté míry přirozená, bude tu s námi stále, a proto je třeba pořád se vracet na zem a zjišťovat, že s větším odstupem víme o tajemství života celkem p...

Nedávno jsem znovu procházela stránky www.breastcrawl.org . Tato chvályhodná iniciativa podporuje iniciaci kojení po porodu položením dítěte na hrudník ženy, kdy dítě samo najde matčina prsa, samo se přisaje a poprvé nakojí. Vzpomínám si sama, jak jsem byla okouzlena, přesněji spíše omráčena, když jsem se o těchto schopnostech dítěte dozvěděla. Měla jsem tehdy sama už tři děti, ale nikdy jsem něco podobného nepozorovala. Dítě které se pár minut po porodu samo plazí, olizuje si pěstičky, stimuluje sací reflex, vrtí se, kýve hlavičkou a celou horní polovinou trupu, aby našlo to místo, kde ho zašimrá po tváři matčina bradavka a ono se pomocí hledací reflexu přisaje přesně tam, kde to teče... Ale také si pamatuji, jak omezené bylo mé vnímání tohoto děje. Vnímala jsem to patrně trochu jako rituál, oni totiž sami autoři stránek a celosvětoví promotéři breastcrawlu o něm hovoří jako o "metodě založené na důkazech a plně testované".



www.breastcrawl.org


V minulém článku na blogu jsem psala o tom, že podobně je nakládáno s termínem bonding, který označuje vrozené chování, kterým matky a děti utvářejí svůj vzájemný vztah, své biologicky podmíněné pouto. Také bonding bývá mylně vykládán jako něco, co se na matkách a dětech provádí těsně po porodu. Také o bondingu se často hovoří jako o metodě.

Bohužel, tohle pojetí biologických, vzorených vlastností matky a dítěte jako "metody" s sebou přináší další a další nedorozumění. Většina lidí si po přečtění stránek nebo shlédnutí videa například myslí, že toho jsou schopni novorozenci jen po porodu a to jednoduše proto, že "metoda" žádnou jinou variantu nezmiňuje. Toto vrozené chování je ale souborem reflexů, které dítě projevuje ještě dlouho po narození, projevuje je v mnoha situacích a kontextech a my si ho často vůbec nevšímáme nebo je špatně interpretujeme, nezřídka mu dokonce aktivně bráníme.

Toto chování stimuluje kojení jak u dítěte tak u matky a necháme-li mu volný průběh, je to nejlepší podpora kojení, jaké se může dětem a matkám dostat. Přesto jsem se setkala s názorem, že zatímco po porodu je "breastcrawl" a s ním spojené samopřisátí dítěte podporující a zdravý proces, později je to nevhodné, dítě je přitom v nevhodných polohách, přetěžuje páteř, nebo dokonce že podpora vrozených reflexů vedoucích ke kojení není vhodná, protože tyto reflexy mají zmizet. Mohla bych jmenovat spoustu dalších pochybností, které jsem už zaslechla. Zdravé a vrozené chování dítěte vedoucí ke kojení je tedy často považováno za závadné a nebezpečné. Jak je to možné? Jen řečnická otázka, promiňte...


Vědomosti o kojení jsou ukryty v naší DNA a matka a dítě je všechny mají k dispozici. Jen tomu věřit, jen jim věřit. Asi by bylo užitečné zapomenout na metody, techniky, kontrolu...Mají snad zvířata povědomí o tom, zda se jejich mláďata dobře přisávají a ve správných polohách? Kontrolují si snad vzájemně tvar bradavek nebo dětem tvar uzdiček pod jazykem? Měly snad ty miliony žen před námi ponětí o tom, jak vypadají polohy vhodné pro kojení v příručkách? Může být kojení a přežití mláděte závislé na správné technice a přesném provedení? Odpovězte si každý po svém.

Když jsem před pár lety narazila na studii Suzanne Colson, která pojednávala o reflexech stimulujících kojení, pochopila jsem, že o kojení dnes víme zoufale málo, když taková drobná studie dokáže převrátit naruby naše představy o tom, jak kojení funguje. Antropoložka Katie Hinde, která se věnuje studiu mateřského mléka, na svých přednáškách ukazuje fotografii ledovce, jehož maličká špička vykukuje nad hladinu oceánu a ta špička podle ní představuje naše vědění o tom, co je to mateřské mléko a jak funguje kojení. Pokora je tedy na místě.


Z přednášky antropoložky Katie Hinde

Jedna věc je pro mě přesto jistá. Kojení není metoda jak nakrmit dítě, "breastcrawl" není metoda jak zahájit kojení.  I když chápu, že v dnešním prostředí se může používání takových termínů zdát přiměřené, je to lež. Je to naše zvířecí podstata skrytá pod kulturními kulisami,
je to život sám. A život dozajista není metoda.


Doporučujeme
www.prirozenekojeni.cz






















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč se děti při nošení uklidňují?

Dětské kyčle a nošení dětí na těle

Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálně